Evropská komise horentně připravuje zpřísnění regulace. Na pořadu dne jsou zkratky jako MiFID 2, IMD 2, PRIPs, KIID, AIFMD a mnoho dalších. Důvod? Podle názoru Evropské komise stojí za nedávnou (či snad ještě současnou?) finanční krizí nedostatek regulace. Jistě, říká Vincent J. Derudder z FECIFu, ale nikoli regulace malých hráčů na trhu, nýbrž hráčů velkých – "big boys". Na ty ale ani jedna z uvedených zkratek nedosáhne. Ty pouze zkomplikují práci hráčům malým.
Přísnější regulace se dotkne i finančních poradců či zprostředkovatelů. V současnosti nejkritizovanější zákon v této oblasti se nelíbí zejména kvůli limitu provize na životní pojištění ve výši 4 000 Kč. Prý se prodává jak na běžícím pásu a vytváří prostor pro misseling, tvrdí stát. K zamyšlení: Není to právě stát, kdo tvrdí, že IŽP a KŽP je ideální spořicí produkt k zajištění na stáří? Proč jinak by je k tomuto účelu daňově zvýhodňoval! A najednou se nelíbí.
Ne, nechci hájit produkty, které Petr Fejtek, šéfredaktor časopisu Finanční poradce, nazývá kočkopsem. Osobně si dovedu představit jen velmi málo případů, kdy je tento produkt vhodný a výhodný pro klienta. Zaráží mě ale rozporuplnost mezi tím, co stát deklaruje na jedné straně a co dělá na straně druhé.
Obdobný příklad přináší další z účastníků včerejší konference "Aktuální podněty Evropské komise k legislativě v oblasti finančních služeb v Evropě" – Petr Šafránek z AFIZu. Na jednu stranu ČNB není schopna zajistit aktuálnost databáze pojišťovacích zprostředkovatelů, která obsahuje spoustu "mrtvých duší", na druhou stranu vytýká finančním poradcům, že je jich registrovaných příliš. Nezůstává ale jen u výtky, ČNB přistoupila i k činu: Do zákona nesouvisejícího s finančním zprostředkováním přilepila zvýšení administrativního poplatku za registraci podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele ze současných 2 tis. Kč na 10 tis. Kč, které začnou platit v průběhu několika dní.
Špatné databáze potvrzuje i Jarmila Musílková z ČNB. Na jejich zkvalitnění centrální banka intenzivně pracuje. Musí. Jakmile bude zřízen Centrální registr, budou s ním muset registry národní banky spolupracovat.
Registr finančních zprostředkovatelů ELIXIR
Situace v registrech finančních zprostředkovatelů by se měla zlepšit založením soukromého registru finančních zprostředkovatelů. Projekt ELIXIR je ve finální fázi a ve 4. čtvrtletí by měl být spuštěn. Evidovat bude kromě oprávnění jednotlivých finančních poradců/zprostředkovatelů též jejich historii – od migrací, po dluhy za stornoprovize.
Motivací k zapojení do registru je dostatek. Důkazem jsou společnosti, které se účastní projektu od jeho zahájení: AWD, Broker Consulting, Broker Trust, Fincentrum, Insia, Partners, OVB a ZFP.
Tlak na zapojení nových subjektů by mohly začít vytvářet jak pojišťovny, které v současnosti mají škody zejména z malých společností, které nejsou schopny zaplatit stornoprovize, tak z finančně-poradenských sítí, kde si manažeři nebudou chtít vzít do struktury člověka, který příliš často migruje nebo za sebou nechává dluhy na stornech.
Regulace: Ano, či ne?
Regulace je jistě důležitá. Rozumná regulace. Na tom se shodli všichni účastníci konference. Co zůstává rozporem je měřítko "rozumnosti". Příkladem budiž prosazená povinnost finančního poradce sdělit na dotaz klienta výši provize. K tomuto ovšem existuje další nařízení, které ukládá poradci sdělit klientovi, na co všechno se ho může zeptat. A jak asi bude vypadat odpověď klienta na oznámení poradce, že se může zeptat na výši provize za sjednávaný produkt? Zvědavost pravděpodobně převládne.
Zároveň ale nestačí dát klientovi infolist se všemi právy. Ani nestačí si kopii klientem podepsanou ponechat. "Klient to přeci nebude číst!" zní argument regulátorů. Klient tak bude muset vykřížkovat formulář s otázkami typu: Chcete znát výši provize? – ano x ne. Další administrativa, další papíry, další pomocná ruka státu stahující klienty na úroveň blbců.
Proč je nezbytná přísná regulace? Protože klient se na trhu nevyzná, nemá dostatek znalostí, vědomostí. Regulace má klienta především chránit. Jenže příliš mnoho ochrany dělá z člověka nesamostatného tvora, často přirovnávaného k ovci. Je pochopitelné, že politici nechtějí skandály typu "dovolíte okrádat obyčejného člověka" a že preferují voliče, který každých pár let přerozdělí hlasy a zbytek času tráví u televize a na nic se moc neptá. A tak tlačí na vyšší regulaci místo vyšší zodpovědnosti. Zodpovědný volič by nedejbože mohl chtít zodpovědnost i po politicích!
Jednou z forem regulace je přístup k informacím. Příliš mnoho informací je ale také na škodu. Není možné z nich vybrat ty podstatné a zahltit klienta stohem papírů znamená připravit ho o možnost zhodnotit situaci.
"Nemám rád byrokracii," říká Vincent J. Derudder a dodává: "Nejlepší ochranou zákazníka je konkurence."
