Projevuje se krize ve Velké Británii jinak než v Česku?
Ocitneme-li se ve Velké Británii, začneme asi vnímat některé rozdíly, které v této členské zemi Evropské unie existují. Na rozdíl od kontinentu se zde jezdí vlevo, přecházíme-li vozovku, musíme se rozhlédnout nejprve vpravo, a pak vlevo, tedy opačně než velí zvyk. Podobné problémy může působit čekání na autobus, logicky musíme čekat na zastávce, která je ve směru jízdy, tedy nikoli na pravé straně silnice, ale na straně levé. Co se ale týká ekonomického dění, britská ekonomika se potýká s podobnými problémy, jako ekonomiky starého kontinentu.
Nejnižší britská mince s nominální hodnotou asi 30 českých haléřů
Zatímco v čele České republiky stojí s omezenými pravomocemi prezident, v čele Velké Británie jakožto konstituční monarchie spojeného království Velké Británie a Severního Irska stojí královna Alžběta II, jejíž pravomoci jsou rovněž omezené. Britskou měnou je libra šterlinků, 1 britská libra je 100 pencí, v přepočtu na české koruny lze za jednu libru získat v závislosti na aktuálním směnném kurzu asi 30 korun.
Nejnižší mince má nominální hodnotu 1 pence a jako mince se stále používá, i když její hodnota je v přepočtu nějakých 30 haléřů a pro platební styk je v podstatě bezvýznamná. V britském obchodě jednu penny při placení v hotovosti zákazníkovi skutečně vrátí, v Česku jsou v hotovostních platbách haléřové hodnoty po zrušení haléřových mincí centrální bankou zaokrouhlovány.
V Česku centrální banka mince, jejichž hodnota se vzhledem ke znehodnocení kupní síly peněz stala pro běžný platební bezvýznamná, zrušila, ať už to byly desetihaléře, dvacetihaléře nebo padesátihaléře. Podobné zrušení bezvýznamných mincí, jejichž ražba je nákladnější než jejich jmenovitá hodnota, je ve Velké Británii asi neprůchozí a jednopencové mince stále existují.
Experimenty britské měnové politiky
V návaznosti na situaci finančního systému a finanční krizi anglická centrální banka (Bank of England) snížila základní úrokové sazby, což se později projevilo i na snížení mezibankovních sazeb (LIBOR, London Interbank Offered Rate), předurčující úrokové sazby pro podnikatele i zákazníky. Úroková sazba LIBOR je míra, za kterou si vzájemně banky půjčují, je považována za měřítko důvěry a úvěrové tísně (credit crunch). Když například v roce 2007 tato úroková míra vzrostla, na finanční trhy nastoupila úvěrová tíseň a zhoršená dostupnost úvěrů.
Zbraní v boji s ekonomickou recesí se ve Velké Británii stalo kvantitativní uvolňování, tedy experimentální měnová politika a zvyšování peněžní nabídky ekonomice snahou ředit kupní sílu peněz stávajících. Centrální banka při kvantitativním uvolňování vytváří nové peníze a nakupuje vládní dluhopisy od zajišťovatelů, bank a penzijních společností. Centrální banka tak přestává spoléhat na multiplikaci peněz prostřednictvím úvěrování komerčními bankami, kdy rizika nesplácení úvěrů nesou soukromé komerční banky, kde je více zřejmá odpovědnost konkrétních bankéřů, kteří úvěry a nové peníze finančnímu systému poskytli.
REKLAMA
Teoreticky může centrální banka za nově natištěné peníze nakupovat i další aktiva, jako jsou firemní dluhopisy (zlevňuje půjčky firem na trhu dluhopisů) nebo i akcie a zvyšovat tak poptávku a množství peněz na kapitálových trzích. V aktivech centrální banky se tak mohou v případě nejčernějšího scénáře postupně nakupit toxická aktiva, která mohou být pro budoucnost smrtícím jedem a které budou představovat protihodnotu nafouknutých cen a cenových bublin na různých trzích. Zastánci takové politiky tvrdí, že je to jediný způsob, jak předejít zhoubné deflaci a podpořit fungování finančního systému.
Výsledkem přebytku dostupných finančních prostředků nově natištěných při kvantitativním uvolňování je, že se podniky cítí bohatší a mají snadnější přístup k penězům a finančním zdrojům, nepřímým dopadem takových experimentů mohou být nafukující se cenové bubliny na trzích aktiv. Vkladatelé šetřící své prostředky, které odkládají stranou a vytvářejí tak kapitál, vnímají klesající úrokové sazby a jsou demotivováni šetřit, poměry na mnoha trzích mohou být zkresleny a deformovány. Výhodou je potlačování deflace a snaha vytvářet faktory působící proti deflační spirále.
