Penzijní systém v České republice opět pod tlakem

Druhý pilíř končí… je to škoda?

Penzijní systém v současné podobě byl spuštěn v roce 2013. O dva roky a dvě vlády později se připravují další zásadní změny. Třípilířový systém přijde o jednu ze svých opěrných noh. Na druhou stranu nutno přiznat, že beztak kulhala. Od 1. 1. 2016 bude ukončen 2. pilíř penzijního systému založený na částečném vyvedení peněz z prvního pilíře (opt-out).

Druhý pilíř stojící na fondovém spoření ovšem svou funkci stejně nemohl efektivně plnit. Jeho hlavním problémem byla malá účast lidí. Přibližně za dva roky přilákal 84 383 účastníků z a vytvořil kapitál mírně přesahující 2 mld. Kč. Přitom lidí v produktivním věku žije v Česku více než 5 milionů.

Důvodů pro nízkou účast v 2. pilíři je celá řada. Na předním místě ovšem stojí nyní naplňovaný předvolební slib Sociální demokracie (ČSSD), že při první příležitosti systém zruší. S takovou reklamou a příslibem je nízký zájem pochopitelný. Jsou ovšem i další prvky, které daňové poplatníky od vstupu odrazovaly. Celý systém nebyl nastaven optimálně, což ovšem mohlo být řešeno i méně radikálním způsobem než jeho zrušením a devastac í důvěry v jakýkoli dlouhodobější přístup.

Meir Statman, profesor Leavey School of Bussiness, zabývající se behaviorální ekonomií, v diskusním panelu pořádaném CFA Society představil optimální princip zabezpečení na penzi. Měl by stát na třech pilířích, z nichž první a základní může být založen např. na průběžném financování (pay-as-you-go), jakým je i český první pilíř. Jeho cílem by mělo být pouze uchránit (budoucí) penzisty před chudobou a měl by být povinný.

Druhý pilíř by podle profesora Statmana měl být zásluhový. Pokud by byl penzijní systém pouze rovnostářský, nevytvářel by dostatečnou motivaci spořit více. Jde ale ještě dál – i druhý pilíř, který může být postaven např. na fondovém systému, by měl být povinný. A to bez možnosti z něj vystoupit. Pouhá motivace ke vstupu a setrvání formou státních příspěvků a daňových úlev nepodchytí celou společnosti. A to je nezbytné k dlouhodobému udržení sociálního smíru. Až třetí pilíř může být dobrovolný, byť může mít vytvořené motivační mechanismy na přilákání účastníků.

Jeden z problémů rušeného druhého pilíře byla právě dobrovolnost. Alternativou byl automatický vstup s možností výstupu, což ovšem při jeho přípravě nebylo ve slabé koalici politicky průchodné. Nízký počet účastníků je dán i složitostí vstupu. Nestačilo podepsat pouze smlouvu, ale bylo nezbytné absolvovat poměrně komplikované byrokratické kolečko potvrzování a informování všech zúčastněných stran včetně úřadů.

Z pohledu „hojné“ účasti ve druhém pilíři je vesměs jedno, že je rušen. Potíž je se ztrátou již tak dost křehké důvěry obyvatel v dlouhodobé produkty spoření na penzi a poškozena je i důvěra ve finanční trh. Vždyť současná vláda svým krokem mimo jiné lidem říká, že spořit si na penzi je špatné, že stačí průběžný systém.

Největší škody jsou ale spáchány na obyvatelstvu. Při současném demografickém vývoji a dlouhodobé projekci se stává průběžný systém rizikovým. A riziku lze bránit diverzifikací – rozložením do více na sobě nezávislých možností zajištění na penzi. To mohl druhý pilíř zajistit, pokud by byl upraven blíže k optimální podobě a nikoli zrušen.  

1. pilíř… rizika udržitelnosti

Druhý pilíř založený na principu průběžného financování penzí má své nezastupitelné místo. Má ale také své limity, které jsou dány strukturou populace – a motivací politiků využívat ho k získání populistických politických bodů.

„Největší potíž spatřuji v oportunismu správců penzijního systému, tedy politiků. Pravidla dodržujeme, jen když se nám to hodí. A chovají se tak víceméně stejně levicové i pravicové vlády,“ hodnotí politické riziko penzijního systému Vladimír Bezděk, předseda Asociace penzijních společností ČR. Ukázkou tohoto rizika je podle Vladimíra Bezděka loňská valorizace penzí, kterou lze ještě omluvit dorovnáním důchodů z důvodu nezvyšování důchodů v krizových letech, ovšem současná vláda připravuje obdobnou nadstandardní valorizaci i pro příští rok.

Průběžný systém penzí v současné podobě je dlouhodobě udržitelný. Ovšem udržitelný je především díky dvěma zákonným pojistkám v systému – omezené valorizaci penzí na úrovni inflace a jedné třetině růstu reálných mezd a neomezenému zvyšování věku odchodu do penze. Oba parametry jsou ovšem politicky značně citlivé a oba se již otřásají pod požadavky současné vlády, která chce být vládou i po volbách za dva roky.

V současném návrhu Potůčkovy důchodové komise se objevuje návrh bonifikace rodičů vychovávající děti, resp. penalizace lidí, kteří jsou z jakéhokoli důvodu bezdětní. Z pohledu fungování penzijního systému jako celku to není významné opatření, ale pro jednotlivé rodiny může být poměrně zásadní. Cílem opatření je vyrovnat výpadek příjmů a kompenzovat náklady domácností na výchovu dětí – budoucích plátců důchodového pojištění.

