Stále nové a nové „záchranné“ opatření, zdá se nemají prakticky žádný efekt. Pokud ale nepočítáme krátkodobá uklidnění, která se projevují několikadenním posilováním trhů. Ty jsou stejně pak razantní a nelogické, jaké jsou propady, které jim předcházejí. Investorům zkrátka populistické gesta nestačí a nadále se řídí emocemi.
Problémem všech dosavadních kroků je, že tyto revoluční kroky, které mají za úlohu měnit systém k lepšímu, přijdou až poté, co se nejen finanční svět ocitá v takřka neřešitelných problémech. V této situaci nemohou navíc být tyto kroky považovány za systémové. Jde stále pouze o záplaty, nouzová řešení, která svou uspěchaností mohou nadělat více škody, než užitku. Vliv jakýchkoli, i těch sebehorších kroků se nemůže projevit hned dna druhý den od schválení, jak by asi chtěli ti, kteří je přijímají. A tak přicházejí na řadu další, stále zoufalejší opatření.
Poslední snahou, ke které včera přistoupili šéfové vlád EU, je potřeba reformy Mezinárodního měnového fondu. Britský premiér včera prohlásil, že "Mezinárodní měnový fond je třeba rekonstruovat tak, aby vyhovoval nárokům moderního světa." Gordon Brown se konečně dočkal a může realizovat své dávné plány na změnu MMF, takže mu dnešní situace vlastně přišla vhod. Uvidíme, jaký to bude mít vliv na fungování finančního trhu. Sám jsem zvědav, jak bude fungovat „mezinárodní systém včasného varování pro případy krizí.“
Každý dnes mluví o tom, jak je nutné zvýšit regulaci všeho, a udělat všechno pro to, abychom byli schopni předcházet krizím. Populizmus nad populizmus. Ale když chce někdo systematicky předcházet krizím, to už je trochu přitažené za vlasy. Krize, ať už větší, nebo menší, jsou zkrátka součástí cyklů, kterým se zkrátka nevyhneme. Ekonomika jako neexaktní věda zkrátka není perpetuum mobile, které může růst donekonečna bez jakéhokoli zakolísání.
Garance může být nebezpečná
Systematická řešení jsou utopií, zejména když vezmeme v úvahu fakt, že dohoda a společná stanoviska se rodí velmi těžce a dlouho. Viděli jsme to při schvalování návrhů o garantování vkladů v bankách. Chaos a nekoordinovaný postup jednotlivých zemí přiměl přijímat tyto zbytečné kroky i v ekonomikách, kde banky zřejmě problémy s likviditou nepociťují.
REKLAMA
Jaké by to mohlo mít důsledky na domácím kapitálovém trhu, naznačil také šéf analytiků společnosti Cyrrus, Jan Procházka. „Stát bude garantovat 100% vkladů v bankách – banky mají již nyní hodně agresivní kampaně s vklady na běžných účtech 3,3% – 3,33% – a ve speciálních akciích i více než 3,5%. Je to logické, vliv zvýšené konkurence mBank je cítit. Ale nyní mají vklady drobných střadatelů pojištění, proč tedy nedat 4% nebo 5%.“
V současné situaci to sice může mít na klienty pozitivní vliv, je ale potřeba mít na paměti, že jde (alespoň doufám) o dočasné řešení. „Po zachránění situace se však dostaneme do všední reality a zjistíme, že české banky, které sice nevyvolaly krizi, naopak svou obezřetností jdou Evropě příkladem, jsou mnohem silnější než před krizí. Když pominu fakt, že český trh dlouhodobě trápí velikost běžných vkladů občanů, která nekoresponduje s výší poskytnutých úvěrů, vysoké bankovní poplatky, pak musím vypíchnout útlak kapitálového trhu,“ pokračuje Procházka.
Když se navíc bankéři začnou v bezpečných bankách v domnění, že se nic nemůže stát (garance je přeci stoprocentní) zabývat investováním a prodejem agresivnějších produktů, investoři nebudou mít zájem investovat do nejistých akcií, nebo fondů, případně do nevýnosného penzijního pojištění.
REKLAMA
Vždy to je o přizpůsobování se momentálním podmínkám. Po čase se situace uklidní a na problémy se zapomene, ale důsledky mohou přetrvávat mnohem déle. Nakonec stejně přijdou nové zaručeně výnosné příležitosti, nové bubliny, a pokud nenastane nějaký další big bang, bude prakticky všechno v pořádku. Rovněž bude patrná snaha o uvolnění přílišných regulací, protože ty svazují a prakticky poškozují trhy. Po několika menších zemětřeseních opět dojde k situaci, jako je ta dnešní, kdy budou příští generace řešit problém novými regulacemi, záchrannými plány a změnami systému k lepšímu. To samé by ale mohlo nastat v případě, že se nebudou přijímat zbrklá, nesystémová a někdy i nebezpečná opatření.
