Do penzijních fondů si lidé spoří v průměru kolem čtyř stovek měsíčně. Kromě toho investují třeba do fondů, využívají stavební spoření. Tyto úspory ale často "padnou" na jiné potřeby po pár letech investování. Kolik by měl člověk pravidleně investovat, jestliže mu do penze chybí dvacet let a chce mít na konci k dispozici dva miliony?
Začněme tou nejjednodušší úvahou – pokud si budu dvacet let odkládat 400 korun měsíčně do produktu, který mi v průměru ponese 4% ročně, dostávám se k částce 146.000. Abych se dostal na dva miliony, musel bych do téhož produktu pravidelně dávat 5.500. Pokud jsem ochoten vzhledem k dlouhému horizontu akceptovat kolísání hodnoty mých úspor a vyberu si dynamičtější produkt, který mi může přinést např. 9 % ročně, stačila by mi pravidelná částka 3.300 korun.
Pro tak vysoké zhodnocení je ale potřeba investovat převážně do akciových fondů, a toho se lidé bojí.
Je to pochopitelné. Nevědí, co bude za dvacet nebo třicet let, a nechtějí, aby jejich celoživotní úspory, na kterých budou v důchodu více či méně závislí, třeba během posledních dvou let ztratily větší část hodnoty. To by se v případě investice do akcií mohlo stát. Samozřejmě, to je správná úvaha. Na našem trhu však jsou již i investiční produkty, které toto dilema řeší – tzv. programy životního cyklu. S tím, jak se mění situace klienta – stárne, zkracuje se jeho investiční horizont, zvyšuje se podíl sledovaných úspor na jeho celkovém majetku – se mění i jeho investice. Jednoduše řečeno, postupně se přesouvá z rizikovějších akciových instrumentů do málo rizikových, tedy do dluhopisů a peněžního trhu.
Pokud si ale v závěru programu snižuji rizikovost, musí mi nutně klesat i výnos. A nižší výnos znamená, že pro dosažení stejné částky na konci programu musím pravidelně investovat více.
Samozřejmě, na ty dva miliony se pak po dvaceti letech mohu dostat s částkou řekněme 4.200 korun měsíčně.
To je ale pro celou řadu lidí částka, kterou si nemohou ze svého platu dovolit investovat. Rozhodně ne s platem průměrným nebo nižším.
Pro mnoho lidí je také dva miliony obrovská suma peněz, a tak nechápou, proč by měli do důchodu takovou částkou disponovat. Reklama nám přece říká, že když bude mít dnes třicetiletý klient do důchodu milion, bude mít šťastné stáří. To je bohužel nesmysl. Růst příjmů, růst životní úrovně, inflace nebo pokles reálné hodnoty jedné koruny či eura jsou realitou, kterou musíme do plánování zahrnovat. I když všechny ty výpočty jsou hodně na vodě, protože žádné z těch opravdu důležitých čísel neznáme dopředu přesně.
Budou za dvacet let ty dva miliony stačit?
Záleží na tom, co znamená "stačit”. Pokud si takovouto částku za dvacet let konzervativně uložíte a postupně ji budete čerpat po dobu dalších dvaceti let, bude vám to stačit zhruba na 30% úroveň v porovnání s příjmy v budoucnu. Za těch dvacet let půjdou do důchodu dnešní petačtyřicátníci. Stát jim bude určitě vyplácet určitou nezanedbatelnou rentu bez ohledu na to, zda a jakým způsobem proběhne penzijní reforma. Relativně k průměrné mzdě na tom se dvěma miliony úspor a penzí od státu nejspíš budeme lépe, než jsou na tom dnešní důchodci.
REKLAMA
Takže investovat 4200 korun měsíčně, abychom měli dva miliony… Na tyhle propočty jsou lidé už alergičtí. Kde na to mají vzít?
Náš výpočet přece ovlivňuje fakt, že průměrný příjem neustále roste. Faktický dopad je ten, že mohu začít s částkou nižší a postupně ji zvyšovat tak, abych si neustále odkládal zhruba stejný podíl svého příjmu. Vezmeme-li toto v úvahu, dostaneme výsledek okolo 15 % – 20 % čistého příjmu. Z průměrného platu je to 2.500 až 3.000 korun měsíčně. Na skoro každé rodné číslo dnes máme stavebko, tzn. že lidé si dnes odkládají takovéto nebo i vyšší částky. Jde jen o to, a to se vracíme k začátku našeho rozhovoru, aby tyto úspory nepadly po pár letech na dovolenou nebo novou televizi, ale byly účelně využity.
Publikováno v týdeníku Reflex č. 47/2006