Důchodové pojištění placené zaměstnancem a zaměstnavatelem, případně podnikatelem, dosahuje 28 % vyměřovacího základu (nejčastěji hrubé mzdy). Podle návrhu Potůčkovy komise by mělo základní pojistné stoupnout na 29 % a s počtem vychovávaných dětí by mělo klesat.

Bude-li návrh schválen, bezdětné rodiny zaplatí na sociálním pojištění více, rodiny s jedináčkem budou mít sazbu stejnou jako dosud a až rodiny s více vychovávanými dětmi pocítí snížení sazby. Nižší odvody přitom nebudou mít vliv na výši důchodu. Za vychovávané dítě je považována vyživovaná osoba do 18, resp. 26 let, pokud studuje. Jakmile děti odrostou, důchodové pojištění se opět zvýší.

„Návrh diferenciace sazeb pojistného sociálního zabezpečení je zatím nejlepším nápadem, který od této důchodové komise vzešel. Zohledňuje skutečnost, že rodiče vychovávají další potenciální plátce pojistného do systému, přičemž podpořit potřebují právě v době, kdy děti vychovávají. Na rozdíl od stanovení důchodů dle počtu dětí návrh více zohledňuje zásluhovost na udržitelnosti systému, protože lze předpokládat, že výdělečně činní rodiče povedou i své děti ke stejné míře odpovědnosti a v kontrastu s nápady vyvedení části plateb od dětí rodičům nemá potenciál zvyšovat mezigenerační napětí (při odvodu na důchod rodičům by někteří potomci mohly mít pocit, že dané peníze jsou stále jejich) a je díky vyšší úrovni solidarity politicky průchozí,” uvádí Josef Rajdl, vedoucí analytik společnosti Fincentrum.

Doplňkové penzijní spoření: Mají spořit i novorozenci?

Zajímavým vývojem prochází i třetí pilíř – dobrovolné doplňkové penzijní spoření, dříve penzijní připojištění. Již se zdá být opuštěn nápad Víta Samka přetvořit ho do podoby rušeného 2. pilíř, podle něhož měl být třetí pilíř povinný a každý daňový poplatník by do něj odváděl 4 % ze mzdy a stát by mu 1 % navíc přidával (rušený druhý pilíř je jen dobrovolný a k 2 % ze mzdy vkládaných účastníkem stát přidává 3 %), přesto se změnám nejspíš nevyhne.

Návrh Potůčkovy komise představuje rozšíření možnosti spoření na penzi i pro osoby mladší 18 let. Již novorozenci by tak mohli rodiče či prarodiče spořit na důchod. Vzhledem k životnímu cyklu ovšem spoření rodičů na důchod dětí není vhodné, a to hned z několika důvodů.

Rodiče by v prvé řadě měli myslet na svůj vlastní důchod. Jejich děti budou mít dostatek času spořit si na svůj důchod v produktivním věku. I v případě, kdy rodiče mají dostatek zdrojů a chtějí dětem naspořit, spoří jim na „start do života“, případně na vzdělání. Vázat tyto prostředky na penzi je kontraproduktivní.

Pokud ovšem návrh projde, změní se i státní příspěvek doplňkového penzijního spoření. Zatímco lidé starší 26 let budou moci spořit s příspěvkem již od 100 Kč měsíčně, starším zůstane státní příspěvek na současné výši až od měsíční úložky 300 Kč.

Tabulka 1: Návrh státního příspěvku doplňkového penzijního spoření

Zdroj: Modifikovaný návrh na úpravu výše státních příspěvků v reformovaném doplňkovém penzijním spoření, Důchodová komise

V rámci změn ve třetím pilíři by mělo dojít i ke zvýšení maximálních poplatků za správu portfolia. Ty se v současnosti u účastnických fondů pohybují na úrovni 0,8 % z objemu spravovaných aktiv ročně plus 10 % z výnosu. Jako jakousi kompenzaci za zrušení druhého pilíře by mělo dojít ke zvýšení maximálních poplatků na 1 % z objemu a maximálně 15 % z výnosu.

S takto vysokými náklady by ale nesouhlasil profesor Meir Statman. Při dlouhodobém spoření na penzi by se správce portfolia neměl pokoušet o žádnou nákladnou aktivní správu, ale měl by se držet nízkonákladových produktů sledujících výkonnost celých trhů (např. ETF). Vysoké náklady dlouhodobě snižují výnos bez zjevného překonávání výnosů indexů. Jako maximální akceptovatelný poplatek za správu portfolia vidí profesor Statman 0,35 % z objemu vkladů ročně.

Od transformace penzijních fondů na doplňkové penzijní spoření počet účastníků klesá. V transformovaných fondech zůstává jen 4 488 163 účastníků a v účastnických fondech přibylo pouze 266 780 lidí. Jedním z důvodů je stanovený strop na provizi za zprostředkování v řádu 850 Kč. Zvýšení provize je sice předmětem debat o změnách třetího pilíře, ovšem zatím vždy se zamítavým stanoviskem. Naopak se nyní aktivně diskutuje regulace výše provize i v dalších oblastech počínaje životním pojištěním.