Regulace provizí je opět ve hře
Regulace provizí rezervotvorného životního pojištění je neustále se opakující téma. Naposledy se objevila diskuse o rozložení provize v čase v novele zákona o pojišťovnictví, kam se úpravu pokusila prosadit Česká národní banka (ČNB). V únoru 2015 regulace ještě neprošla. Pak si ale do hry přisadila Česká asociace pojišťoven (ČAP) a v minulém týdnu Rozpočtový výbor regulaci provizí opět vrátil na pořad dne. „Přestože s pojišťovnami jednáme o účinném selektivním opatření proti nedůvodnému přepracovávání pojistných smluv, ony se rozhodly za našimi zády i nadále prosazovat plošnou cenovou regulaci. To jasně prokazuje, že nejde o žádnou ochranu spotřebitele před nedůvodným přepojišťováním, ale o ekonomické zájmy pojišťoven na úkor distribuce,“ uvedl Petr Šafránek, generální sekretář AFIZ.
Regulace provizí bude schvalována v Poslanecké sněmovně v rámci novely zákona o pojišťovnictví. A pokud projde celým legislativním procesem v současné podobě, bude to znamenat nejtvrdší cenovou regulaci, která byla v této oblasti dosud navrhována. Spojuje jak ručení za obdrženou provizi po dobu 5 let, tak omezení výše provize na 150 % ročního pojistného s tím, že v prvním roce může být vyplaceno pouze 100 % ročního pojistného.
Regulaci provize na Rozpočtovém výboru kupodivu podpořilo i Ministerstvo financí ČR. To přitom ještě v únoru zastávalo zcela opačné stanovisko: „Zákon nemůže sloužit k omezování nabídky produktů na trhu, tím spíše těch, které podléhají regulaci podle práva EU,“ uvedlo ministerstvo jako zdůvodnění odmítnutí regulace. Nyní ovšem již zákon k omezení nabídky produktů na trhu pravděpodobně již sloužit může.
„Zvláštní pozornost si zaslouží názorový obrat ministerstva financí. To několik let nepodporovalo uzákonění cenové regulace, ještě 15. dubna na rozpočtovém výboru pan náměstek Pros cenovou regulaci odmítal, aby 6. května změnil názor o 180 stupňů a najednou s ní nadšeně souhlasil. Tato nekonzistentnost postoje státního orgánu mimo jiné zpochybňuje celý legislativní proces, protože pokud předkladatel zákona podpoří takto zásadní zásah, obchází tím jak Legislativní radu vlády a povinnou dopadovou studii RIA, tak i samotnou vládu,“ upozornil Petr Šafránek.
Regulace provizí je již tradičně podávána jako nástroj ochrany klientů, který má zabránit přepojišťování smluv, které může být spojeno s poškozením oprávněných zájmů klienta. Kam vedla cenová regulace v distribuci, ovšem již zákonodárci mohli zjistit na příkladu penzijních produktů. Ano, produkty 2. ani 3. pilíře nebyly prodávány klientům, pro které nebyly vhodné. Nebyly totiž prodávány vůbec.
REKLAMA
Životní pojištění a zajištění penze jsou dvě oblasti, u nichž naprostá většina klientů sama o sobě nevyhledává vhodné produkty pro jejich životní situaci. V nízké finanční gramotnosti českého národa leží rozvaha o zajištění pro případ neočekávaných událostí či očekávaného důchodu až na posledním místě – za novou placatou obrazovkou, na které budou moci sledovat placatý puk poháněný zahnutými klacky v rukách českého reprezentačního týmu… a za dalšími naprosto nezbytnými denními potřebami.
Finanční poradce, který svou práci dělá dobře, ukáže domácnosti, kde leží její rizika, a pomůže najít vhodný produkt pro jejich pokrytí – od rizika smrti a výpadku příjmů živitele domácnosti, kterému záleží na případných pozůstalých, po riziko dožití se důchodu ve zdraví a s životním elánem na další desítky let se státní, stále klesající penzí. O upoutání na kolečkové křeslo či podobné zařízení vlivem invalidity ani nemluvě.
Pokud finanční poradce nebude odpovídajícím způsobem zaplacen, klienti si penzijní ani pojistné produkty nekoupí. Státu a politikům to ale očividně nevadí. Pokles smluv doplňkového penzijního spoření, k němuž došlo mimo jiné v důsledku regulace provizí, Potůčkova důchodová komise umí řešit: Zavede dobrovolné spoření povinně. Třeba se dočkáme i toho, že v důsledku poklesu propojištěnosti životním pojištění dojde i v této oblasti k podobnému nápadu…
Dopady regulace na finančně poradenský trh
Petr Šafránek, generální sekretář AFIZ:
Pokud návrh schválí i Parlament, bude to znamenat zásadní omezení trhu životního pojištění. Největší problém představuje storno 60/60, tedy ručení 5 let. Zatímco pojišťovny se vždy zahojí na zprostředkovatelských firmách a storno započtou proti novým nárokům na provize, zprostředkovatelské firmy ponesou obrovské riziko nesplacení případných dluhů ze storen vázanými zástupci – fyzickými osobami. Vymáhání dluhů je v České republice prakticky nemožné, čas a náklady s tím spojené jsou naprosto neúměrné reálně vymoženým částkám. Díky tomu budou zprostředkovatelské firmy nuceny velmi pečlivě zvážit, zda za těchto podmínek životní pojištění nabízet a neúměrné riziko nevymahatelných dluhů ze storen podstupovat. Storno přitom vůbec nemusí vzniknout nekalou činností zprostředkovatele, za kterým ale jeho úhrada půjde vždy!
REKLAMA
Nakonec se může zopakovat situace s II. pilířem důchodové reformy, kde zákonodárci přeregulací dosáhli tzv. absolutní ochrany spotřebitele, tedy situace, kdy spotřebitel byl ochráněn před produktem jako takovým, protože za nastavených podmínek ho nikdo nebyl ochoten nabízet. Při již tak nízké propojištěnosti v oblasti životního pojištění na to nakonec doplatí klient.
Je přitom naivní se domnívat, že navržená regulace přinese více peněz klientům na odkupném – není totiž regulována celková nákladovost, tudíž nic nebrání zavedení nových poplatků např. za storno smlouvy, samozřejmě ve prospěch pojišťoven a k tíži odkupného. A i kdyby tomu tak nebylo, výrazné zvýšení odkupného představuje obrovský morální hazard, protože klient bude paradoxně mnohem snáze předčasně ukončovat smlouvu, když ho to bude stát podstatně méně peněz. Toto zdánlivě líbivé opatření tak může být naopak kontraproduktivní a „životnost“ smluv ještě zkrátit.
Jiří Šindelář, generální sekretář USF ČR:
Rozhodnutí poslanců rozpočtového výboru podpořit pozměňovací návrh připravený pojišťovnami hodnotíme negativně. Dle našeho názoru sehrála zásadní roli změna stanoviska Ministerstva financí, které pod taktovkou pana náměstka otočilo proti zájmům spotřebitelů a ve prospěch zisků velkých pojišťoven. Budeme dál přesvědčovat poslance o tom, že regulace odměn zprostředkovatelů „představuje cenovou regulaci, která je obecně v rozporu s principem svobody smlouvy, tím spíš, že jejím předmětem je úprava obchodních vztahů mezi dvěma profesionálními osobami“ a že její diskriminační povaha představuje „riziko pro zákazníka“, jak správně uvádí MF ve svém původním, skutečně odborném stanovisku.
