Petr Jan Křen: Je stále kam jít

Dosáhl jste nejvyšší mety v OVB Allfinanz, kdy jste se stal senior zemským ředitelem. Pak jste byl vyhozen. Co se stalo?

Samotný akt vyhození byl asi jen důsledkem mých rozhovorů a nefunkční komunikace, kterou jsem měl s vedením. Delší dobu jsem kritizoval působení některých struktur OVB a přístup vedení k tomu. To všechno způsobilo postupné odchody většiny mých struktur. Snažil jsem se hledat nějaké řešení, ale bohužel ochota jednat se mnou a bavit se o tom nebyla příliš velká.

Důsledek byl, že jsme otevřeli tehdy téma, že bychom mohli spolupráci ukončit. Navrhoval jsem firmě, že bychom se mohli společně domluvit, jak to udělat. Mohlo to být dobré PR pro firmu, kdybychom se domluvili a zveřejnili, že ten, kdo pomáhal rozjíždět OVB v České republice a dosáhl významných výsledků, po vzájemné dohodě po 20 letech spolupráce odchází. Vnímal jsem to jako elegantní řešení pro všechny strany.

Bohužel na jednání, kde jsme se měli domluvit na konkrétním postupu a také se bavit o výši finančního vyrovnání, jsem k mému překvapení dostal jsem dostal výpověď bez udání důvodu.

Co jste kritizoval na strukturách OVB?

^REKLAMA

Kritizoval jsem to, co je veřejně známé a čím si značka OVB v posledních letech zásadně ublížila. Tím bylo počínání struktur zemského ředitelství Martina Zoubka, jeho některých dalších zemských ředitelů a jejich nefér až nekalé praktiky vůči klientům.

Z OVB jste byl odejit v roce 2013. Kam jste zamířil poté?

Ještě než jsem byl vyhozen, dostával jsem nabídky na to, abych někam odešel se svojí strukturou, nicméně jsem věřil v dohodu do poslední chvíle, takže jsem žádný takový krok udělat nechtěl. Poté, co jsem byl odejit, jsem byl zkontaktován celou řadou firem na českém trhu a byly mi nabízeny pozice zemského ředitele a možnost vybudovat strukturu někde jinde.

Byl jsem ale tím vším tak unavený a byla to doba, kdy jsem řešil i nějaké osobní věci, takže jsem nechtěl v branži dál působit.

Finanční poradenství jste tedy kompletně opustil?

Opustil jsem ho, abych se k němu vrátil jiným způsobem.

Dva roky jsem si vzal volno. Dovolil jsem si luxus po 20 letech podnikání s OVB, které mě stálo spoustu sil, energie, zdravotních problémů, syndrom vyhoření, kterým jsem si prošel, v osobních vztazích spoustu věcí, kterými jsem si musel také projít, a naordinoval jsem si 2 roky volno. Každému bych to doporučil, aby načerpal síly, ale především si udělal obrázek, co vlastně v životě chce a kam chce pokračovat dál.

Co v životě chcete a kam pokračujete dál?

Před dvěma lety jsem zabrousil na několik měsíců do Broker Consultingu, kde jsem měl na starosti menší  tým spolupracovníků. Bylo pro mě pozitivní zpětnou vazbou, že moje znalosti z podnikání ve financích, řízení lidí apod. byly a jsou použitelné bez ohledu na to, zda jsem v OVB nebo někde jinde.

^REKLAMA

Dále jsem však již nechtěl pokračovat pod někým. Uvědomil jsem si, že moje cesta je být „nadstranický“, nemít vazby k žádné firmě a ujasnil jsem si, že mojí cestou je podporovat majitele firem, podnikatele, manažery, ale i řadové pracovníky v jejich profesním i osobním růstu. Dohromady 25 let zkušeností, jak byznysových, tak i životních – několik rozchodů, rozvodů, špatná investice s kamarády do firmy a velké finanční ztráty – to vše mě formovalo. Jsou to zkušenosti, které lidem předávám prostřednictvím mého rozvojového programu „Milionový leader“.

