Platit přímo, nebo provizemi? Rozdíly nejsou tak velké!
Kvalita poradenství
Hlavní rozdíl je uváděn v podobě kvality finančního plánu či řešení finanční situace domácnosti. Kdo je placen provizemi, musí prodat. Jinak se neuživí. Musí prodat i na úkor kvality – jinak jeho příjem dramaticky klesá. Provizně nejzajímavější produkty jsou pro klienta drahé a často nevhodné. Klient, který nemůže koupit alespoň nějaký produkt, je neperspektivní a nemá smysl se jím zabývat.
Přesto jsou finanční poradci, kteří jsou placeni za zprostředkování produktů provizemi od finančních domů a kteří se zároveň starají i o předlužené klienty a řeší jejich tíživou finanční situaci. Nemám nyní na mysli jen „Krotitele dluhů“, jsou i jiní, o nichž není tak slyšet. Od jednoho z nich vyjde v brzké době na toto téma článek na Investujeme.cz.
Proč to dělají? Je jen jediný důvod: Vidí dál než na provizní listinu příštího kvartálu. A každý poradce, který chce být dlouhodobě úspěšný, musí nabízet kvalitní služby. Přinejmenším proto, že jinak se hodně nadře. Získávat klienty ze spontánních doporučení a klienty, kteří se vrací, kdykoli se změní jejich životní situace, je mnohem snazší než páčit desítky nucených doporučení od klienta na prvních schůzkách nebo obvolávat „studené kontakty“.
I klientem přímo placený poradce musí prodat. Ne produkt, ale sebe. Jinak se také neuživí. A klient, stejně jako v případě provizního poradenství, do značné míry také kupuje „zajíce v pytli“. Ano, může si pomoci referencemi – ty ale fungují stejně i u provizního poradenství. Kvalitu výsledku ovšem klient bude moci posoudit, až po jeho provedení (a zaplacení). Pokud je ovšem dostatečně finančně gramotný, aby výsledek dokázal posoudit.
Finanční náročnost produktů
Provizemi placený poradce prodává produkty, které jsou zatíženy provizí. Tu uhradí v konečném důsledku klient. Ta prodražuje produkt. A např. u IŽP nebo předplaceného poplatku u podílových fondů zdražuje případný odchod klienta k jinému produktu. O tom není sporu.
REKLAMA
Klientem placený poradce si ale ve většině případů nemůže sáhnout pro produkty nezatížené poplatky, z nichž se provize vyplácí. Takové produkty často chybí. A není výjimkou, že poradce získá smluvní honorář od klienta, který si od něj zvolené řešení nechá zároveň zprostředkovat. Ano, jsou to dvě různé činnosti a za obě může poradce požadovat/inkasovat odměnu. Klient ale v takovém případě platí dvakrát. Pokud dostane adekvátní službu a zpracovaný finanční plán je podle jeho potřeb, nelze proti tomu nic namítat. Vždyť cena, kterou platí, je jen jedním z parametrů a zdaleka ne vždy tím nejdůležitějším.
Tím se vracíme zpět k proviznímu odměňování. Klient zde platí provizi poradci/zprostředkovateli a další poplatky pojišťovně, bance, investiční společnosti. I kdyby byl vytvořen bezprovizní produkt nebo se poradce provize vzdal, jak je to u některých produktů možné výměnou za slevu pro klienta, poplatky na úhradu dalších administrativních úkonů zůstanou.
Jediný rozdíl tak zůstává, zda je vyšší provize, nebo sazba za placené poradenství. Rozdíl není ani v tom, že u multilevelových společností je provize společnosti vyšší než provize posledního poradce. I každá klasická společnost s jinou než pyramidovou strukturou musí zaplatit své náklady na provoz. Můžeme se bavit pouze o míře efektivity firemní struktury.
Nižší likvidita produktů
Argumentem ve prospěch honorářově placeného poradenství je, že v případě, kdy klient předplatí vstupní poplatek u podílového fondu (nebo zaplatí náklady na IŽP apod.), nemá efektivní možnost změnit svou strategii (investovat do nového fondu či zrušit IŽP a začít investovat prostřednictvím investičního, nikoli pojišťovacího produktu). V původní strategii již zaplatil náklady, které se tak z pohledu ekonomické teorie stávají utopenými.
REKLAMA
Právě v pojmu „utopené náklady“ tkví rozuzlení. Utopené náklady jsou takové, které byly vydány, ale jejichž výše se nezmění ani při setrvání v původní strategii, ani při její změně. Typickým příkladem jsou náklady na reklamu. Firma si zaplatí výrobu reklamních materiálů, inzertní čas a prostor. A pak zjistí, že produkt nebo reklama nefunguje. Náklady ale již byly vydány a nezmění se ani v případě, že bude produkt dál nabízen, ani když se stáhne z trhu, ani když se vytvoří jiná reklamní kampaň.
Utopenými náklady pro klienta finančního poradce jsou kupříkladu předplacené poplatky fondů nebo zaplacené náklady IŽP. Při změně strategie je z produktu žádným způsobem nezíská, ale ani nerozhoduje, zda v produktu zůstane. Ovšem úplně stejnými utopenými náklady je i zaplacený honorář za zpracování investičního či komplexního finančního plánu.
Klišé místo závěru
Lidé jsou ve svých činnostech hnáni různými motivy. V pracovní oblasti je jedním (nikoli jediným) z významných finanční ohodnocení. Kvalita finančního poradenství tak bude do značné míry záviset na tom, zda finanční poradce ovládne pokušení rychlého výdělku ve prospěch dlouhodobé kvalitní (a výnosné) práce.
Zvítězí-li dlouhodobý pohled, nerozhoduje podle mého názoru způsob vyplácení odměny. V tomto směru mají provizně odměňovaní poradci výhodu. Lidé nejsou zvyklí a mnohdy ani ochotní platit za služby finančních poradců. Mají ale i nevýhodu. Mezi provizně odměňovanými poradci lze najít mnohem více „bouchačů a střelců“ než u klientem placených. Provize jsou nastaveny především prodistribučně, nikoli proporadensky. A lidé často zavírají dveře dříve, než může poradce prokázat své kvality.