Riziko inflačních tlaků a oslabování směnného kurzu
Jedním z dopadů případného značného ředění kupní síly stávajících peněz a snaze předejít deflaci kvantitativním uvolňováním může být tlak na oslabování směnného kurzu libry. Pro obyvatele Velké Británie by takové oslabování znamenalo dopady v podobě zdražování dováženého zboží a všeho, co je pořizováno v zahraničí za cizí měny, třeba i zahraničních dovolených. Kvantitativní uvolňování tak může vytvořit inflaci a růst cen veškeré produkce z dovozu, rizika rostoucí míry inflace vytváří otazníky nad budoucností měnové politiky.
Anglická centrální banka (Bank of England) v současné době deklaruje cílování inflace okolo 2 %, přičemž udržuje jednoprocentní "pásmo tolerance" okolo této cílové hodnoty. Možnost vyhlášení nového inflačního cíle, možnost administrativní změny způsobu měření inflace a experimentální měnová politika anglické centrální banky dává podnět k otázkám, jaké dopady by takové manipulace měly na všechny, kdo mají své úspory denominovány v librách, ať už to jsou střadatelé nebo penzisté s fixními penzemi.
V takovémto finančním systému prostě mohou vkladatelé v budoucnu čelit další tísni v podobě návratu inflace a ztráty kupní síly své měny, která jejich kapitál rozředí. Britské banky se v současné době předhánějí v získávání dlouhých peněz, reklamní titulky lákají na střednědobé uložení peněz od jednoho roku a déle, jako by v předzvěsti budoucích časů potřebovaly získat kapitálové krytí a vytěžily z případné vyšší míry inflace. Střadatelé jsou lákáni reklamními slogany „šetřete pro zítřek a užívejte si úroků dnes“, popřípadě „u nás máme jedinečný recept pro vaše spoření“.
Díky pohledu do zrcadla měnové politiky by možné mezi řádky takové reklamy číst: "svěřte nám kupní sílu svých peněz dnes, my vám je vrátíme pozítří, ale nevíme, jaká jejich kupní síla bude", popřípadě "u nás vám poradíme tak, aby vaše peníze pokryly naše potřeby v nejisté budoucnosti a vy si mysleli, že na tom vyděláte".
Taková interpretace bude pravdivá v případě nastoupení inflačního scénáře, scénáře, který je z pohledu vládních a měnových autorit (v porovnání s deflačním scénářem) více žádoucí. Možná se tento rozbor mýlí a jakmile se dostaví oživení a tezaurované peníze začnou sloužit v oběhu, začnou být centrální bankou stahovány. Minulé zkušenosti japonské centrální banky ovšem ukazují, že toto s sebou nese riziko potlačení projevů oživení ekonomiky a dlouhodobou stagnaci. Jak to dopadne ukáže budoucnost.
REKLAMA
Situace na britském realitním trhu
V médiích jsou zveřejňovány statistiky, že ceny britských nemovitostí začaly opět růst, což asi těší ty, kteří svou nemovitost koupili v okamžiku vrcholných cen a dnes při pomyšlení na své ztráty trpí. Jejich potěšení možná kazí vyslovované komentáře, že zvýšení cen domů je klamným znamením a že se ceny nemohou vrátit na vrcholné ceny, kterých bylo dosaženo v roce 2007. Jiné komentáře hovoří o tom, že v roce 2010 budou ceny ještě klesat a bude následovat období dvou let stagnace.
Je asi nepravděpodobné, že by se britský hypotéční trh v krátkodobém období významně zlepšil, přestože se náklady na půjčky (hypotéky) v důsledku experimentů měnové politiky propadly na rekordně nízké úrovně. Podle některých informací (Council of Mortage Lenders) hypoteční půjčky poprvé od roku 2007 vzrostly: v červenci 2009 byl počet hypoték 56 000, o 19 % více než v červenci 2008.
Velké množství britských realit je zatíženo hypotékou, kterou je nutné splácet. Podle britského zpravodajství již v Británii, například v porovnání s Německem, neexistuje prostor pro další růst hypotéčního trhu, potenciální dlužníci jsou mnohdy již tak zadluženi, že jim nikdo nepůjčí, dokud nesplatí hypotéky původní.
Ceny britských reality jsou na vysokých úrovních nejenom vzhledem k příjmům, ale i s ohledem na poměr ceny k dosažitelnému nájemnému. Podle těchto úvah na britském realitním trhu existuje cenová bublina, která se nafoukla možná díky dřívějším nízkým úrokovým sazbám, vzestupné fázi úvěrového cyklu, nebo i díky dřívější důvěře v setrvalý ekonomický růst britské ekonomiky, dosažený díky výhodám zapojení do globalizované ekonomiky.
V porovnání s informacemi a komentáři, které ve vztahu k situaci na realitním trhu objevují v Česku, jsou informace v Británii probírány více z mnoha úhlů pohledu a v širších souvislostech.
Ožívá britská ekonomika, nebo skomírá?
