Proč je státní důchod nespravedlivý?

Český důchodový systém

Je postaven na průběžném financování neboli pay as you go. Průběžné financování je postaveno na principu, kdy stát vybírá daně od pracující části obyvatelstva a tyto přerozděluje osobám pobírajícím státní důchod. V Česku se toto přerozdělování provádí skrze důchodový účet. Příjem na tento účet je tvořen sociálním pojištěním, tedy převážně důchodovým pojištěním zaměstnaných osob (příspěvek zaměstnance a zaměstnavatele) a OSVČ, a tato suma je poté rozdělována mezi státní důchodce.

Státní důchodový účet a hospodaření systému důchodového pojištění můžete sledovat na stránkách Ministerstva financí ČR. Ideálně by měl být tento účet vyrovnaný, tedy příjmy, které důchodový systém má, by se měly rovnat výdajům tohoto systému. Problémem ale je, že výdaje důchodového systému jsou pro stát mandatorní, tedy povinné. A musí vyplatit určitou sumu důchodů každý rok, která se odvíjí od formule státního důchodu a od počtu osob pobírající důchod. Příjmy důchodového systému se ale odvíjí od výše vybraného pojištění, které závisí na ekonomické aktivitě ve státu.

Saldo důchodového účtu tak formují dva vlivy. Počet důchodců a výše pobíraného důchodu a ekonomický růst a množství vybraných daní, tedy důchodového pojištění. Každou z těchto stran může sice stát nějakým omezeným způsobem ovlivnit, ale i tak saldo spíše závisí na externích vlivech. Tedy na ekonomickém růstu a na počtu důchodců. Saldo českého důchodového systému je dlouhodobě spíše v mínusu a to do roku 2009, kdy byla velká ekonomická krize. Během let 2018 a 2019 bylo saldo v plusu. Ale zvyšování důchodu, kovidový ekonomický útlum a v posledních letech vysoká inflace opět přinesly saldo. Letošní saldo skončí asi tak kolem 80 mld Kč.

Solidarita je další výraznou složkou českého systému. Ve zkratce to znamená, že stát více vybírá od jedinců s vyššími příjmy, protože výběr probíhá procentem z příjmů. Zároveň ale poměrově více vydává na důchody jedinců, kteří měli po celý život nízké příjmy. A to tak, aby ve výsledku měli všichni důchody víceméně stejné, v rozmezí třeba plus mínus 10 tisíc od průměrného důchodu (20 216 Kč od června 2023). Po celý život jste mohli mít plat několikanásobně vyšší než je minimální nebo průměrná mzda, ale ve výsledku budete mít důchod vyšší jen o pár tisícovek.

^REKLAMA

Délka pojištění je dalším velmi významným vlivem na výši přiznaného důchodu. Český systém totiž ve výpočtu upřednostňuje jedince, kteří mají delší dobu odvedené důchodové pojištění (tedy mnohem delší dobu než povinných 35 let). Pokud dlouhou dobu studujete a vzděláváte se, tak máte sice ve třiceti vyšší plat, ale budete mít mnohem kratší odpracovanou dobu než ten, kdo šel pracovat v patnácti.

Nespravedlnost zapsaná přímo v systému

Takže ano, z pohledu vysokopříjmových skupin je český systém poměrně nespravedlivý. Tyto skupiny obyvatelstva platí celý život vysoké důchodové pojištění. Tím financují důchody. A v okamžiku přiznání důchodu nemají nárok na extra vysoký důchod, který byl odpovídal zaplacenému pojištění. Je to dáno tím, že v ČR máme redukční hranice:

• první hranice je ve výši 44 % průměrné mzdy: výdělky do této výše jsou do důchodu započítány bez omezení,
• nad 44 % průměrné mzdy až do 4násobku průměrné mzdy se výdělky započítávají pouze z 26 %,
• výdělky nad čtyřnásobek průměrné mzdy nejsou do výpočtu důchodu vůbec zahrnuty.
• TIP: přečtěte si více o výpočtu důchodu

Sociální solidarita, jiným pohledem individuální nespravedlnost, je totiž základním prvkem tohoto systému. Je to dáno především z těch důvodů, aby i nízkopříjmové skupiny mohly pobírat důstojný důchod a aby stát nemusel platit přehnaně vysoké důchody vysokopříjmovým skupinám. A na těchto základech je víceméně postavena většina důchodových průběžným systémů v Evropě i na celém světě.

Jak se docílí spravedlivého důchodového systému?

Pokud jde o státní důchodové systémy, tak bohužel platí, že jakýkoliv státní důchodový systém bude nejspíše nějakou svou částí nespravedlivý. Jediným spravedlivým systémem se tak jeví soukromé pojištění a spoření, ale i to má své mezery. Systém bude výhodnější v dobách ekonomického růstu, kdy se budou investice zhodnocovat. A naopak doby ekonomického poklesu můžou přinést pokles celkové hodnoty tohoto spoření.

Takový soukromý systém by byl navíc nespravedlivý k těm, kteří nemají dostatečné znalosti a prostředky, nebo k těm, kteří nerozvážně investují. Ani takový systém tak nebude 100% spravedlivý, dvě osoby můžou investovat stejnou částku a skončit s různými výsledky. Rozhodně je ale soukromý systém spravedlivější než ten státní. Navíc státní přerozdělování vždy znamená ztrátou určitého procenta peněz v systému na spravování samotného systému.

Naprosto spravedlivý důchodový systém neexistuje, ale soukromé spoření je určitě spravedlivější. Bohužel ale v českém systému neexistuje možnost, že byste se své účasti na důchodovém systému vzdali a plně si na důchod spořili jen v rámci soukromých investic. I když jsou příjmy, které jsou osvobozeny od důchodového pojištění, tak neexistuje možnost, jak od těchto daní osvobodit příjmy ze zaměstnání a z OSVČ. S nespravedlností českého důchodového systému se tak musíte smířit. A určitou míru spravedlnosti si zajistit vedlejším soukromým investováním mimo tento systém.