Rok 2016: Legislativní zemětřesení a pohyby v poradenských sítích
Rok 2016 pro finanční poradce představoval významný mezník. Dopadly na ně dvě velké legislativní změny – novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, která se soustředila na jediný bod regulaci provizí, a nový zákon o spotřebitelském úvěru, který na poradce uvalil nové povinnosti a certifikace a pro klienty znamenal zdražení. Socialistům v Parlamentu ČR ovšem ani toto nestačí jako důkaz, že každou regulaci zaplatí klient, a již připravují další.
Finančně poradenský trh, a zejména OVB Allfinanz, rozpohyboval dokument Jakuba Charvát „Rada nad zlato“. Ten se OVB nejprve pokusila stáhnout z oběhu a podala na jeho autora žalobu. Následně propustila tři zemské ředitele, kteří podle (nového?) názoru společnosti nepracovali zcela proklientsky. Jejich sítě sice výpověď nedostaly, ty zjevně pracovali jinak než jejich šéfové, ale už nyní je zřejmé, že své zemské ředitele bude podstatná část z nich následovat.
Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích
Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích je krásným důkazem, jak politika vítězí nad zdravým rozumem. Zatímco Česká národní banka (ČNB) nemůže pokutovat jednání pojišťovacích zprostředkovatelů porušující zájmy klientů před tím, než uloží opatření k nápravě, poslanci se zabývají ochranou pojišťoven před provizní spirálou, kterou samy roztočily.
Novela zákona měla původně mnohem širší ambice. Skončilo však u regulace provizí. Důvod tkví v evropské legislativě, která významně posunula IDD (Insurance Distribution Directive), které se distribucí v pojišťovnictví věnuje komplexně. A důvod tkví v politikaření. Je přeci v zájmu (vybraných) poslanců, aby před volbami ukázali, jak bojují za práva klientů, svých voličů, kteří si nedokáží přečíst, ani co podepisují. A že to klienty beztak neochrání? To už je věc jiná.
Regulace provizí tak, jak byla schválena, má několik základních nedostatků. Prvním je, že reguluje počáteční náklady a odkupné i u rizikových životních pojistek. Ano, i u těch, které jsou čistě komoditním produktem a kde klienta nemusí zajímat, jaké jsou náklady, dokud za své pojistné dostane odpovídající pojistné krytí. A jakmile mu někdo nabídne lepší krytí či nižší cenu, proč by neměl smlouvu vypovědět a sjednat novou? Aha… protože by pojišťovna tratila.
REKLAMA
Druhý problém regulace je, že je k ničemu. Slušný finanční poradce investičko na investice již dávno neprodává. A ten neslušný rozhodně nepracuje v zájmu klienta. Ale to ze zákona musí. Jenže není jak to vynutit. Rozložením provizí? K čemu? Když přijde ke klientovi slušný poradce, tak mu (nesmyslnou investiční) smlouvu beztak předělá na krytí rizik. A když k němu přijde jiný neslušný poradce, tak mu smlouvu beztak předělá na jinou (nesmyslnou) investiční smlouvu. On provize vracet nebude.
Navíc klient ani nic dostat zpět nemusí. Pojišťovny ve své invenci zavádí či zvyšují poplatky za předčasné zrušení smlouvy o životním pojištění. A na ně zákon nemyslí… proč by také měl, když má chránit především pojišťovny?
Nový zákon o spotřebitelském úvěru
Úvěrový trh v čele s hypotečním trhem rozvířil nový zákon o spotřebitelském úvěru. Ten vychází z evropských směrnic a harmonizuje naše právo s evropským. A Evropa klade také až přehnanou snahu o ochranu klienta, jemuž nesmí být v obchodě ani nabízen banán, který je příliš krátký či příliš zakřivený. Co kdyby poškodil estetické cítění evropského spotřebitele!
Pro finanční poradce a hypoteční makléře znamená nový zákon nové zkoušky a pro akreditované subjekty k provozování certifikací novou příležitost k zisku. Trh se navíc pročistí od pochybných poskytovatelů půjček, kteří buď ukončí svou činnost, nebo se přesunou do šedé, nikým nekontrolované, ekonomiky.
REKLAMA
Klienti získali nová práva. Kupříkladu mohou snáze splatit hypotéku. Tedy, alespoň hypoteticky. V praxi banky již našly způsob, jak to klientům řádně naúčtovat. Místo poplatků za mimořádnou splátku klient zaplatí „účelně vynaložené náklady“ na zajištění zdrojů. A tyto omezeny ve většině případů nejsou.
Navíc pro klienta nová práva nejsou zadarmo. Většina bank již zvýšila, jiné se ke zvýšení chystají, úrokové sazby přibližně o 0,5 procentního bodu. A to se (klientům) vyplatí.
Stopka pro Zoubkovce
Na finančně poradenském trhu se hnuly ledy. OVB Allfinanz shodou okolností po zveřejnění dokumentu Jakuba Charváta „Rada nad zlato“ propustila tři zemské ředitele – Martina Zoubka, Lukáše Lichtenberka a Jana Koktu. Dokument sice ukazoval praktiky využívané právě těmito zemskými ředitelstvími (a navzdory dokumentaristické „objektivitě“ tyto praktiky vztahoval bez výhrad na celý trh), podle vedení OVB je načasování výpovědí po zveřejnění dokumentu čistě náhodné.
Tři zemští ředitelé byli propuštěni, dva z nich již mají nová útočiště. První se uchytil Lukáš Lichtenberk, který si s nemalou částí své struktury zakotvil do OK Klient.
Jako druhý byl umístěn Jan Kokta. Kuriozitou je, že do SABservis Mojmíra Urbánka zamířil z podnětu pojišťoven. Ať už byla jeho produkce jakákoli, bylo jí hodně. A to se počítá. Tím se můžeme vrátit k regulaci provizí, jejímž důvodem je poškozování klientů přesjednáváním (přeboucháváním) smluv a sjednáváním nevýhodných smluv. Kdo tyto smlouvy přijímá? Pojišťovny.
Zkuste pojišťovně podsunout smlouvu rizikového životního pojištění člověka, jehož rizikový či zdravotní profil není zcela optimální. Jaká je pravděpodobnost, že ji pojišťovna odmítne a klienta do pojistného kmene nepřijme? A nyní zkuste poslat do pojišťovny smlouvu IŽP na 30 let, kam převedete peníze ze zrušeného stavebního spoření předplaceně na dva roky (či od prosince raději na 5 let). Projde?