Podnikání v socialistickém Československu, za císaře pána i za první republiky

Přestavba a perestrojka

Už v 80. letech bylo v Československu (ČSSR) možné poskytovat „na vlastní účet“ za účelem dosažení zisku (v dobové terminologii spíše přivýdělku) drobné služby. Povolení k takové činnosti bylo na libovůli místních národních či městských výborů. Kritéria získání takového povolení ovšem nebyla pevně určena. Záleželo na místním posouzení, zřejmě pod taktovkou místní komunistické nomenklatury.

Nebyl to ani masový jev, každý si v tehdejší nárokové společnosti navykl na výdobytky vyspělé socialistické společnosti nebo se naučil finty potřebné pro přežití. Zelináři, veksláci nebo řezníci byli do jisté míry podnikatelé, respektive podnikavci, kteří v tom uměli chodit.

Vcelku běžně existovaly „černé trhy“ a neoficiální ekonomika. Leccos se provozovalo na černo, mimo oficiální rámec. Říkalo se tomu „melouchaření“ anebo „fušky“. Řemeslo mělo zlaté dno, takový zedník, elektrikář nebo automechanik běžně trávil odpoledne nebo víkendy na melouších, které vynášely nezdaněné příjmy a jiné benefity.

Takový melouch vynesl více peněz, než bylo možné vydělat v oficiálním zaměstnání. To ovšem například elektrikář kvůli splnění občanské pracovní povinnosti a potřebnému razítku v občanském průkazu potřeboval. V 90. letech v porevolučních změnách v českých luzích a hájích znovu ožilo živnostenské podnikání. Nový politický režim umožnil vznik právních forem podnikání, inspirovaných jak historickými tradicemi, tak zkušenostmi vyspělých zemí.

^REKLAMA

Podnikání za reálného socialismu

Bývaly doby, kdy živnostenské podnikání v českých končinách oficiálně neexistovalo a legislativa ho neznala. V plánovité a postátněné ekonomice komunistického režimu pro živnostníky a soukromé podniky nebylo místo. Z legislativy živnostenské podnikání zmizelo v šedesátých letech. Se vznikem zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) bylo jasné, že už i podle práva namísto živnostníků či řemeslníků mají být všichni zaměstnanci.

V roce 1966 skončila účinnost živnostenského řádu, který byl vydán ještě císařským patentem v roce 1859 (227/1859 ř.z.), upravujícího živnosti a pracovní poměry v období od začátku ledna 1860 do začátku ledna 1966. Nový právní rámec socialistického zákoníku práce se zaměřoval na pracovní práva a povinnosti v duchu hesla „socialisticky žít, socialisticky pracovat“.

Již jsem zmínil, že služby a práce automechaniků, instalatérů, zedníků nebo klempířů se v dobách socialismu běžně poskytovaly načerno, melouchařilo se. Dobře se vyučit v oboru, který melouchaření umožní, to bylo v té době terno. Doby socialismu ukazují, že podnikatelem není jen ten, kdo je registrovaný, má na to licenci a zdaní zisky. Aktivity podnikání melouchářů byly vládou, stranou i úřady tolerovány, zejména pokud šlo o nedostatkové služby, které plánovači nedokázali zajistit.

Situace se měnila v 80. letech, kdy v Sovětském svazu (SSSR), jehož bylo Československo satelitem, nastoupila přestavba a perestrojka.

Únorový převrat a padesátá léta

Postupujeme v našich úvahách o podnikání proti proudu času. V procházce historií podnikání se dostáváme do období po druhé světové válce. Po roce 1948 se změnil politický režim, nastoupil režim komunistický, diktatura proletariátu pod taktovkou Moskvy.

^REKLAMA

Po únorovém převratu komunisté převzali moc a začali prosazovat politiku kolektivizace a znárodňování. Soukromý sektor byl vnímán jako nepřátelský prvek, postupně byl omezován a likvidován. V průběhu 50. let byly poslední soukromé podniky vyvlastněny a převedeny do státního vlastnictví. Zatímco v okolních socialistických zemích nechaly tamní autority drobné živnosti a služby, jako je cukrárna nebo hospoda přežívat, v Československu byli živnostníci zlikvidováni, vyhubeni.

Hospodářství se mělo po vzoru Sovětského svazu centralizovat, rozhodovat měla strana a vláda. To mělo za následek likvidaci svobody podnikání, znárodňování a ovládnutí ekonomiky státem. Lepší zítřky budovaly vytvořené úřady a komise, které měly veškerou výrobu a distribuci zboží plánovat a řídit z centra. Vše se rozhodovalo politicky, ekonomická kritéria šla stranou. Zůstalo obdělávání půdy pro vlastní spotřebu, melouchaření a fušky. Režim plánovité či centrálně plánované ekonomiky přetrval až do roku 1989.

