Renata Křemenáková: f.privée splňuje veškeré mé nároky a cíle

F.privée. Co si má pod tímto názvem člověk představit?

Základní myšlenka f.privée je starat se komplexně o bonitní klienty v oblasti investic. V f.privée klademe důraz  hlavně na kvalitu celkové služby. Našimi typickými klienty jsou lidé s finančními aktivy v řádech milionů až desítek milionů Kč.

Kdo služby v rámci f.privée nabízí?

Jsou to většinou lidé, kteří pracovali nějakou dobu v bance a mají praxi v oblasti investic. Aby mohlo f.privée dobře fungovat, musí službu nabízet lidé s odpovídajícím  vzděláním, zkušenostmi  a  odborností.

Poradci do f.privée tedy přicházejí převážně z bank a nikoliv  ze sítě  Fincentra či jiných finančně poradenských společností?

^REKLAMA

Ano, je to tak. F.privée umožňuje šikovným lidem dále pokračovat v jejich kariéře, dále se odborně rozvíjet a koncentrovat se plně jen na oblast investic. Zároveň přináší těmto lidem nezávislost, časovou svobodu, zajímavý výdělek a možnost dosažení skutečné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Takto to vidím alespoň já.

V bance za prestiží bankéře…

Vy sama jste začínala v bance. Jak dlouho jste v bance působila a kudy jste bankou prošla?

V bance jsem působila celkem 13 let. 13ka je pro někoho možná smolná, ale pro mě je to šťastné číslo. Nikdy jsem nebyla typický zaměstnanec, který by na banku nadával, spíše naopak. Už když jsem studovala, byla pro mě banka tou ikonou, kde bych chtěla jednou pracovat. Banka pro mě znamenala prestiž a top. Vystudovala jsem ekonomii obor financí a bankovnictví. Bankovnictví pro mě vždycky bylo to jediné, co jsem chtěla dělat.

V roce 1997 mě přijali na pozici sekretářky, tehdy to ještě byla sekretářka, nikoli asistentka, v Komerční bance. Postupně jsem bankou prošla od této pozice až na centrálu v Praze.

Jako sekretářka jste se již setkávala s klienty?

Na pozici sekretářky jsem se setkávala převážně  s řediteli poboček. Práce sestávala z vyřizování korespondence, organizace výběrových řízení, organizace porad, zápisů z porad, vaření kávy atd. Byla to práce, kterou se naučíte hodně rychle. Chtěla jsem se v bance dostat někam jinam, ale protože byl se mnou pan ředitel  hodně spokojený, tak mě nechtěl pouštět na jiná výběrová řízení. Už tehdy jsem odváděla tak dobrou práci..

Nakonec jste se ale dál dostala. Jak se vám to povedlo?

Po 2,5 letech usoudil, že je mého talentu škoda, a to říkám s obrovskou pokorou, a začala jsem pracovat na směnkách.

Vždycky jsem ale vzhlížela k úvěrářům, kteří byli jakousi bankovní smetánkou, a tam mířily také mé kroky. V té době jsem ale ještě neměla vysokou školu, která byla pro pozici úvěráře požadována. Začala jsem proto studovat vysokou školu. Brzy jsem v rámci týmu začala vynikat z pohledu produkce. Bylo to dáno i tím, že mě vždycky bavila práce s klienty. Uměla jsem najít řešení, zrealizovat ho a dotáhnout. A to mě provází dodnes.

Jako specialista na hypoteční úvěry jste byla na pobočce a obsluhovala klienty…

Přesně tak. Obchodů jsem začala nosit víc, než kolik jsem dokázala sama zpracovat. Proto jsem je začala dávat ke zpracování i svým kolegům. Našemu týmu se tak opravdu dařilo. Sama jsem týmový hráč, který se umí podělit. A výsledky to mělo.

^REKLAMA

V bance jsem byla spokojená. Byla jsem takový bankovní patriot – když byla na KB reklama v televizi, tak jsem rozhodně televizi nepřepínala. Banka skutečně byla místo, kde jsem chtěla pracovat.

Propracovala jste se až na centrálu. Kudy vaše cesta od hypotečního specialisty vedla?

