Platina, resp. platinové kovy patří mezi nejvzácnější a nejdražší drahé kovy jak díky mnohem menší roční produkci, tak také díky svým vlastnostem. V minulosti tomu však ani zdaleka nebylo tak jako dnes, když se o platině říká jako o kovu třetího tisíciletí.
Špatný začátek
Pro středověké objevitele nového světa byla platina prakticky nepoužitelná, protože jí nedokázali zpracovat (nedokázali jí rozpustit ani roztavit). I když jihoameričtí indiáni využívali platinu, především ve formě slitiny se zlatem, mnohem dříve před příchodem prvních Evropanů, dobyvatelé ji při příchodu domů považovali spíše za zbytečnou. Jelikož se platina začala míchat do zlata kvůli zvýšení jeho hmotnosti, byla v osmnáctém století ve Španělsku oficiálně nařízená její likvidace vysypáním do moře a řek. Podle některých odhadů tak mohlo být utopeno 3 až 7 tun Platiny. Z dnešního pohledu škoda, tehdy ale škodlivé „stříbříčko“ (neobratný překlad zdrobněliny slova plata – platina) bylo spíše na obtíž.
Později se namísto likvidace přimíchávala platina do stříbrných a zlatých mincí kvůli potřebě nadhodnocení bohatství španělského dvora. Stále však byla považována za škodlivou, a to také alchymisty, kteří jí považovali za pekelný kov, protože neseděla do tehdy omezeného počtu znaků zvěrokruhu (jejímiž symboly byly znaky kovů). Velmi špatný začátek kariéry jednoho z nejdražších kovů současnosti.
Až začátkem devatenáctého století přišli ruští vědci, díky nalezištím na Uralu, způsob, jak platinu zpracovat bez toho, aby jí roztavili – použili práškovou metalurgii, při níž se kovy spojují tlakem i bez tavení. V Rusku se tak začaly razit platinové mince. Dodnes jsou sběratelským artiklem a jde také o jednu ze známějších forem využití tohoto ušlechtilého kovu. Kromě starých ruských mincí jsou dnes dostupné investiční a sběratelské mince a medaile z platiny.
Kvůli stále poměrně složité opracovatelnosti a vysokým nákladům jich ale není dostupných mnoho (platinové australské mince ze série Discover Australia však vypadají skutečně úchvatně) a většinou se tak platina vyskytuje ve speciálních edicích bimetalových, nebo jiných mincí. A samozřejmě se s ní v poslední době obchoduje také ve formě slitků a cihel. V mincích a v podobě slitků se pak obchoduje ještě další platinový kov, palladium.
REKLAMA
Podobně jako zlato a stříbro, i když v poměrně menším množství, se i platina využívá při výrobě šperků, vzhledem k její vysoké ceně a poměrně krátké tradici si však oblibu u klientů buduje dost těžko. Také se využívá, jako slitina s rutheniem (které je velmi drahé a vzácné), při výrobě luxusních hodinek, jež se vyznačují velmi vysokou mechanickou a chemickou odolností. Díky tomu, že nepodléhá oxidaci, se také využívá k pokovování jiných, méně ušlechtilých kovů, stejně jako rhodium.
Většinou jako sloučenina
Platina se v přírodě vyskytuje ve formě ryzího kovu, ale většinou jsou s ní přítomny také ostatní platinové kovy. Ty rozdělujeme na lehké – Ruthenium, Rhodium a Palladium – a těžké – Platina, Iridium a Osmium. Platina se často využívá ve slitinách s některým z těchto kovů a právě přítomnost toho kterého ovlivňuje také její využitelnost. Dnes se často získává také jako vedlejší produkt těžby a zpracování niklu a mědi.
Platina je chemicky velmi odolná jak proti působení kyselin, tak i účinkům plynů za vysokých teplot. Je to kujný a tažný kov, je elektricky a tepelně středně dobře vodivá. Díky svým vlastnostem se platina a její slitiny s rhodiem a iridiem často využívá k výrobě odolného chemického nářadí sloužícímu k tavení a spalování za vysokých teplot. Společně s rhodiem se platina využívá na výrobu pecí pro tažení optických vláken jednostupňovým i dvoustupňovým způsobem s tryskovými dny, vyrobenými metodou lisování za studena (z klasických i stabilizovaných slitin platiny) i metodou svařování. Sloučenina těchto dvou prvků se využívá také k výrobě termočlánků jako teplotních čidel pro přesné měření vysokých teplot zejména ve sklářském a hutnickém průmyslu. Pro laboratorní účely se z platiny vyrábí také množství různých nářadí a nástrojů, kde se také využije její stálost a odolnost.
Platina se jako kov i jako sloučenina společně s rhodiem využívá v chemickém průmyslu jako velmi dobrý a všestranný katalizátor (například také při rozkladu vody na vodík a kyslík, který měl potenciál při výrobě pohonu u automobilů). Jako směs s rhodiem a případně i palladiem se velmi široce využívají v automobilovém průmyslu, kde se využívá jejich schopnost odstranit nežádoucí látky, jako jsou nespálené uhlovodíky a oxid uhličitý z výfukových plynů aut.
REKLAMA
Dalším z výjimečných a poněkud neobvyklých způsobů využití platiny ve farmaceutickém průmyslu jsou komplexní sloučeniny, které se využívají jako cytostatika. Základní a první takovou sloučeninou byla cisplatina, která byla objevena náhodou při pozorování vlivu elektrického proudu na mikroorganizmy. Platinové elektrody (také jedno z využití) vytvářely cytostatikum, které se používá dodnes. Je využívána při chemoterapii při léčení nádorů varlat, vaječníků, močového měchýře, malých nádorů plic a nádorů hlavy a krku (léčila se ní i legenda cyklistiky Lance Armstrong).
Kvůli některým vedlejším účinkům se dnes začíná přecházet na sloučeniny druhé generace jako je karboplatina, nebo třetí generace ve formě oxaliplatiny. V poslední době se v této oblasti využívá i další platinový kov, ruthenium. V dentální medicíně se platina používá jako součást slitin se zlatem a stříbrem nebo ve spojení s keramickými materiály.
Pro zajímavost lze uvést, že prvotní etalony pro mezinárodní míry jeden metr a jeden kilogram jsou vyrobeny ze slitiny platiny a iridia, které je společně s osmiem považováno za nejtěžší kov.