Na jedné straně některé zprávy hovoří o tom, že se Británie dostala z recese, na straně druhé jsou vyslovována varování, že může následovat stagnace i další propady. Po zásazích měnových a vládních autorit statistiky naznačují na navracející se růst, ale je otázkou, zda je růst dosažený vládními a měnovými stimuly udržitelný. Situace ukazuje, že lidé napříč Británií jsou stále ovlivněni recesí, což představuje varování, že všechny efekty recese ještě nejsou zřejmé.
Média informují zejména o šokujících dopadech krize, v podobě zpráv typu ztrát pracovních míst ve finančnictví v londýnském City, která způsobila pokles cestujících londýnského metra a menší využití hromadné dopravy (o 190 000 méně cest v srpnu 2009 v porovnání se srpnem předchozího roku). Londýnská dopravní společnost tak čelí poklesu příjmů, vzniká díra v rozpočtu, hovoří se o úsporách a nutnosti zvýšení cen jízdného.
REKLAMA
Média informují o dopadech útlumu v automobilovém průmyslu, například prodejem firmy Opel jsou ohrožena pracovní místa v britském Vauxhallu, vyrábějící vozy Opel pod značkou Vauxhall pro britský trh.
Britská nezaměstnanost útočí na čtrnáctiletá maxima, bez práce je 2,47 miliónu pracovníků, což znamená 7,9% míru nezaměstnanosti. Jako znepokojující se může jevit míra nezaměstnanosti ve věkové skupině 16 – 24letých (947 tisíc osob, 19,7 %).
Britští studenti vysokých škol, kteří jsou vzhledem k nastavení systému pro financování svého studia odkázáni na půjčky, mají větší zájem o půjčky na svá studia. Britskými médii prošla informace, že v letošním roce až 170 tisíc studentů včas neobdrželo potvrzení o poskytnutí univerzitních grantů a půjček a čelí finančním problémům znemožňujících jejich studium. Důvodem je údajný nárůst žádostí o tyto půjčky, například Student Loans Company informovala, že obdržela milion žádostí, což je zvýšení počtu žádostí o půjčku o 17 %.
I když britská vláda vydala prostředky pro záchranu bankovního systému a snaží se razit cestu půjčování a utrácení jako způsob vyvedení ekonomiky z recese, ukazuje se, že úspěšnost takových snah je závislá na klesajících možnostech vlády získání půjček. Již jsou vyslovovány úvahy a komentáře, že britská vláda bude nucena „prioritizovat a ekonomizovat veřejné výdaje“ (Lord Mandelson) a méně vydávat na veřejné služby, premiér Gordon Brown hledá podporu pro škrty výdajů. Odbory v této souvislosti vyslovují znepokojení, že škrty povedou k nepokojům a zvýšení nezaměstnanosti.
Lidé, na které dopadla krize, začali šetřit na službách, jako je návštěva restaurací, holiče nebo kadeřníka. Poskytovatelé takových služeb tak hledají způsoby, jak si zákazníky získat a jak je nalákat, ať už to jsou jednotné ceny v kadeřnictví – „ceny za úvěrové tísně, všechno 9 liber“ (v přepočtu 270 Kč).
A co mají klienti anglických bank zdarma, co čeští klienti zdarma nemají, jsou výběry z bankomatů. Třeba nás to čeká, podobně jako nás možná čeká šrotovné, kvantitativní uvolňování a jiné experimenty a pokusy oživit západní ekonomiky.
Šrotovné, důchody a limity vládní a měnové politiky
Měnová politika naráží na možnosti, limity a omezení, stejně jako politika vládních stimulací, vyprchávající efekt šrotovného, dopad sestupné fáze úvěrového cyklu na situaci na trhu nemovitostí a tlak na škrty v oblastech veřejných financí.
Britská vláda zavedla šrotovné (scrappage scheme), pobídku 2000 liber za sešrotování starého auta a koupi auta nového. Šrotovné sice pomohlo utlumit propad poptávky, ale jak škrotovné napříč Evropou končí, automobilová výroba opět propadá. Život prostě ukázal, že šrotovné bylo jen pilulkou, která byla pro ekonomiku jen placebo efektem.
Neudržitelnost důchodového systému v současné podobě se v Británii, na rozdíl od Česka, řeší. Již dnes se v Británii počet pracovníků, kteří pracují déle než do věku 65 let, kdy dosáhnou na státní penzi, zvětšuje. Podle komentářů je to tím, že penzisté čelí poklesu příjmů, což je nutí pracovat i po dosažení důchodového věku.
Ve Velké Británii existuje politická shoda na tom, že věk odchodu do důchodu, kdy člověk dosáhne na státní penzi, se musí v dlouhodobém horizontu zvyšovat, na státní penzi tak bude možné v budoucnu dosáhnout až v 70 letech věku. Toto zvyšování, uvažované v následujících několika dekádách (do roku 2046) bude postupné (dva roky každou dekádu).