Po dobu mateřské jsem pracovala mimo banku, kde jsem dělala ředitelku čtyřhvězdičkového hotelu. Chtěla jsem vyzkoušet i něco jiného.  Zjistila jsem ale, že finance jsou můj život. Když jsem se po mateřské vracela do banky, věděla jsem, že dělat jenom hypotéky by mě už nenaplňovalo. Vždycky potřebuji nějakou výzvu, nejsem člověk, který by byl motivovatelný penězi. Potřebuji dokázat něco, co se nikomu ještě nepovedlo.

Byla mi nabídnuta pozice manažer mimobankovních distribučních sítí. Byla to osoba, která má na starosti třetí strany, které s bankou spolupracují.

Tím jste se dostala blíže k finančním poradcům…

Přesně tak.

Když jsem nastoupila na tuto pozici, náš region na tom nebyl příliš dobře – byli jsme na čtvrtém místě z pěti regionů v bance. Výzvou bylo, abychom se dostali nahoru. To se mi za dva roky podařilo. Byla to další splněná meta.

… prestiž banky se vytrácí

Toto byla vaše první zkušenost s externími sítěmi. Pokračovala jste dál v bance, nebo jste z této pozice přešla do Fincentra?

Nechci říci, že jsem se začala v bance nudit, to určitě ne. Když se ale daří a vše se dostane do zaběhlých kolejí, potřebuji další výzvu. V bance by ta možnost byla, pokud bych o to projevila zájem. Mohla bych kupříkladu dělat ředitelku nějaké pobočky. Ale moje chuť jít tímto směrem již nešla. Za dobu 13 let se banka hodně změnila.

Když jsem do banky nastupovala, měla mnohem větší prestiž a lidé do ní chodili s větší chutí. Když jste řekli, že děláte v bance, dívali se na vás s respektem. Bylo to bráno jinak.

Po 13 letech se respekt změnil v despekt?

U mě ne. Ale jak jsou na zaměstnance kladeny čím dál větší prodejní nároky, prestiž banky se snížila. Dneska bych banku srovnala spíš s obchodní firmou. Klient má mnohdy strach sjednat si s bankéřem schůzku, protože se obává, co mu bude zase nabízet za produkty, které banka potřebuje prodat, ale jemu užitek nepřinesou.

Systém uvnitř banky se začal měnit tímto směrem. Už to nebylo „pojďte, my vám poradíme a pomůžeme“, ale začalo to být „prodejte to, to, to…“. Hodí se mi k tomu citát z Vratných lahví: „Už tady nejsem ráda.“

^REKLAMA

Začala jsem se ohlížet po něčem, co mě bude naplňovat. Sice jsem mohla vzít nějakou nabídku v rámci banky na vyšší pozici, ale říkala jsem si: „Chci vůbec toto dělat?“ Vždycky pro mě byla důležitější kvalita než kvantita. A když se ohlédnu, chci mít možnost říci: „Renčo, děláš to dobře.“

Z banky do finančního poradenství

V bance jste přestala být ráda. Co vás přivedlo do finančně poradenské branže a do Fincentra?

Dnes vím, že to byl Martin Kovář. Při prvním schůzce to bylo, jako když se setkáte s člověkem a úplně se z něj posadíte na zadek.

V rámci své poslední pozice v bance jsem se setkávala s finančně poradenskými společnostmi a jejich manažery. Snažila jsem se nastartovat vztahy mezi nimi a bankou. Pořád mi všichni říkali, že bych se měla setkat s panem Kovářem, protože na něm stojí spolupráce s Fincentrem v našem regionu.

Na schůzku jsem šla s pocitem: „Jak mě takový člověk může překvapit? Tak si popovídáme…“ A najednou při rozhovoru vás ten člověk ohromí – mluví, jako by vám hovořil z duše. Mluví o tom, co byste chtěli dělat za 10 let, ale mluví o tom tak, že je to normální. A vy jste teprve na začátku.

Máme hodně podobné názory na práci s klienty a na oblast financí. A pak se zeptal: „Proč člověk jako vy je v bance? Proč dávno nepracujete sama na sebe?“

Dokud nebyla tato otázka vyslovena, vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Začala jsem uvažovat nad tím, co vlastně chci a proč nepracuji sama. Dnes už vím, co mi bránilo – byl to strach.

