Počet bohatých lidí v ČR utěšeně roste a banky o jejich miliony, resp. jejich správu, jeví nemalý zájem. Aby přilákaly co nejvíce klientů a peněz do svých sítí, nabízí bohatým klientům různé specializované a nadstandardní služby, které se většinou škatulkují pod pojmem privátní bankovnictví.
Co pojem "privátní bankovnictví" znamená, shrnuje Jiří Zelinka, ředitel osobních finančních služeb HSBC Bank plc: „Privátní bankovnictví představuje portfolio komplexních služeb. Všeobecně zahrnuje finanční poradenství, daňové poradenství, transakční bankovnictví, zakládání mezinárodních účtů, poradenství při zakládání firem nebo poradenství při rodinném finančním řešení potřeb. Obsahuje také speciální úkony, jako je například nákup zlata nebo zprostředkování styku s odborníky na umění.“
Divizi privátního bankovnictví dnes má prakticky každá větší domácí banka a potenciální klienti tedy mají při výběru dostatek možností. Banky často využívají know-how svých zahraničních mateřských společností, své pobočky v Čechách otevírají také zahraniční banky, které se na privátní bankovnictví specializují, jako je například německá Sal. Oppenheim Jr. & Cie, nebo Lombard Odier Darier Hentsch & Cie z Ženevy, případně zde nabízejí své specializované služby prostřednictvím třetích firem.
Podmínky pro to, aby mohl klient využívat služeb privátního bankovnictví, se u jednotlivých bank liší. Většinou ale jde o určitý minimální finanční obnos, který musí mít klient na účtu. Privátní bankéř pak klientovi buď radí a pomáhá s výběrem investičních nástrojů a aktiv (klient má však stále rozhodné slovo při výběru), nebo sám rozhoduje o alokaci prostředků a je sám zodpovědný za to, jak a do čeho budou investovány klientovy prostředky. V případě speciálních služeb pak bankéř může spolupracovat s odborníky například na umění, nemovitosti apod.
Bohužel, privátní bankovnictví u nás nemá nijak dlouhou tradici a v mnoha bankách, které se na privátní bankovnictví vysloveně nespecializují, případně s ním nemají dlouholeté zkušenosti, dostanou klienti pod hlavičkou privátního bankovnictví pouze mírně rozšířenou nabídku běžných služeb pro retail.
REKLAMA
Ale není se co divit. Samotné banky nemají většinou minimální limity pro splnění podmínek nijak vysoké (jeden až tři miliony) a milionářů je dnes v České republice poměrně hodně. Kvalitních lidí s adekvátním vzděláním, vědomostmi a zkušenostmi je však u nás stále poněkud nedostatek. Problém bank pak nespočívá ani tak v nedostatku klientů, jako spíše v nedostatku kvalitních privátních bankéřů.
„Privátní bankéř by měl mít dobře zvládnuté obchodní a vyjednávací dovednosti, výborné komunikační schopnosti a kvalitní znalost poskytovaných bankovních produktů, včetně ekonomického přehledu o aktuálních nabídkách trhu,“ vyjmenovává základní předpoklady pro privátního bankéře Jiří Zelinka.
Nejdůležitějším předpokladem je u každého privátního bankéře osobní, individuální přístup, který ale jen stěží můžeme očekávat od zaměstnance banky, který má na starosti několik stovek klientů. Nedostatek kvalitních lidí se tak projeví na kvalitě servisu, případně ve zjednodušení řešení pro klienty, které pak spočívá pouze v nabízení klasických produktů dané banky a o nezávislém a odborném poradenství nemůže být řeči.
Řešením pro klienty pak může být právě nabídka specializovaných bank, které ale mají limity poněkud jinde a nejsou tak přístupné každému „milionáři“. Jejich nabídka je však skutečně skoro neomezená a svému klientovi splní prakticky jakékoli přání. Velký majetek pak otevírá dveře k novým službám a produktům také u běžných bank, jeden milion korun ale stačit určitě nebude. „Minimální požadovaný objem prostředků na účtu je jeden milion Kč, což je i vstupní kriterium pro službu HSBC Premier, která nabízí nepřeberné množství globálních a lokálních výhod. U nejvyššího stupně privátního bankovnictví je požadavek na počáteční vklad 1 milion dolarů.“
REKLAMA
Je pravda, že ani povědomí samotných klientů o možnostech, které privátní bankovnictví nabízí, není ve většině případů nijak valné. Sami totiž při správě svých peněz většinou požadují tradiční „běžné“ nástroje, což dokazuje také Jiří Zelinka, když říká, že „klienti mají v současné době největší zájem primárně o spořicí produkty (například termínovaný vklad a Prémiový vklad) a dále o investice (HSBC Multimanager, globální fondy se zaměřením na Indii, Čínu nebo Latinskou Ameriku).“
Právě samotný bankéř by však měl být tím, kdo nabídne klientovi ideální řešení vzhledem k jeho potřebám. A to je další problém našich bank nabízejících služby privátního bankovnictví. Ty totiž svým klientům stále nabídnou pouze to, co je v jejich nabídce, tvořené výlučně produkty z jejich dílny. Produkty jiných společností zkrátka nejsou v módě.
V poslední době je sice viditelná snaha některých bank přinášet nové služby, nebo produkty (Art Banking od UniCredit Bank, která nabízí poradenství v oblasti umění), případně těžit z široké dostupnosti a globální pobočkové sítě mateřských společností (nadstandardní asistenční servis v případě nouze kdekoliv na světě, mezinárodní rozpoznání a zázemí v 86 zemích a teritoriích světa nebo založení účtu v zahraničí zdarma u HSBC), ale stále jde spíše o výjimky.
