Dnes se doba finančních plánů a domácích rozpočtů opět vrací. Tedy u převážné většiny populace. Velkým problém ovšem je, že dnešní lidé na to nejsou připraveni. A to přes masivní mediální masáž a spoustu slov.
Bohužel však se lidé stále bojí hovořit o penězích či dokonce o nich nějak více a plánovitě přemýšlet. Obvyklý přístup je, že nemá smysl do budoucna nic plánovat či spořit a je lépe vše utratit. Hodně lidí nevěří ani finančním poradcům. Ruku na srdce, není se mnohdy co divit. Důvěra, jaká je běžná v anglosaských zemích, kde existují rodinní finanční poradci, zde není. Je však nutno dodat, že v anglosaských zemích se trh kultivovat více než stovku let. Kam se na něj zatím hrabeme.
Nesmíme opomenout ani „blahý vliv“ několika dekád budování socialismu, kde drtivá většina lidí naprosto ztratila a již se více nenaučila „umění“ nakládat s penězi. Pak se nemůžeme divit slabým finančním znalostem. Například podle nedávného průzkumu společnosti Partners mladá generace ve věku 15 až 25 let slabé finanční znalosti. Skupinou nejvíce ohroženou finanční negramotností jsou podle průzkumu senioři, kteří nejenže financím většinou nerozumí, ale zároveň jsou až přespříliš důvěřiví k mladším lidem.
Výsledky výzkumu jsou alarmující, neboť dokládají, že i přes snahy a aktivity směřované ke zvýšení finanční gramotnosti žáků a studentů zde zatím nejsou reálné výsledky. Naděje, že nastupující generace se vyvaruje chyb těch předchozích a bude se chovat finančně zodpovědně, zůstávají nevyplněny. Bohužel většinu lidí prostě peníze „nezajímají“, a pak mají problém je nějaký způsobem spravovat. Pokud existuje stále mnoho lidí, kteří neznají, co je např. RPSN, k čemu lze využít prostředky ze stavebního spoření nebo co je to bezúročné období na kreditní kartě, nemůžeme čekat zázraky.
REKLAMA
Avšak teoretická neznalost by ještě nebyla tak zlá, pokud by se ovšem nepromítala do praktických kroků. Jeden z největších nešvarů je použití spotřebitelského úvěru, který je mimochodem zatížen vysokým procentem, na spotřební věci, které nepřinášejí žádný přínos. Na druhou stranu je tento typ úvěrů obtížné použít i na investiční příležitost, protože málokterá přinese více, než jsou úroky z úvěru. Ale jsou i takové.
Pro příklad, jak lidé využívají spotřebitelský úvěr, si můžeme vypůjčit průzkum agentury STEM/MARK. Podle ní využilo alespoň 1× spotřebitelský úvěr téměř 70 % obyvatel ČR ve věku od 18 do 59 let. Polovina dotázaných přitom již využila spotřebitelský úvěr opakovaně. To je opravdu výrazné číslo. Zvláště pokud si uvědomíme výše popsanou neznalost pojmu RPSN (lidé tak často nevědí, na kolik je půjčka vlastně přijde), dále neschopnost pracovat s procenty a o neznalosti rodinného finančního plánování nemluvě. Lidé si půjčí a často neřeší, z jakých příjmů budou půjčku splácet či jak stabilní tyto příjmy jsou. Navíc si nejčastěji půjčují domácnosti s příjmem 20 až 30 tisíc Kč měsíčně. Pro takové lidi je pak velmi snadné sklouznout do dluhové pasti.
Děsivé je především to, že si spotřebitelský úvěr je brán jako nástroj k nákupu spotřebního zboží (i když podle názvu se jeho účel dá snadno odvodit) – například automobilů, vybavení domácnosti nebo elektroniky. Mimochodem právě nákup automobilu je podle výsledků výzkumu nejčastějším předmětem financování. Ochotu půjčit si na jeho pořízení deklarovalo 60 % dotázaných. Druhým nejpřijatelnějším důvodem pro čerpání spotřebitelské půjčky je financování vybavení domácnosti (55 %). Pak se však nesmíme divit, proč lidé jsou tak zadluženi.
Problém malé finanční gramotnosti lze vysledovat nejenom při braní si úvěrů, ale i při hodnocení případných investic. Krásný ilustrační příklad nám dává nedávný krok Ministerstva financí, které zveřejnilo parametry spořících státních dluhopisů. Připomeňme si jejich parametry:
REKLAMA
Občanům jsou nabídnuty tři typy spořicích dluhopisů – jednoletý diskontovaný (jeho úrokový výnos je tvořen rozdílem mezi jeho nominální hodnotou a jeho cenou), pětiletý kuponový (jeho výnos bude jednou ročně ke stanovenému datu vyplácen na investorův peněžní účet) a pětiletý reinvestiční (výnos dluhopisu nebude pravidelně vyplácen, nýbrž bude jednou ročně ke stanovenému datu automaticky reinvestován formou připsání dalších spořicích státních dluhopisů na investorův majetkový účet. Počet kusů spořicích státních dluhopisů se tedy každoročně zvyšuje. Reinvestované úrokové výnosy budou vyplaceny ke dni splatnosti dluhopisu). Výnosy pětiletých dluhopisů se pohybují od 0,85 % až po 6 % (ovšem nikoli p. a.).
A právě jaký bude skutečný výnos, si lidé nejsou schopni spočítat. V mnoha diskuzích (ať již na internetu či kdekoli jinde) se objevily názory, že výnos bude až 6 % p. a. (pak bychom mohli hovořit o slabé schopnosti lidí porozumět psanému textu), či že průměrný výnos bude 1,2 % p. a. Ani to však není pravdou. Až po nějakém čase (když si to někdo znalý procent spočítal), se přišlo na to, že průměrný výnos u pětiletého dluhopisu bude cca 3,1 %.
Tento „průzkum“ velmi jasně ukázal skutečnou realitu. Nejzákladnější práce s procenty dělá mnoha lidem velký problém. Ve své neznalosti své prostředky spravují, kulantně řečeno, nepříliš dobře. Zde se otvírá velký prostor pro skutečné finanční poradce, kteří nejenom nabídnou určitý produkt, ale rovněž dokážou lidem vysvětlit výše načrtnuté zákonitosti správy osobních financí.
