Důchod vyplácený podle zákona státem nebude pro spoustu občanů v budoucnu stačit na zajištění existence. Tím končí také shoda odborníků. Jedenáct let po zavedení tzv. „Riester-důchodu“ (blízké připravovanému českému 2. pilíři) se odborníci stále více dohadují o smyslu či nesmyslnosti penzijního připojištění podporovaného z daní daňových poplatníků. Vláda chce zajistit více transparentnosti v nepřehledné změti nabídek, ochránci spotřebitelů však zůstávají skeptičtí. Nakonec budou spotřebitelé potřebovat především hodně důvěry.
„Devíti z deseti spotřebitelů je nabízeno penzijní připojištění, které je pro jejich potřeby naprosto nevhodné,“ zlobí se ochránce spotřebitelů Niels Nauhauser z centrály Ochrany spotřebitelů Baden-Württemberg na čtvrtečním zasedání ve Frankfurtu. „Přece není možné najednou prodávat a zároveň radit v souladu s potřebami kupujících.“
Žádná spolehlivá penze neexistuje
Dokonce i odborník přes důchody – Bert Rürup, bývalý ekonom, který udával směr, dnes pracující jako poradce u AWD, firmy se špatnou pověstí, kterou kdysi společně s Carstenem Maschmeyerem zakládal (MaschmeyerRürup AG), říká: „Díky dobrovolnosti se stala Riester-penze push-produktem, který se musel prodávat, který zvyšoval náklady na prodej a některé poskytovatele vedl k neprůhledným nabídkám.“
Rürup je přesvědčen, že „dnes neexistuje žádná bezpečná penze“. Vláda strká prst přímo do rány. Vládní Unie a FDP chtějí udělat pro milióny průměrně vydělávajících občanů privátní penzijní připojištění atraktivnější s ohledem na hrozící nouzi ve stáři.
V budoucnu by měli všichni, kteří uzavřou Riester-penzi přesně vědět, jak vysoké jsou náklady a jaký je na konec s nimi spojený výsledek. Jedná se o krok správným směrem, domnívají se pojišťovny a fondy. „V zásadě je to správné: z toho obrovského množství informací musíme dát zákazníkovi k dispozici něco, co je jednoduché,“ říká Guido Bader ze Stuttgartské pojišťovny. Ostatně stát musí díky svému „přání vyhovět každému“ vytvořit „brutálně komplexní“ pravidla.
REKLAMA
15,6 miliónů uzavřených smluv „Riester“
Když v květnu roku 2001 prosadila tehdejší červeno-zelená spolková vláda svůj penzijní balíček, pěl kancléř Gerhard Schröder (SPD) ódy na jednu ze „skutečně historických reforem v oblasti sociálního pojištění“. Je určena pro stárnoucí společnost a představují masový vstup do kapitálově krytého připojištění, aby si člověk dokázal uchovat životní standard, až bude v důchodu, a udržet na uzdě příspěvky na zákonné důchodové pojištění. Koncem června v roce 2012 existovalo 15,6 miliónů „Riester“ smluv.
„Produkty se výrazně zhoršily, člověk musí dosáhnout často hodně, ale hodně vysokého stáří, aby se to vyplatilo,“ hodnotí tento druh připojištění Axel Kleinlein ze svazu pojištěnců. A Gustav Horn z Institutu pro makroekonomii a výzkum konjunktury (IMK), který má blízko k odborům, bývalý příznivec modelu podle Riestera, považuje nyní návrat k systému přerozdělování, jak to dělá zákonné důchodové pojištění, za lepší cestu.
Vyplatí se tento „Riester model“ opravdu až tehdy, když člověk překročí věk sta let? Ne, to ne, zdůrazňuje Mark Ortmann z Institutu pro transparentnost důchodového pojištění (ITA). Je ovšem těžké najít optimální produkt. Odmítá ovšem paušální kritiku Riestrova modelu: “Musíme označit černé ovce. Jen v hollywoodských filmech je všechno buďto dobré, nebo zlé.“
Odborník přes pojištění Jochen Ruß z ulmského Institutu finančních a aktuárních věd zdůraznil: „Téměř ve všech případech se Riester-penze vyplatí.“ Samozřejmě, že není vše dobře, doplňuje Ruß: “Musíme ovšem přestat vyslovovat nesprávné soudy, používat statistické triky kapesních hráčů a metodicky nesprávné studie a pomlouvat to, co není špatné, protože tím podporujeme bídu ve stáří.“
Článek v původním německém jazyku čtěte na n-tv.de
