Robert Kiyosaki jako učitel bohatých?

Robert Kiosaki říká, že práce vynaložená ve směru moudrého investování se vrátí mnohonásobně: „Když si koupíš například nájemní dům, který výhodně pronajmeš, pak práce, kterou jsi vynaložil na koupi, bude odměňována znovu a znovu. Jinými slovy, můžeš být roky placen za práci, které jsi věnoval necelý týden svého času.“

Pokud pracujete v zaměstnání, pak musíte svou práci prodávat každý den znovu. Ti, kdo nevlastní aktiva, pak pracují nebo jsou ovládáni lidmi, kteří aktiva vytvářejí, nabývají a kontrolují. Jste-li závislí na příjmech se svého zaměstnání nebo živnosti, jste podle Kiyosakiho prostě na špatné straně stolu: „V informačním věku je důležité, abychom všichni (…) byli v několika kvadrantech.“ Můžete sice dosáhnout výhod střední třídy, ale nikdy prý nezbohatnete.

Cash flow kvadrant

Vysvětlení toho, proč někteří lidí vydělávají mnohem více než jiní, a to i když pracují méně, lze poskytnout více. Jedním z nich je pohled na to, z jakého typu příjmů jsou tvořeny jejich finanční toky. Drtivá většina populace (možná až 95 %) vydělává peníze formou dočasných příjmů buď jako zaměstnanci, nebo osoby samostatně výdělečně činné. Jen menšina (možná jen 5 %) lidí dosáhne bohatství plynoucí z vlastního podnikatelského systému a investic.

Kiyosaki dělí lidi podle jejich příjmu do čtyř kategorií, na „Z“aměstnanace, „S“oukromníky, „M“ajitele podniků a „I“nvestory. Každý druh příjmu má své výhody a nevýhody, a ti, kdo dokáží získat příjmy z více kategorií, jsou na tom lépe než ten, kdo je závislý jen na své zaměstnanecké mzdě. Každý z nás pak tíhne do jednoho ze čtyř kvadrantů, což je ovlivněno našim nitrem, mentalitou, vzděláním i kompetencemi.

Obrázek 1: Kiyosakiho cash flow kvadrant, který dělí možné zdroje peněžních toků do čtyř kategorií. Zatímco napravo jsou zapojeny peníze druhých lidí a jejich zaměstnávání, nalevo jsou kategorie příjmů, opírající se o vlastní práci.

Lidé, kteří se nacházejí v různých kvadrantech, procházejí odlišnými cestami, uvažují jinak a dívají se na svět odlišnými úhly pohledu. Například lékař může být zaměstnán v nemocnici (zaměstnanec), mít svou vlastní soukromou praxi (živnostník), vlastnit laboratoř nebo kliniku (byznys), a investovat do akciového trhu, trhu dluhopisů, a nemovitosti (investor). Kiyosaki tvrdí, že díky finančnímu vzdělávání a vhodnými kroky se dá posunout se do kvadrantů „M“ a „I“ (a nemuset každé ráno vstávat!).

Příjmový potenciál pro „Z“ a „S“ je omezený, protože člověk může pracovat pouze omezený počet hodin a příjem v těchto kvadrantech je závislý na prodeji vlastního času. Zatímco zaměstnanecký příjem je nejobvyklejší a podléhá největšímu zdanění (v Česku neuniknete dani z příjmu, sociálnímu a zdravotnímu pojištění), příjem z portfolia a další pasivní příjmy tak zdaněny nejsou. Výnosy vyplývající z papírových aktiv, jako jsou akcie, obligace nebo podíly ve fondech, jsou zdaněny mnohem méně, nebo v případě kapitálových zisků při splnění časového testu vůbec.

Kiyosaki ovšem vyzdvihuje výhody peněžních toků generovaných z investic do nemovitostí anebo vlastních firem. Zde jsou prý investice nejlépe pod kontrolou. Každopádně jak v Americe, tak u nás platí, že nejvíce daňových úlev a možností daňové optimalizace mají majitelé byznysů, zatímco zaměstnanci nemají skoro žádné. Zatímco lidé na levé straně pro své příjmy nutně tvrdě pracují, na pravé straně je to poněkud jiné. Pro investora pracují jeho peníze, pro majitele podniku zaměstnanci, které se na práci najímá.

Tabulka 1:Kiyosaki říká, že ti, kdo mají příjmy na pravé straně stolu, nejsou předurčeni, aby se stali bohatými. Rychlodráha lemující cestu k bohatství hledat zdroje příjmu na levé straně – investovat.

Kiyosakiho moudra

Všichni z nás, kteří se pohybují v oblasti financí, Roberta Kiyosakiho asi známe. Možná známe jeho knihy, některé myšlenky nebo jeho charismatická vystoupení. Sám o sobě říká, že vydělává peníze jako spisovatel („S“), a jeho peníze pracují v obchodu s nemovitostmi („M“ a „I“): „Píšu knihy a vytvářím hry, které lidi učí, co mají dělat, aby peníze pracovaly pro ně (…)“.

To potvrzují i odkazy na další knihy, nahrávky a pomůcky, kdy se autoři snaží vzbudit a prodat produkty nabízené Kiyosakim spoluvlastněné nakladatelské a vzdělávací firmy. Pokud vedle sebe postavíme čtyři Kiyosakiho knihy a budeme jimi listovat a vyhledávat důležité myšlenky, zjistíme, že se zde toho mnoho opakuje. Je tu pohled bohatého táty, odrážející Kiyosakiho prosazovanou cestu za bohatstvím. Proti němu je stavěn pohled chudého táty, odrážející myšlení patřící zaměstnancům a živnostníkům. Právě ti, kdo jdou cestou chudého táty, jsou často uvězněni v tlaku výdajů, zadlužení a něčeho co lze nazvat jako „krysí závod“.

Vzkaz je tu takový, že budete-li se řídit finančním plánem zahrnujícím tvrdou práci a spoření, budete cestou do práce z okna vlaku sledovat limuzíny a paláce bohatých. Ten, kdo se spokojí s dosažením úrovně středních vrstev, bude hospodárný a začne třeba v mládí velkou část příjmu investovat. Kdo chce ale zbohatnout, měl by volit jiný plán. Receptem není zaměstnání, ale budování vlastního byznysu a investic poskytujících finanční toky. Je to rychlovlak, odchod z krysího životního závodu.

A tak vzniká výzva: „Založte byznys, peníze z byznysu investujte do nemovitostí a zbytek do cenných papírů“. Jenže každý člověk není kompetentní na to, aby sám pod svým vedením investoval, aby mohl diverzifikovat. Přitom ke každému bez rozdílu směřuje poselství, že bez investic jiných než do cenných papírů nepokročí.

Varování před „žargonem prodejců“, kteří mají dávat jednoduché recepty a opakovaně stejné rady „spořte, dlouhodobě investujte a diverzifikujte, rozstříhejte kreditní karty“, „nakupujte a neprodávejte (…) trhy občas klesají, ale pak opět stoupají (…)“, se může ukázat jako populistické heslo podporující prodej produktů Kiyosakiho firmy Rich Dad.

Rovněž vyznění toho, že obyčejní lidé, kteří třeba tvrdě pracují, anebo profitují díky své manuální zručnosti, jsou na tom vlastně špatně, je poněkud divné.  Že by měli být ti, kteří volí životní cestu „pracovní jistoty“ na tom špatně, když nedosáhnou na příjmy z vlastních investic? Že by finanční investice v podobě cenných papírů, dostupné širokému investičnímu publiku, byly opravdu zásadně horší než přímé investice do nemovitostí a firem?