A že tlachám o miliardách? O slamnících raději ani nemluvit, ale považte, jen za první pololetí přistálo na bankovních účtech u nás 77 miliard korun – z toho 65 na těch běžných, kde se už povaluje přes půl bilionu.
Příliv na netermínované bankovní vklady tak už v půli roku překonal ten loňský celoroční. A to, co přiteklo sem, nutně někde chybí… v podstatě právě bohužel ve fondech – loni do nich z první pololetí přišlo 30 miliard. Chcete-li navíc ještě i poťouchlý názor, v této distorzi vidím také letošní potenciál růstu pojistného trhu (patřičně ovšem opentlený prodejními technikami).
O samotném červenci skoro nemá význam se šířit – do fondů přišla necelá půlmiliarda a v podstatě jen díky fondům peněžního trhu. Co mi nepřestává vrtat hlavou, je úpadek zajištěných fondů a dokonce se mi na mysl vkrádá kacířská hypotéza, že investoři přece jen tuší, o čem jsou jejich podkladová aktiva. O tom, že fondy peněžního trhu s 2% výnosem při 6% inflaci nelze považovat za investici, netřeba snad diskutovat.
Čtvrtletí a pololetí
Jak celý fondbyznys stagnuje, asi vypovídá nejlépe souhrn za druhé čtvrtletí, na nějž červenec plynule navázal: přestože za druhý kvartál do fondů 1,25 miliardy korun přišlo, jejich celkový majetek o 0,25 miliardy klesl. Proč, je asi zřejmé: trhy sice nepříliš, ale přece jen trochu ještě klesly.
Ohlédnutí za prvním čtvrtletím je mnohem děsivější, protože jen z majetku našich podílníků se tehdy „odpařilo“ 19 miliard (z 315 na 296 miliard) korun. Pak se divme nerozhodnosti investorů – jen ti otrlejší „ředí“ a dokupují, ale to také nebaví věčně. Přesto jde o jeden z mála signálů, které mohou potěšit: dokonce jako jediná kategorie mají právě jen akciové fondy od února setrvalé nákupy (celkem už skoro za 2 miliardy korun).
REKLAMA
Babo, raď
Na tak značnou volatilitu s výkyvy kurzů, kdy 20 % (u nás naštěstí je 5%) nejsou ničím neobvyklým, nalézt recept zkrátka nelze. Všichni se jen ptají, proč proboha zase dolů a nikdo ty akcie nechce. Strach a nejistota je pro burzu to nejhorší počasí, protože nikoho nezajímá, jestli je akcie již podhodnocená, zda je cena už dostatečně nízko. Velí emoce, nikoli zdravý (třeba i selský) rozum, který vidí ty nákupní příležitosti.
Obecně je možno mezi Scyllou a Charybdou proplout pravidelným investováním, protože trefit to skutečné ideální dno je asi tak pravděpodobné, jako hodit tři šestky za sebou. Jinak řečeno ředit, ředit, ředit – však ono to zhoustne.
Já vím, těžko se to radí, když poklesy „ubraly“ mnoha fondům už 20 i 30 %; natož třeba naše realitní tituly, kdy takové Orco spadlo jen od začátku roku o neuvěřitelných 73 % a ECM přišlo o více než 54 %.
Vedoucí investiční analytik Merrill Lynch Richard Bernstein se obává, že globální růst bude slabší, než investoři očekávají, a ceny komodit tak poklesnou. Podle jeho odhadů vzroste hodnota indexu S&P 500 během příštích 12 měsíců o 9 % na 1400 bodů. Názory z Deutsche Bank, Lehman Brothers a UBS ovšem očekávají ve druhé polovině roku nejvyšší růst indexu S&P 500 za posledních 26 let (o 28 % na historické maximum 1600 bodu). Kdo má, či nemá pravdu? Ostatně, i těch 9 % by bylo lepší než rezatým drátem do oka.
Je to sice jen hloupé přísloví, že odvážnému štěstí přeje, ale již ne tak hloupé je rčení, že kdo nic nezkusí, ničeho nedosáhne. A snění o jistotách zůstává na úrovni slovutné „jistoty desetinásobku“ – kdo chce reálně prodělat na běžném účtu těch svých 6 %, může. Já se jen těším, až ty „dobře uložené“ miliardy likvidity začnou honit ujíždějící vlak.
