Regulace provizí aneb Kam kráčí legislativa
Regulace provizí je tématem již od roku 2010. Před šesti lety byl v rámci novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích prosazován strop na provizi ve výši 3 000 Kč. V průběhu následujících dvou let probíhala diskuse finančně poradenských asociací s Legislativní radou vlády (LRV) a ministerstvem financí, v rámci níž se do roku 2012 probíraly varianty stropu provizí či nákladů na distribuci. V roce 2013 proběhla novelizace zákona bez jakékoli regulace provizí.
Provize se dostaly znovu na scénu v roce 2015. Nebyly součástí zákona poslaného do Poslanecké sněmovny ministerstvem financí, ale přilepil je v rámci pozměňovacího návrhu poslanec Ladislav Šincl (ČSSD) – a to rovnou ke dvěma zákonům: k zákonu o pojišťovnictví, který implementoval (či spíše měl implementovat) směrnici Solvency II, a k zákonu o pojišťovacích zprostředkovatelích.
Pozměňovací návrh Ladislava Šincla a následně Ladislava Šincla a Václava Votavy (ČSSD) vzbudil rozruch ve vládní koalici, které hrozil až rozpad. Výsledkem bylo stažení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích z druhého čtení (stejný osud potkal regulaci provizí i v roce 2013, kdy padl spolu s vládou Petra Nečase (ODS)) a neschválení zákona o pojišťovnictví „na truc“ protestem poslanců Sociální demokracie.
V současnosti se chystá do druhého čtení nová novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Ta obsahuje pouze a jedině „kompromisní“ koaliční návrh regulace provizí za zprostředkování životního pojištění. Bohužel si zjevně vláda neuvědomuje, že to není návrh, který by sama chtěla. Cílem regulace provizí má být ochrana klienta, aby v případě „přesjednání“ smlouvy s investovaným kapitálem získal i v případě zrušení smlouvy po dvou letech více než dnes – tedy alespoň něco. Současný vládní návrh má ale několik bodů, které ho od tohoto cíle odklání:
- Týká se i rizikového životního pojištění, kde žádné odkupné klient nedostává, neboť se nevytváří žádnou kapitálovou či investiční rezervu.
- Reguluje jen provize, které jsou součástí nákladů pojistky, ovšem zdaleka ne jediným nákladem.
Pojišťovny jsou přitom ve vytváření poplatků vysoce kreativní. „Protože klienti pojišťoven stále častěji vypovídají stávající smlouvy, pojišťovny finančně tratí. Jednou z cest, jak se s touto situací vypořádat, je zvýšení poplatku za předčasné ukončení smlouvy,“ uvedl Dušan Šídlo, analytik společnosti Broker Trust, a dodává: „Pojišťovny si poplatek automaticky strhnout z hodnoty investice na smlouvě životního pojištění. Pokud byla smlouva určená na krytí rizik a na smlouvě je naspořena minimální či nulová částka, pojišťovny mohou chtít tento poplatek zaplatit v hotovosti. Mnozí klienti jsou pak překvapeni, když jim od pojišťovny přijde složenka na zaplacení tohoto poplatku.“
REKLAMA
Aktuální diskutovaná podoba nepočítá s regulací výše provizí, ale pouze s 5letým stornem. V Poslanecké sněmovně by měla být projednávána od 31. 5. 2016 ve druhém čtení. Poslanec Ladislav Šincl již zkusil opět prosadit regulaci provizí na Rozpočtovém výboru (RV), kde připojil pozměňovací návrh ke „kompromisnímu“ vládnímu návrhu regulace. Chtěl limitovat výši provize na 150 % ročního pojistného. Po kritice ze strany ministerstva financí ovšem svůj návrh stáhl s tím, že ho připraví znovu a ještě lepší.
Regulace provizí podle USF ČR
Jiří Šindelář, předseda představenstva a výkonný ředitel USF ČR, na konferenci FPG MoneyExpo Profi hovořil o regulaci provizí z pohledu finančních poradců. Za optimální, ale v současné realitě nedosažitelné, vidí nulovou variantu – neregulovat provize vůbec. Aby se vláda přiblížila svému cíli ochrany klienta, musel by zákon dojít dvou základních změn:
- Omezení regulace jen na rezervotvorné pojištění a
- regulaci celkových nákladů, nikoli pouze provizí.
Zásadní k ochraně klienta ale pochopitelně není regulace provizí. Pomoci by měly především registry navazující na registr finančních poradců Elixír. V pokročilém stádiu příprav je již Registr stornovosti, který bude ukazovat míru stornovosti smluv o životním pojištění. Na něj by měl navázat Registr smluv, který by měl sledovat přesjednávání smluv konkrétním finančním zprostředkovatelem. Druhý registr je pouze v počáteční fázi, navíc postoj pojišťoven je k němu podle Jiřího Šindeláře ambivalentní.