Penze je jedním z nejčastěji uváděných důvodů investování. Přesto není úplně jasné, co nás nejvíce motivuje k tomu, abychom odkládali část peněz na stáří. Podle červnového průzkumu americké SIFMY neinvestuje většina dotázaných ze strachu, že v důchodovém věku nebude mít dostatek prostředků, ale proto, že chce trávit čas se svou rodinou.
Téměř 70 % Američanů, kteří své peníze spoří, je odkládá na důchod. Znalost největších motivů, které je k tomu vedou, by byla pro většinu účastníků na finančním trhu, velmi cennou informací. Bylo by možné ji efektivně využít v marketingových kampaních, při jednáních poradců s klienty i při vymýšlení nových investičních produktů a jejich propagaci. Zjistit takovou informaci je ale poměrně složité.
Čas na rodinu
Před několika dny uspořádala americká asociace pro finanční trh SIFMA národní průzkum na vybraném reprezentativním vzorku tisícovky respondentů, aby zjistila jejich současnou připravenost na důchod. V jednom z dotazů měli respondenti uvést, co je nejvíce motivuje k tomu, aby si šetřili na důchod. Vybírat mohli z následujících možností: 1) Rodina = chci strávit s rodinou více času a nestarat se o peníze, 2) Ambice = chci žít svůj život naplno, 3) Strach = nechci být bez peněz, 4) Dědictví = chci zanechat odkaz svým pozůstalým, 5) Okolí = životním stylem se chci vyrovnat svým přátelům a sousedům.
Více než polovina respondentů, tedy naprostá většina, volila první variantu. Kdybychom ale mezi sebou porovnali odpovědi skupiny, která se cítila být připravená na důchod a skupiny, která připravená nebyla, zkomplikuje se nám interpretace těchto statistik. Čas na rodinu byl stejně silným a převládajícím motivem pro obě skupiny. Příčina nepřipravenosti je tedy buď v jiných faktorech, na kterých je odkládání peněz na penzi závislé (příjem, střídání zaměstnání, zadluženost, vzdělání, zdravotní stav) anebo motiv nemusí být sám o sobě tak silným, jak někteří uvádí. Je několik dalších důvodů, proč.
Vyřešit své budoucí cash flow pro získání většího času na rodinu je ze všech možných motivů ten nejušlechtilejší, který si někteří respondenti mohou jenom namlouvat, aby se ukázali v lepším světle. Cíl vyrovnat se svým přátelům a sousedům, je přece jen diplomatičtější, i když snadno rozluštitelný, přepis odpovědi: investuji proto, abych ostatním nemusel závidět a aby ostatní záviděli mě. Možná proto jej také volilo jen zanedbatelné procento respondentů. Strach o nedostatek peněz ve stáří převládal podle očekávání u skupiny, která se necítila na důchod připravená.
REKLAMA
Také z pohledu změřených závislostí vztahu sociálně ekonomických kritérií a pravděpodobnosti přispívání na penzi, nemívá rodina příliš statisticky průkazný efekt, anebo může mít i efekt opačný. Podle analýzy finanční připravenosti od Hassana a Lawrance, rozvedené a osamocené ženy, které nežijí rodinný život, si budou pravděpodobněji přispívat na penzi. Obecně však manželský status pozitivně ovlivňuje odkládání prostředků na důchod.
Na penzi šetří větší procento Američanů, kteří vedou manželský než svobodný život.
Negativní motivy
V roce 1998 zveřejnil institut EBRI výsledku průzkumu, jehož jedna část také zjišťovala hlavní motivy šetření na důchod. Naprostá většina uvedla, že je nejvíce motivuje pohled na důchodce, kteří nejsou dostatečně připraveni na penzi a strádají. Na druhém místě respondenty nejvíce motivovalo vědomí, že zmeškali čas k přípravě na důchod. V odpovědích tedy převládaly negativní motivy.
Na opačné straně respondenti neviděli silnou motivaci ve finančním poradci, v novinových článcích ani v radách od přátel a rodiny. Na otázku, který z faktorů vás nemotivuje vůbec, uvedlo nejvíce respondentů, více než polovina, finančního poradce. Z takové odpovědi ale přirozeně nevyplývá, že většina z respondentů profesionálního poradce nepotřebuje k přípravě na důchod. Za prvé proto, že někteří respondenti svého poradce neměli, tudíž je ani nemohl k něčemu motivovat. Za druhé proto, že představu o životě důchodce, ať už vlastní nebo zprostředkovanou, získáváme ještě před kontaktem s poradcem.
REKLAMA
Reklama na přípravu na stáří
Teprve na znalostech toho, co si budoucí důchodce nejčastěji představuje, když by na důchod šetřil i nešetřil, lze postavit efektivní marketingovou komunikaci. Na stránkách neziskové organizace AARP najdeme několik krátkých instruktážních filmů, které propagují finanční připravenost na stáří. Tyto filmy seriozním způsobem připomínají naši větší zodpovědnost za zajištění vlastních důchodů, rizika prodlužování délky života v důchodovém věku a potřebu penzijního plánování. Hlavními účinkujícími jsou většinou sami důchodci, kteří na kameru vykládají, co udělali pro zlepšení zbytku svého života.
V krátkém filmu Delší život se důchodce Bill svěřuje, jak do důchodu odešel v 62 letech s úsporami 250 tis. dolarů. Myslel si, že se nedožije delšího věku než kolem 70 let, protože jeho otec zemřel v 60 a matka v 83 letech. Nyní má Bill 70 let a je rád, že se své úspory rozhodl investovat za anuitu 3 000 USD měsíčně, která mu bude vyplácena po dobu 25 let.
V druhém snímku Nepředvídatelný přijde Gil v 60 letech o prestižní zaměstnání, kde jako inženýr vydělával 95 tis. dolarů ročně. Sehnal jen místo telefonního operátora v pojišťovně s platem 30 tis. dolarů ročně. Naštěstí od roku 1991 své prostředky pravidelně investoval a po patnácti letech dosahují jeho úspory 400 tis. dolarů. Nyní žije v klidu se svou manželkou a na internetu sleduje své investice.
Oba příklady ukazují konkrétní, přitom vůbec ne unikátní, motivy, se kterými se může ztotožnit celá řada z nás. Člověk si musí některý z těchto motivů uvědomit, aby vůbec o své budoucí penzi začal přemýšlet. Nestačí, aby si pouze připustil, že jednou bude důchodcem, protože to samo o sobě není preventivní důvod.