Živnosti za nacistické okupace

V Praze, v březnu roku 1943, napsal v době okupace a druhé světové války Prof. JUDr. O. F. Heid příručku „Organisace obchodu“. Za obchod se v příručce označují mimo jiné živnosti, podniky a podnikání. Heid popisuje různé druhy hospodářství – volné, vázané a plánované (řízené).

Na poli volného hospodářství měla za okupace alespoň podle dobové učebnice panovat volná soutěž, „každý vyrábí a prodává, jak chce a jak dovede“.

V hospodářství vázaném pak podle Heida stát omezuje hospodářskou svobodu tam, kde je toho zapotřebí k obecnému prospěchu. „Hospodářství plánované (řízené) má za účel dosáhnouti rovnováhy mezi výrobou a spotřebou, zabezpečiti výživu a práci obyvatelstvu, odstraniti vykořisťování obyvatelstva a jeho zaměstnanost,“ psal v době okupace pražský profesor.

Čtenář se v jeho knize dozví i cosi o výstavbě hospodářství: „…Dochází k provádění tzv. hospodářských plánů (např. v Říši „čtyřletých“), obsahujících předem vypracovaný program hospodaření…“. Heid vysvětluje, že existují podniky výrobní, obchodní a vedle nich také podniky úvěrní. Ano i bankovní služby, přijímání vkladů a poskytování vkladů bylo a je formou podnikání.

„Podmínky pro podnikání upravuje především živnostenský řád. Platí pro zaměstnání, provozované po živnostensku, jejichž obsahem jest buď výroba nebo obchod, nebo služby a konání prací,“ popsal právní poměry podnikání Heid.

Živností se v době Protektorátu Čechy a Morava rozuměla samostatná a dovolená činnost, provozovaná trvale a pravidelně za účelem dosažení vlastního výdělku. V Heidově pojednání se lze dočíst o oprávnění, požadavcích – živnostech svobodných neboli volných, řemeslných, „u nichž dlužno podati průkaz způsobilosti“, stejně jako o živnostech koncesovaných. Koncese je zvláštní povolení v případě, kdy to vyžaduje veřejný zájem, resp. zákon.

^REKLAMA

Patent císaře a prvorepublikové Československo

Právní úprava živnostenského zaměstnávání se i po vzniku samostatného Československa v roce 1918 opírala o živnostenský řád vydaný ještě za vlády císaře Františka Josefa I. Ten upravoval podmínky pro provozování živností, včetně povinnosti získat a prokazovat způsobilost k výkonu dané živnosti.

Tento živnostenský řád už od 19. století upravoval na našem území základní práva a povinnosti osob provozujících tu kterou živnost, nahradil někdejší cechovní systém. Živnosti se už od dob císaře pána dělily na „svobodné“ (v novější terminologii „volné“), řemeslné a koncesované.

„Řemeslné živnosti jsou takové,“ dočteme se v císařském patentu, „…při nichž jde o zručnosti, které vyžadují vzdělání v živnosti vyučením a delším zaměstnáním při ní.“ Byl to například sklenář, motykář, slunečníkář, deštníkář, kovolijec, pánvář, uzdař, jehlař nebo nožíř, kdo potřeboval k výkonu živnosti oprávnění k řemeslné živnosti.

Císařský patent stanovoval, že některé živnosti jsou koncesované – například živnosti, které „mechanicky nebo chemicky rozmnožují výrobky“, kominická nebo vetešnická živnost, podkovářství a třeba i „živnostenské zahlazování krys, myší, škodlivého hmyzu a podobných prostředky jedovatými.“ Koncesí se tehdy i dnes rozumí státní povolení k provozování živnosti.

Císařský patent č. 227/1859 například vymezoval i práva spojená se živností hostinskou a výčepnickou. Tato práva umožnila poskytovat ubytování cizincům, podávat pokrmy, čepovat piva, víno nebo uskutečňovat „drobný prodej pálených nápojů lihových“.

Volnost při provozování živností v 19. století, kterou tehdy přinesl nový patent, vedla k nárůstu počtu živnostníků, objevovaly se excesy, které si žádaly novelizace a úpravy zákona. A tak byl v průběhu času už za císaře pána zaveden požadavek průkazu způsobilosti k výkonu daného řemesla. Svým způsobem je to analogie dnešního živnostenského oprávnění a prokázání způsobilosti podle živnostenského zákona živnostenskému úřadu. Ano, odbornost a kvalita práce odváděné živnostníky byla hlídána už za císaře pána.