Robo-poradenství není finančně životaschopné

Tato tématika stojí za zamyšlení, zejména pro regulátory – z nichž mnozí se podle všeho domnívají, že tzv. „robo-poradenství“ je kouzelným proutkem, který vyřeší všechny hlavní problémy v oblasti poskytování poradenství a předávání rad a – budeme-li co nejkonkrétnější – zaplní mezeru v této oblasti. Nepochybně uslyšíme argumenty pro i proti ohledně finanční opodstatněnosti automatizovaných služeb, tento výzkum by však měl přinejmenším nastolit otázky, na nichž hledají odpovědi všechny subjekty zainteresované na trhu.

Zprávu, kterou vypracovala společnost SCM pod názvem „Fintech Folly“ (Pošetilost finančních technologií), potvrdila, že poplatky za automatizované poradenství k portfoliu o objemu 25 000 liber se pohybují od cca 0,3 % do 0,94 % ročně, v průměru 0,59 %. To podle všeho ve většině případů nestačí ani k tomu, aby se firma přiblížila k hranici ziskovosti. V důsledku toho „jedna známá britská robo-poradenská firma informovala, že utratí něco přes 9 liber na 1 libru výnosů“. Do průměrného klienta by se tak zřejmě muselo investovat téměř 11 let, aby se firma dostala alespoň na nulu – podle průzkumů však aktuální průměrná doba činí pouhé 3 roky.

Zpráva dospívá k závěru, že v průměru takové společnosti aktuálně utratí „každý rok 180 liber, aby dosáhly čistého výnosu 17,50 liber“.

O svých obavách ohledně automatizovaného poradenství v oblasti finančních služeb jsem psal již dříve, ale zároveň jsem uváděl, že jsem velkým zastáncem větší automatizace v rámci předávání rad, přičemž považuji za rozumné to opět zdůraznit i nyní. Nejsem dinosaurus – k tomu mám daleko, alespoň doufám! – Jen si myslím, že musíme být rozumní, racionální a mít jasno v tom, jak a kde by se taková dodatečná „počítačová automatizace“ procesů měla opravdu objevit: musíme objektivně posoudit, kde může přinést hodnotu všem zainteresovaným subjektům a, co je nejdůležitější, především spotřebitelům.

Po provedení průzkumu deseti různých „robo firem“ ani společnost SCM nešetřila kritikou poskytovaných služeb, přičemž mj. zmiňovala zavádějící výpočty výkonnosti, pochybná prohlášení o poplatcích a přehnané spoléhání se na dotazníky o akceptovatelnosti rizik. Samozřejmě platí, že i poradenské služby poskytované lidmi se liší v přesnosti, profesionalitě a transparentnosti – to se netýká jen automatizovaných služeb – ale zdůrazňuje potřebu, aby takové online služby při poskytování rad podléhaly naprosto stejným regulatorním rámcům a požadavkům jako poradci z masa a kostí.

^REKLAMA

Co mě však opravdu zaujalo, bylo to, co společnost SCM popsala jako největší vadu robo-poradenství – konkrétně mylnou představu, že nabízí poradenství ve stejném rozsahu jako osobní poradci. Zpráva poznamenala, že toto „pro většinu modelů robo-poradenství neplatí,“ neboť tyto „pouze nabízejí investiční řešení přímo spotřebiteli.“ Jinými slovy, ve skutečnosti absolutně žádné rady…

Tím se příhodně dostávám k dalšímu článku, který jsem četl poměrně nedávno a který se jmenoval „The key value of advice in a fast changing world“ (Klíčová hodnota rady v rychle se měnícím světě). Autorem je John Astrup ze společnosti Zurich International. Johna neznám, ale jeho myšlenky podle mě dávaly velký smysl.

John (alespoň mně) opět potvrdil, že průměrný výnos investora „na vlastní pěst“ je nesrovnatelně nižší než výnos průměrného podílového fondu. Dospěl k závěru, že jedním z hlavních důvodů je to, že „chování investorů se postupně vzdaluje jejich osobním cílům – pozorujeme, že investoři se rozhodují na základě emocí“.

Cituje přitom průzkum společnosti Aon Hewitt, podle něhož v průběhu deseti let na tom jednotlivci, kteří zvolili přístup k investování na vlastní pěst, byli „každoročně o 1,86 % hůře než ti, kteří využívali finančního odborníka“. Podle všeho navíc zjistili, že „v průběhu nejrozkolísanějších pěti let tohoto období na akciových trzích… tento rozdíl dokonce vyskočil na 3 %“.

^REKLAMA

Zároveň odkazuje na studii společnosti Vanguard, která zkoumala hodnotu investičních rad, kde tento rozdíl uvádí v průměru ve výši 3 %, přičemž aktivně přiřazuje hodnotu všem službám, které poradce poskytuje, od plánování v oblasti majetku, alokaci aktiv a především usměrňování chování zákazníka.

Podstatou tohoto poselství je, že poradci pomáhají úspěšně usměrňovat vlastní (často potenciálně negativní) chování klientů při správě portfolia. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že „osobní vedení“ a usměrňování chování zákazníka tvoří 50 % hodnoty, kterou poradce přináší, přičemž upozorňuje, že vyšší výnosy lze do značné míry přičíst tomu, že mnoho lidí potřebuje a dostane dobré rady (např. ohledně plánování na penzi).

Souvislost, kterou spatřuji mezi finanční životaschopností automatizovaného poradenství a oblastí, do níž finanční poradce přináší pravděpodobně největší hodnotu, je celkem jednoduchá; robot tohle prostě nedokáže! Pokud hlavní oblastí, kde poradenství přináší klientovi hodnotu, je něco, co online služba nedokáže poskytnout, a to ani taková, která se ukáže jako zisková, proč bychom pak měli dávat všechna vejce do „košíku online poradenství“?

Jsem přesvědčen o tom, že automatizaci a technologie obecně bychom měli využívat hlavně tak, aby poradenství poskytované lidmi bylo efektivnější a cenově výhodnější, a tím i dostupnější pro širokou veřejnost. Podle mě jde o nejlepší způsob, jak zaplnit mezeru v oblasti poradenství, nebo určitě alespoň o velmi dobrou strategii. Lze jí dosáhnout tak, že zároveň ochráníme spotřebitele a zajistíme, aby dostali skutečné rady, nikoli jen pokyny zabalené do hávu poradenství od společnosti, která možná nemá žádnou finanční budoucnost.

Ale je to samozřejmě jen můj názor…

Autor je generální ředitel Svazu evropských nezávislých finančních poradců (FEIFA) a generální tajemník Evropského svazu finančních poradců a finančních zprostředkovatelů (FECIF)