Run na banku: Budou banky muset ustát měsíční paniku klientů?

Představu, jak kterákoli banka ustojí měsíční „run na banku“, tedy masivní výběry peněz svými klienty, lze zařadit do žánru fantasie, sci-fi nebo pohádek. Banka pod náporem klientů nemá příliš mnoho šancí na přežití – a to bez ohledu na její skutečné finanční zdraví. Přesto se i takový nápad objevil.

Banka se zpravidla podlomí náporu klientů v průběhu několika málo dnů. Ustát týdenní run na banku může bez alespoň částečného uzavření poboček a omezení převodů peněz do jiných bank jen obtížně. Jak by mohla ustát kterákoli banka měsíční výběry klientů? Šancí příliš mnoho nemá.

Jakmile banka očekává run na banku, musí v prvé řadě zásobit pobočky dostatečnou hotovostí. K tomu zpravidla využívá rezervy uložené v centrální bance, a pokud ještě neztratila kredit zcela, půjčuje si ji i od ostatních bank. Ostatně, krach konkurenční banky vlivem runu na banku není v zájmu ani ostatních hráčů na trhu. I jejich klienti mohou zpanikařit a začít vybírat.

Banka pochopitelně nikdy nemá dost hotovosti, aby vyplatila všechny vkladatele. Jejich peníze rozpůjčovala dalším klientům či ostatním bankám na mezibankovním trhu. Nemůže jednoduše říci kupříkladu lidem s hypotékou: „Potřebuji hotovost, vraťte mi úvěr, který máte na 30 let.“ To nejde.

Kdyby opatření o povinnosti ustát 30denní run na banku skutečně vstoupilo v platnost, byl by bitý především klient. Banka by musela držet více hotovosti v sejfech, kde nevydělávají, a musela by až příliš striktně poskytovat dlouhodobé úvěry jen z dlouhodobých vkladů. A který klient vloží své peníze na 5letý termínovaný vklad? Důsledkem by nepochybně bylo zdražení úvěrů, včetně hypoték.

^REKLAMA

V současnosti banky nabízejí možnost předčasného výběru vkladů. Za poplatek, ale přeci. Tato možnost by s nutností ustát 30denní masivní odchody klientů musela buď zcela padnout, nebo by si ji banky nechaly bohatě zaplatit. Musely by. Run na banku by mohly ustát jedině tehdy, když by klientům s dlouhodobými vklady neumožnily odejít… za žádnou cenu.

Podle navrhovaného opatření lze usuzovat, že moderní bankovnictví má svá nejlepší léta za sebou. Vždyť ještě ve středověku banky fungovaly na podobných principech, které má současný návrh „protirunu“ nastolit – banky sloužily především jako sejfy, kde si klienti za poplatek uložily svůj majetek. A pro úvěry se chodilo mimo křesťanské kruhy.