Kolik máte klientů v novém podnikání?

Pokud bychom to počítali na počet lidí, kteří prošli mými semináři „Milionového leadera“, tak jsou to dnes desítky podnikatelů. Jinak jsem zván na konference, přednášky a besedy nejen v oblasti finančního trhu, ale i v dalších segmentech života, kde jsem měl možnost hovořit již ke stovkám účastníků.

S některými firmami spolupracuji dlouhodobě. Program „Milionový leader“ je postaven na tom, že si společně definujeme cíl a odpovídající cestu k němu. Většinou je zadáním  „Jsme na nějakém bodě a chceme se hnout vpřed“. Potřebují někoho zvenčí, kdo má zkušenosti, kdo se na to podívá a majiteli firmy řekne, kterou cestou jít a na co se zaměřit.

Spolupráce málokdy bývá jednorázová. Aby mohla přinést výsledek, musí být koncepční. Nejčastěji se jedná o půlroční až roční spolupráci na bázi měsíčních setkání, kde pracuji s týmem manažerů, leaderů, které rozvíjím po stránce osobní i byznysové.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Mým osobním největším úspěchem je transformace, kterou jsem za poslední roky prošel.

Jinak v branži, ze které jsem vyšel a ve které se částečně stále pohybuji, je většinou měřítkem úspěchu nárůst produkce či nárůst počtu spolupracovníků. To je též důvod, proč mi někdo volá, a bývá to jeho prvotní zadání.

Nicméně aby mohla firma růst, je zapotřebí, aby měla manažery a spolupracovníky, kteří jsou vyrovnaní po všech stránkách, kteří ví, proč dělají práci, kterou dělají, a samozřejmě cítí podporu ve firmě, jejíž jméno reprezentují. Takže úspěchem je také, pokud se podaří nastavit a nastartovat všechny systémy podnikání, definovat hodnoty, poslání, vizi a to, když se lidé ve firmě s těmito změnami vnitřně ztotožní.

Za další můj úspěch považuji, že jsem zachránil několik manažerů před vyhořením. Chtěli opustit branži, ale po několika měsících naší spolupráce, konzultací a seminářů, si našli své místo, a dále jsou aktivní ve firmě, kterou předtím chtěli opustit.

Měřítkem úspěchu také pro mě je, když se vedení firmy nechá inspirovat a udělá systematické změny. Konzultuje se mnou strategické věci a mění směr, kterým se firma vyvíjí. To je pro mě známka toho, že jim mé zkušenosti dávají smysl. A i oni po několika měsících naší spolupráce vidí, že výrazně narostla ochota účastníků programu „Milionového leadera“ realizovat ve svém životě i podnikání pozitivní změny. Zvyšuje se znatelně radost lidí z práce a ze života.

^REKLAMA

Jsem rád, že se mi daří firmám vysvětlit, že nejde jen o to, aby spolupracovník nosil víc jednotek, bodů, měl větší výkony, ale že také musí být vnitřně spokojený, musí vnímat smysl své činnosti.  Současně je zapotřebí, aby doma fungovat rodina a osobní vztahy. Pro podporu těchto oblastí děláme s mojí partnerkou i pro firmy semináře zaměřené na fungování partnerských vztahů, role žen a mužů v dnešním světě a v dnešní rodině. Mám velkou radost z toho, že si firmy takový seminář pro své spolupracovníky objednávají, neboť podnikání a osobní život jsou velmi provázané a není úplně snadné v tom najít rovnováhu.

Ve svém podnikání vycházíte výhradně ze svých zkušeností, nebo i využíváte nějaké teoretické nástroje?

Za dobu mého podnikání jsem absolvoval celou řadu vzdělávacích kurzů a seminářů. Některé věci jsem uváděl do praxe více úspěšně, jiné méně.

Před dvěma lety jsem si zaplatil kurz leadershipu, kdy jsem se byl vzdělávat v Americe, pak jsem byl v Itálii a Rakousku. Bylo pro mě zajímavé, že poté, co jsem kurz absolvoval, jsem si uvědomil, že celá řada principů, na kterých jsem vybudoval své zemské ředitelství, které svého času patřilo k nejúspěšnějším nejen v Česku, ale i v Evropě, byly principy leadershipu. Jen jsem v té době nevěděl, že se to tak jmenuje.

