Proč nezrušit přísedící u soudu? Řeší i ekonomické kauzy

Ačkoliv tomu možná někdo nebude věřit, před soudem se může octnout každý z nás. Každého z nás může potkat to, že bude spoléhat na spravedlnost justice a na objektivnost soudní instance.

Přísedící je laický prvek u soudu. Dříve se mu říkalo tzv. „soudce z lidu“. Nejedná se o žádný komunistický výmysl. Laický prvek v rozhodování soudu máme již od dob Marie Terezie a v současné době je zastoupen ve všech respektovaných soudních systémech.

Vyspělá společnost si uvědomuje, jak zásadním a zlomovým okamžikem může být pro jednotlivce konfrontace se soudní soustavou, a tedy umožňuje laické veřejnosti podílet se na soudním řízení a rozhodování. Tento laický dohled poskytuje vnější pohled do rozhodování soudů a současně kontroluje spravedlnost.

Jak to funguje u nás? Přísedící jsou zastoupeni jak na okresních, tak na krajských soudech. Podílejí se na prvoinstančním rozhodování a jsou nedílnou součástí justice. Za svoji činnost dostávají odměnu ve výši 150 Kč/den (důchodci), nebo náhradu mzdy maximálně do výše 650 Kč/denně (zaměstnanci). Podmínkou je věk 30 let, bezúhonnost a bydliště v místě působnosti příslušného soudu.

^REKLAMA

Jsem přísedící u Městského soudu v Praze. Nebudu se tedy ve svém zamyšlení zaobírat přísedícími na soudech okresních, ale budu hodnotit práci přísedících soudů krajských, tedy v tomto případě soudu městského.

Přísedící je člen trestního (soudního) senátu, kde je jeden profesionální soudce a dva přísedící. V rámci jednání probíhá dokazování, výslechy a na konci je uzavřená porada senátu, kde každý hlas má stejnou váhu. Přísedící tedy rozhoduje o vině a trestu, jeho hlas má stejnou váhu jako hlas profesionálního soudce. Hlasování tedy může skončit buď poměrem 3:0, nebo 2:1. Oba přísedící mohou profesionálního soudce přehlasovat!

Z pozice přísedícího vnímám laický prvek jako velmi důležitý. Na každý případ se snažíme dívat pohledem laika. Já osobně se snažím vždy do rozhodnutí soudu promítnout i pohled oběti trestného činu a jsem v tomto již znám. Je pravidlem, že pokud pachatel před soudem svého trestného činu lituje, bývám to já, kdo se z pozice přísedícího dotazuje, jak konkrétně vypadá jeho lítost. Poskytl oběti finanční odškodnění? Zajímal se o to, jaký ekonomický dopad měl jeho trestný čin na oběť? Nebo je jeho lítost nyní jen deklaratorní a pouze pro účely soudního jednání?

Profesionální soudce vidí věc ze svého pohledu. Pokud soudí za svůj život již 65. vraždu, sotva chtít, aby byl chováním vraha spravedlivě rozhořčen, aby nepropadl myšlenkově jen mezi změť paragrafů a aby třeba nezapomněl za každým trestným činem vidět i související osudy. Od toho tam jsou přísedící.

^REKLAMA

Jakkoliv se trestné činy násilného charakteru zdají být mediálně zajímavé, na souzení jsou většinou velmi nezáživné. Pachatel je chycen, povětšinou se při výslechu přizná, svého činu lituje a před soudem jej důkladně popisuje. Zde je spíše na profesionálním soudci, aby posoudil míru násilnosti trestného činu a na soudním znalci, aby posoudil možnost nápravy.

Kde ovšem přísedící hrají velkou roli, jsou ekonomické trestné činy. Takové trestné činy mají většinou tu stejnou společnou věc, že se pachatelé nepřiznávají. Policisté věc neumí pořádně vyšetřit a soudce se mnohdy musí spoléhat na stanovisko soudních znalců.

Osobně si vzpomínám, že jsem jednou, ve svém bývalém občanském povolání, řešil následující případ: Firma se sídlem v ČR koupila zboží z Běloruska, kdy hranice EU toto zboží překročilo v Lotyšsku. Firma si najala dopravce z Německa, aby zboží převezl do Francie, kde k němu byl přidán komponent ze Španělska, a poté jej slovenská spediční firma vyvezla z části do ČR a z části do Vietnamu. Mým úkolem bylo rozklíčovat platbu DPH v celé šíři případu a ve všech okamžicích a potvrdit, či vyvrátit správnost zaplacení této daně.

Jsem přesvědčen, že člověk, který se nezaobírá touto problematikou, by si s tím poradil jen velmi obtížně. Píši to proto, že ve stejný čas, kdy jsem řešil tento případ, jsem jako přísedící, řešil daňové úniky na DPH u jedné společnosti, kdy jen obžaloba měla asi 32 stran hustě popsaných tabulek, kde jeden řádek byl jedna faktura.

^REKLAMA

Myslím si, že se právě díky mojí zkušenosti při výsleších obžalovaných povedlo poměrně snadno oddělit tzv. „bílé koně“ od skutečných organizátorů. Myslím, že v tomto konkrétním případě soud velmi dobře splnil svoji úlohu hledání pravdy a nacházení spravedlnosti. Musím říci, že zřejmě ku velkému překvapení obžalovaných a jejich advokátů, kteří byli zřejmě přesvědčeni, že ty „prďoly“ u soudu zvládnou levou rukou, neboť co může takový soudce vědět o přeshraničním DPH?

V jiných případech ekonomického charakteru to ovšem platí také. I když já osobně mám štěstí na velmi fundovaného a inteligentního profesionálního soudce, v jehož senátu zasedám, setkáváme se občas s tím, že si skutečně nevíme rady, vyhlašujeme poradu senátu a každý jednotlivý člen senátu dává všanc svůj názor. Je velmi přínosné, že se nacházíme každý v jiné zaměstnanecké pozici. Dva laici říkají svoje pohledy a nezřídka se stává, že jsou tyto pohledy přínosem.

Platí, že profesionální soudce může být již roky a množstvím případů otupělý, může se stát, že za případem nevidí jednoho konkrétního člověka a přistoupí k věci ryze formálně. Po právní stránce samozřejmě správně, ale po lidské ryze formálně.

Klasický příklad je u již zmíněných tzv. „bílých koní“. Je potřeba se vnořit do případu a zkoumat intelektuální schopnosti obžalovaného, nacházet souvislosti při hledání pravého a skutečného pachatele. Laický prvek je zde nezastupitelný.

Nikdo z nás neví, kdy se ocitne před soudem, a bude spoléhat na to, že tam někde, bude sedět někdo, kdo mu bude rozumět. Někdo, kdo není kovaný profesionál v právu, ale má lidský a laický přístup.

Zároveň absolutně odmítám jakékoliv úvahy o zvýšení příspěvku na přísedící. Vedlo by to k tomu, že se na tuto funkci začnou hlásit bývalí advokáti nebo vyšetřovatelé, lidé z justice, či Policie ČR, protože peníze se hodí vždy. Pak by ale laické rozhodování ze soudního řízení zmizelo zcela. Naopak jsem velkým příznivcem toho, že by se u nás zavedly povinné a bezplatné poroty (jako např. v USA), kde by jednou za čas musel do takového orgánu každý. Ať se seznámí s justicí i z této strany a ať vidí, jak je rozhodování těžké.

Reforma justice a s ní zrušení přísedících se zatím odkládá. Ovšem pokud k tomu dojde, nedopusťme zánik laického prvku v rozhodování soudů, neboť to je jedním ze základních garantů spravedlnosti.