Byl jste náměstkem ministra financí ve vládě, která nehospodařila zrovna rozumně. Neměl jste s tím osobní problém?
Vláda se v mezích možností a ve srovnání s řadou jiných vlád v EU chovala docela rozumně. Šlo samozřejmě šetřit výrazně více. Základem dnešních problémů jsou vedle dlouhodobě neřešených problémů zejména nadbytečné předvolební dárky, které schválili shodně poslanci všech politických stran – a bohužel chybí vůle začít se chovat odpovědně. Všichni se příliš soustřeďují na možné brzké volby a nechtějí si komplikovat výchozí pozici.
To by se teď ale mohlo změnit. Situace je už dost vyhrocená.
Obávám se, že pokud nedojde ke krizi podobné té dnešní maďarské, nedá se žádná velká změna očekávat. Velkým problémem je také aktuálně špatná komunikace s Evropskou komisí, které budeme muset vysvětlit porušení našich závazků na snižování deficitu.
Není to nakonec jedno? Problém přece máme my, ne EU.
Pokud se třeba klient banky dostane do problémů se splácením hypotéky, je nejhorší přestat s bankou komunikovat. Stejná pravidla platí i ve vztazích států, například Maďarsko na svou nekomunikaci s Evropskou komisí velmi tvrdě doplatilo.
Uměl byste na několika řádcích shrnout, jak by měla hospodařit běžná rodina?
Mít dostatečnou zásobu peněz na nepředvídané události, šetřit na horší časy, půjčovat si jen na věci, které dávají smysl (třeba na lepší bydlení, nikoliv na běžnou spotřebu) a být si jisti, že jsme schopni své dluhy zaplatit.
Neměla by se takových zásad držet i vláda?
Zásady pro rodinu i pro stát jsou stejné, ale porušení těchto zásad má mnohem rychlejší a tvrdší dopad na rodinu. Rozumná vláda si může klidně půjčovat na budování infrastruktury nebo na podporu výzkumu. Nafukování sociálních dávek je v rozporu s moudrým hospodařením.
REKLAMA
Jak hodnotíte finanční gramotnost v naší zemi?
Finanční gramotnost je špatná, podobně jako v ostatních zemích „nové Evropy“. Příliš mnoho lidí se v posledních deseti letech bohužel naučilo jednu jedinou lekci – že bez ohledu na to, jakou hloupost udělají, stát jim ji nahradí. Stačí jen, aby jich byl dostatečný počet. Mnoho lidí si tak přestalo dávat pozor na to, co podepisují a nepřemýšlí nad riziky.
Lidi se v obrovské míře zadlužují a pořizují si nevýhodné finanční produkty. Co jste udělal pro zlepšení situace?
Snažili jsme například o to, aby finanční instituce pracovaly s přesnější a srozumitelnější terminologií. Odpor proti této změně byl ale velký. Umožnila by totiž jednodušší srovnatelnost produktů a zvyšovala tak v líném českém finančním rybníku konkurenci.
Jak nejefektivněji finančně vzdělávat veřejnost?
Pro vzdělávání neexistuje jeden vhodný kanál, každého osloví něco jiného – internet, články v časopisech, třeba i televize nebo letáky. V některých zemích například musí finanční instituce na svých pobočkách nabízet obecné informační letáky bez propagace vlastních produktů (a objektivita informací se velmi pečlivě hlídá), jinde se výrazně angažuje dohled nad trhem. Například v Irsku stát mimo jiné vydává i cenová srovnání produktů a vedle informování veřejnosti tak úspěšně tlačí i na snižování cen.
Finanční výchova se chystá i do škol. Jak je tento projekt daleko?
V tuto chvíli jsme s ministerstvem školství připravili základy systému, který bude postaven na určení toho, co by měla mládež v určitém věku vědět. Druhým krokem je připravit úpravy školních osnov tak, abychom pomohli učitelům studenty naučit to, co potřebují. Třetím krokem bude průběžné testování systému, abychom věděli, že funguje, že se děti a mládež učí to, co opravdu potřebují.
Reflex č. 41/2006