Také se dále vzdělávám a pracuji na svém rozvoji. Ale nejsem zastáncem toho, že si někde něco přečtu a pak to zkouším aplikovat na svých klientech. Všude mluvím o svých zkušenostech a o tom, co jsem já sám zažil. Jednou věcí, která mě odlišuje od klasických školitelů, mentorů, koučů, je, že velmi intenzivně pracuji s energiemi lidí a týmů, se kterými mám co do činění. Mám schopnost velmi rychle navnímat atmosféru ve firmě, schopnost navnímat, kde se dotyční lidé nacházejí, a na základě toho velmi konkrétně na míru vytvořit program a dát i odpověď na otázky, které je aktuálně zapotřebí řešit.

Nejsem školitel, který by měl šest témat a přišel s tím, že „dnes máme sobotu a školíme prodejní dovednosti a příští sobotu manažerské dovednosti“. Je to hodně interaktivní a hodně individuální podle té které firmy. Další významnou přidanou hodnotou je to, že vše, o čem mluvím, jsem zažil, prožil, udělal, ať již s úspěchem, nebo jsem tím získal další životní zkušenost. Neúspěch dle mého názoru není správným označením situace, která přinese jiný výsledek, než jsme čekali.

Jaké máte cíle do nejbližší budoucnosti?

Chtěl bych prohlubovat to, co se mi dnes již z velké části daří dělat, a to, k čemu se snažím vést druhé – spokojený, šťastný život, ve kterém dělám práci, která mě baví a dává mi smysl. Obecně najít smysl ve své práci a ve svém životě považuji za jedno z klíčových témat, které otvírám s každým, s kým pracuji. Když víte, proč ráno vstáváte, a dává vám to smysl, je to to nejdůležitější, co můžete mít.

Pro mě je to prohlubování smyslu v tom, co dělám – podporovat lidi v jejich pozitivních změnách v životě. A to vše na základech vlastního fungujícího partnerského vztahu a rodinného života. S mojí partnerkou, Veronikou Vieweghovou, máme dohromady 5 dětí. Některé z nich žijí s námi ve společné domácnosti, ty větší již mají svůj život. Dokázat vše skloubit je často velkou výzvou.

Mým nejbližším pracovním cílem je start mého nového programu osobního rozvoje „Volání duše“ více orientovaného na jednotlivce bez ohledu na to, zda podniká, je zaměstanec jestli je manažer či řadový pracovník. Bude zaměřený rozvoj lidské osobnosti ve všech hlavních oblastech našeho života.

Jinak nemám žádné podobné cíle, jako když jsem byl v OVB, a definoval si například, že chci být zemský ředitel, nebo že chci mít takový a takový obrat. Takové cíle si již nedávám.

Chtěl byste dosáhnout toho, co učíte své klienty, ale daří se vám to ještě ne na 100 %. Co vám k dokonalosti ještě chybí?

Jsme jenom lidé a celý náš život je o tom, že neustále posouváme své možnosti a své hranice. Neberu si žádný patent na rozum, že všechno znám. Zkušeností mám dost a mohu z nich čerpat, na druhou stranu stále jsou situace, které mě překvapí, ať v osobních vztazích, nebo i v podnikání. Jsou to často velmi příjemná překvapení, ale také se objevují věci, které jsou nové a které mě nutí posouvat vlastní komfortní zónu. Mám výhodu, že jsem dlouhodobě nastaven pozitivně na změny, neboť jedinou jistotou v životě, kterou máme, je změna. Buď se tomu odevzdám a příjmu ji, nebo s ní mohu bojovat, ale výsledek bude stejný. Je jen otázkou, kolik mě to bude stát sil.

Je stále kam jít. Ideálně cestou sám k sobě, ke svému skutečnému JÁ. To je mým dlouhodobým životním cílem.

Děkuji za rozhovor.