Strach z čeho?

Opustit tu jistotu. V bance máte jistotu, že 6. přijde výplata na účet, ať se děje, co se děje. I když nemáte 100% záběr, což se u mě nestávalo často, ale může se stát. Máte pocit, že banka vám dává jistotu. Přitom podpis pracovní smlouvy je jen fiktivní jistota, pracovní poměr může někdy skončit rychleji než podnikání.

Byl to strach udělat první krok do neznáma.

Fincentrum jste zvolila jen díky Martinu Kovářovi?

Nikdy jsem své rozhodnutí nedělala na základě nějakých značek. Pro mě byla vždy důležitá práce s lidmi. Když jsem měla lidi ve svém týmu, chtěla jsem s nimi být v pohodě. A stejně tak obráceně směrem nahoru. Vždy, když se v bankách mění nadřízení a přijde tam někdo nový, musíte znovu dokazovat, že vy jste ten dobrý. A to bylo vysilující.

Pro mě je důležitá vazba člověka. Kdyby byl Martin Kovář z jakékoli společnosti, bylo by mi to jedno. Fincentrum jako takové pro mě nebyl důvod. Martin Kovář je vizionář a má obrovský přehled, navíc má ale přirozenou inteligenci, kterou si nekoupíte, nedá se získat, naučit, ale musíte ji mít v sobě. Martin Kovář je výjimečný, a to rozhodlo.

Finanční poradenství od píky

Na jakou pozici jste nastoupila ve Fincentru? Přeci jen z banky jste nemusela zřejmě začínat od nuly.

Většinou, když přicházejí lidé z banky, dostávají již nějakou pozici, protože mají zkušenosti. Martin Kovář mi ale doporučil jít úplně odzdola. Po 13 letech v bance jsem nastupovala na pozici junior poradce ve Fincentru.

Musela jsem si to „odšlapat“ od začátku, ale přišlo mi to fér. Nejsem člověk, který někdy v životě získal něco zadarmo, a všechno jsem si chtěla vydřít sama. Nechtěla jsem, aby mohl kdokoli říci, že mi to někdo zařídil.

Přesně tak, jak je nastavená kariéra Fincentra, jsem ji i naplňovala, jak to umožňuje časový test – po třech měsících jsem přeskočila na poradce, po dalších třech měsících na senior poradce, a pak jsme začali pracovat na týmu a do roka od nástupu jsem byla na manažerské pozici.

Takto to vypadá zpětně jednoduše. Ale ani s Martinem Kovářem za zády a s jeho pomocí to vždy tak jednoduché nebylo…

Co vám na práci finančního poradce připadá nejtěžší ve srovnání s bankou?

V bance mě hodně klientů vnímalo hlavně přes hypotéky, i když jsem se již začala zajímat o investice a ve volném čase jsem se jim věnovala. Když jste hypoteční poradce v bance a někdo chce hypotéku, jde za vámi, abyste mu pomohl. Když jsem přešla na pozici finančního poradce, tak díky tomu, že jsem jim dříve pomohla s hypotékou a znali mě, neměli problém se se mnou sejít. Naopak vítali, že jsem se o ně začala starat komplexně.

Těžké to bylo v tom ohledu, že se určitou dobu věnujete určitému úseku v rámci banky, vynikáte v rámci jedné banky, de facto se srovnáváte s horšími, nebo přinejlepším se stejně dobrými odborníky, takže v bance jsem měla pocit, že patřím mezi nejlepší. Najednou přijdete do Fincentra a zjistíte, že tu jsou mnohem lepší obchodníci, než jste vy. To byla další výzva.

Nejhorší ale bylo přijmout jinou realitu: „Není to tady o tobě, jsou tady mnohem lepší.“ Takže „drž hubu a krok a uč se“. Po 13 letech prozřete a začínáte úplně znovu.

Ve Fincentru jste 5 let. Propracovala jste se až na jakou pozici?

