Horší květen pro akcie byl prý naposled v roce 1982, i dluhopisové trhy se však na čas chopily volantu a nepochybně nebudou hrát zdaleka druhé housle. O tom, jak smrtonosné je zalepování dluhů stále většími půjčkami, vědí poradci možná víc než politici.
Naše fondy sice za květen nedopadly nijak slavně, ale odliv necelé miliardy zas taková tragedie není, přestože horší měsíc jsme viděli jen před víc než rokem. Při bližším pohledu totiž vidíme, že téměř půl miliardy odešlo ze zajištěných fondů (protože několika z nich končilo investiční období). Také nadále pokračuje odliv z fondů peněžního trhu, ze kterých odplynula další čtvrtmiliarda korun. Jediný segment dluhopisových fondů vyvázl bez krvácení, i když těch 40 milionů je chabou náplastí zejména v souvislosti oněch řádově vyšších odlivů ze zajištěných i peněžního trhu.
Stále palčivěji tak zní otázka: kam ty peníze směřují? Navíc již za březen ukázala bankovní statistika, že si lidé vyzvedli ze svých účtů v bankách skoro 6 miliard korun, což jsme neviděli celých osm let. Že by skutečně potřebovali dorovnat výpadky příjmů, anebo dokonce sahali na úspory ve jménu vyšší spotřeby?
Pokračuje odliv z fondů peněžního trhu, což může souviset jak se zmíněnou potřebou doplnit rodinný rozpočet, tak ale i s perspektivou nizounkých budoucích výnosů. Nicméně z peněžáků od února odešla již miliarda korun. A podobně jako za květen, vychází i obrázek celého začátku roku v dluhopisových fondech, které získaly už 1,3 miliardy korun. To celkem odpovídá strategii našich dvou největších providerů: zatímco v České spořitelně klienty směrují na dluhopisové, v ČSOB na zajištěné fondy.
Přes chvílemi až hrůzný vývoj na trzích a v ekonomickém zpravodajství vůbec nedošlo (zatím?) k nijak panickým reakcím našich fondových investorů. Že občas inkaso zisků převážilo nové investice, je zcela racionální – přesto jak smíšené, tak akciové fondy udržely letos (zatím) kladné prodeje.
REKLAMA
Letošní květen se do učebnic asi nezapíše, přesto hned 6. došlo k čemusi dosud nevysvětlenému, když americké trhy během několika minut propadly o téměř 10 %. O mnohé se jistě pokoušel infarkt, i když po kolapsu začal výkyv korigovat (měřeno intradenním výkyvem, horší nastal naposled o černém pondělí 19. října 1987).
I za normálních okolností je větší výkyv burzy ovšem vždy určitý problém, zejména protože se aktivují stop-lossy, tedy pokyny k prodeji, pokud titul klesne pod určitý limit. A dnes obchodují stroje-počítače a terminátorskou dračí sluji obývají ty high frequency trading. Programy, které vysílají obrovské množství tzv. prázdných příkazů, tedy takových, které jsou v řádu milisekund skrze obchodní systémy vysílány a ihned stornovány s cílem získat představu o ochotě trhu koupit či prodat. Automatické systémy příkazy zprocesují o řády rychleji, než je možné odhalit případnou chybu lidského faktoru, takže nyní SEC řeší úkol, jak alespoň omezit „tanec computerů“.
Ani další májové dny však nebyly o moc klidnější – viděli jsme propady i nejsilnější denní rally za více jak 10 měsíců. V ohlédnutí vidíme, že americké akcie ztratily za květen 10 %, české přes 8 %.
Prohlubuje se dále nejistota eura a např. ani Německu se ve čtvrtek nepodařilo v aukci upsat jeho pětiletý dluhopis (nabízeno 7 mld. eur, ale zájem byl jen o 5,4 mld. eur), v pátek večer agentura Fitch snížila rating Španělsku. Na trzích lze čekat pokračování nebývalé volatility, ale přesto na závěr brouka do hlavy: kdo loni za červenec očekával 25% růst akciových trhů?
