Rekordy i propady – realita akciových trhů v uplynulém roce

Největší událostí na světových kapitálových trzích byla jednoznačně hypoteční krize v USA, respektive její dozvuky a následky. Jedna věc je ale zajímavá. O krizi subprime hypoték se začalo mluvit již někdy v březnu, kdy se do problémů začali dostávat velcí američtí poskytovatelé hypotečních úvěrů.

Velké banky, které byly největšími věřiteli poskytovatelů hypotečních úvěrů, musely v té době vědět, že rizikové nástroje (všeobecně prezentovány jako bezpečné) navázané na rizikové hypotéky, do nichž investovaly nemalé prostředky, pro ně budou znamenat problém. Páni bankéři si patrně mysleli, že situace se "nějak vyvine" a krize se přežene bez výrazných ztrát.

A zpočátku to tak skutečně vypadalo. Zakrývání skutečných ztrát a zveřejňování informací o tom, že se prakticky nic neděje, společně s přehnaným optimismem, který nastal po první větší jarní korekci, pak vedlo dokonce k překonávání historických rekordů u mnoha akciových indexů.

Právě onen přehnaný optimismus a výrazný růst trhu však je většinou předzvěstí toho, že propad je blízko. Zejména pro ty, kteří si umějí spočítat dvě a dvě a vědí, že krachující úvěrové společnosti, rostoucí počet neplatičů díky zvyšujícím se úrokům a zároveň pokles cen nemovitostí (dříve hodně přemrštěných) nevytvářejí zrovna nejpříznivější prostředí pro opětovné nastartování růstu nemovitostního trhu.

Optimismus není zárukou příštího růstu
Bohužel na trzích často platí, že přehnaný optimismus je střídán velkým pesimismem (i když v tomto případě relativně krátkodobým) a výsledkem je výrazný propad trhů. Seč se centrální banky svými opatřeními a přílivem nové likvidity na trh snaží nastalou situaci zažehnat a trhy uklidnit, krize na hypotečním trhu v USA bude ovlivňovat vývoj na akciových trzích i na začátku nového roku. Výsledky finančních institucí reportované v prvních měsících ukáží, jak velký tento problém skutečně je.

V souvislosti s tím, co bylo popsáno výše, pak možná překvapivě většina indexů vyspělých trhů skončila rok v černých číslech. Investoři tak mohou být i přes výrazné propady relativně spokojeni. Jelikož však poslední korekce zdá se není úplně u konce, optimismus patrně není na místě.

Jedním z vítězů letošní výnosové rallye na akciových trzích byly čínské akcie. V poslední době to vypadá tak, že kdo neinvestuje do Číny, není prostě "in". Ze všech stran slyšíme, jak se čínské ekonomice daří, jak akcie utěšeně násobí svou hodnotu a podobné marketingové nesmysly, která nás mají ujistit v tom, že investování do čínských akcií je prostě výnosové perpetuum mobile. Ale ono není. A když možná dnes je, dlouho určitě nebude.

Ano, index akcií obchodovaných na čínských trzích sice hravě překonal 100% hranici, to by ale měl být sám o sobě důvod k opatrnosti. To, že propad akciových trhů v Číně může znamenat globální problém, ukázal konec prvního čtvrtletí uplynulého roku.

Výrazná korekce na Čínském trhu (i když byla již dlouhou dobu na spadnutí) zamávala prakticky se všemi vyspělými akciovými trhy. A klidně se může stát, že když to opět "praskne", můžeme se dočkat většího humbuku, než byla letošní hypoteční krize.

Spokojeni mohou být i ti, kdo investovali také do ostatních zemí BRIC. Zejména Brazilské a Indické akcie těží z rychlého ekonomického růstu, velký zájem byl rovněž o akcie tureckých společností. Na druhé straně poněkud zaostávala západní Evropa, snad s výjimkou Německa, mírně za očekáváním zaostávalo Rusko.

Domácí investoři věří zahraničí
Investoři do českých akcií mohou být podle vývoje indexu PX spokojeni. Určitě nepatřil mezi propadáky a prakticky splnil očekávání ze začátku roku. Co se týče jednotlivých titulů, zde už to tak jednoznačné není. Na jedné straně stojí výjimečně úspěšné tituly, jako je ČEZ, Unipetrol, Komerční banka nebo CME s růstem kolem 40 %, na druhé můžeme vidět veliká zklamání u akcií Zentivy, Philip Morris (i když u tohoto titul to možná až takové překvapení není), nebo Erste Bank.

Domácí investoři stále více inklinují k zahraničním akciím a již více než jedna třetina obchodů s akciemi je realizována na zahraničních trzích. Na jedné straně je to logické. Nabídka akcií na domácí burze stále není tak široká, aby pokryla stále se zvyšující poptávku investorů. Výnosy domácích akcií rovněž už nebyly tak výrazné jako v minulosti (až na zmíněné výjimky) a investoři zkrátka přesouvali svůj zájem někde jinde, s vidinou lepší diverzifikace a zajímavějších výnosů.

Na druhé straně ale posilující koruna nevytváří zrovna optimální podmínky pro investování na cizích trzích, což však domácím investorům zjevně nevadí.

Největší zájem je o americké akcie. U nich však domácí investoři nejvíce tratili na propadu amerického dolaru (za rok oproti koruně ztratil bezmála 13 %). Rovněž západní Evropa je pro investory velmi zajímavá. Je vidět, že tolik zmiňovaný IPO boom v Polsku rovněž domácí investory zaujal. Pokud bychom se podobného boomu dočkali i na naší domácí burze, bylo by investování pro české investory mnohem jednodušší.