Jsem pořád na manažerské pozici. Mým cílem nikdy nebylo mít obrovský tým v rámci Fincentra. Protože neupřednostňuji kvantitu nad kvalitou, říkala jsem Martinu Kovářovi, že až budu chtít budovat tým, bude to s úplně jinými lidmi. Ne pohrdavě, ale s lidmi, kteří znají obor, dělají v něm dlouho a funguje tam jiná energie, než jaká je v síti. Za jiných pravidel, prostě jinak.

f.privée… další cesta v kariéře

To je zřejmě také jeden z důvodů, proč s Martinem Kovářem spolupracujete na značce f.privée. Jaká je vaše pozice v této oblasti?

Mojí rolí je manažer podpory. Vedu tým podpory  pro bankéře  a jejich asistentky.

Když přijdou noví bankéři, jsem jim nápomocná. Učím je způsob práce, na kterém fungujeme, představuji jim naše systémy, které využíváme pro práci. .

Když se Martinovi zrodila myšlenka f.privée, oslovil mě, protože jsem dlouhou dobu pracovala v bance a znám její prostředí.

Banku bych charakterizovala jako přísná pravidla, kde když chcete provést jakoukoli změnu, je to na dlouhé lokte, a když se to konečně podaří protlačit, vrátí se to v jiné podobě, než v jaké to bylo na začátku.

Pak máte síť Fincentra, kterou bych charakterizovala, a nemyslím to zle, jako obří chaos. Snažíte se nastavit nějaká pravidla, ale protože poradci jsou OSVČ, každý si to dělá určitým svým způsobem. A řídit něco takového je velice těžké. Proto jsem si do tohoto chaosu vnořila svůj vlastní systém.

Martin Kovář znal můj systém práce, příprav na schůzky, obchodní plány apod., co mám zažité z banky. Líbily se mu a chtěl je promítnout v rámci f.privéé.

Cílem f.privée je prostě spojit to dobré z banky, jako je odbornost, důvěryhodnost a pracovitost, s tím dobrým, co je v externí distribuční síti, tedy nezávislost, komplexní nabídka napříč trhem a i lepší ohodnocení pro lidi, kteří tu práci s klienty dělají.

Bankéři přicházejí ze zaměstnaneckého poměru na OSVČ v rámci f.privée. Kolik bankéřů již pod novou značkou působí?

Řádově se jedná o několik dolních desítek.

Poskytujete podporu přicházejících bankéřů a asistentek do f.privée a zároveň působíte jako finanční poradce na pozici manažera. Jak toto dokážete skloubit?

Je to časově velmi náročné, zvláště teď, kdy f.privée vzniká.

Mám své klienty, kterým se velice ráda věnuji, a baví mě práce s nimi. Rozhodně se jich nechci vzdát. Samozřejmě jsem musela udělat určitou selekci a i moje osobní asistentka se některým věnuje více. Já s klienty řeším zásadní věci a má asistentka je dotahuje.

F.privée věnuji večery přes týden, abych připravila vše potřebné a abych tu byla pro bankéře, kteří se rozhodli udělat ten krok, a být nápomocná jim. Skloubit to v rámci týdne není jednoduché.

Co je vaší největší ambicí? Hovořila jste o potřebě nějakého obtížného úkolu…

F.privée je přesně to, co splňuje veškeré mé nároky a cíle. Mám časovou svobodu, ovšem už kvůli tomu jsem odcházela z banky a pracuji se stejně profesně nastavenými lidmi. Máme podobné příběhy.

Bankéři, kteří přecházejí do f.privée, jsou zvyklí na obrovský prodejní tlak a mají výborné pracovní návyky. Nemusíte jim říkat „je dobré přijít, navolat si schůzky a obsloužit klienty“. To je obrovský rozdíl mezi sítí a bankou. Bankéři v f.privée dělají tu samou práci jako v bance a to nejen lépe ohodnocenou, ale i ve větší pohodě. Prostě si pracují na svém.

Ambice nemám nastavené v podobě „chci dosáhnout toho a toho“. Možná to někomu může znít jako klišé, ale mým dlouhodobým cílem je mít rovnováhu v pracovním a soukromém životě. Byť je toho teď opravdu moc, tak myslím, že se mi to v posledních dvou letech celkem podařilo. Mít prostě pohodu doma a klid na práci. To je to, co mě naplňuje a baví. Někdy ten cíl může být i samotná cesta.

Děkuji za rozhovor.