Penzijní systém by měl být jedním z nejstabilnějších sloupů občanské společnosti. Jeho prostřednictvím získávají lidé v penzi prostředky na stáří, mladí naopak vědomí, jakým způsobem o ně bude postaráno, až zestárnou. Aby byl penzijní systém důvěryhodný, potřebuje dlouhodobou udržitelnost a stabilitu. Zeptejte se dnes mladých lidí, jak se o ně postará stát. Nejčastější odpověď bude: „Žádné důchody nebudou.“
Důvodů rezignace mladých lidí na státem zajištěnou budoucnost v penzích je několik. Jedním z nejvýznamnějších z nich byla dlouhá diskuse o podobě penzijní reformy při neudržitelnosti penzijního systému pod tíhou demografických prognóz. V tomto směru držíme světový primát nejdelší diskuse o penzijní reformě bez přijetí reformních kroků. Nečinnost politické reprezentace a její neschopnost dospět k dohodě vedla k rezignaci. O druhý významný důvod se stará současná vláda.
Penzijní systém musí být především stabilní. Má přetrvat desítky let bez závažnějších zásahů. Je nepochybně chybou autorů současného systému reprezentovaného 2. pilířem, že si nezajistili dostatečnou podporu napříč politickým spektrem. Nicméně splnění předvolebního slibu Sociální demokracie o zrušení 2. pilíře může mít dalekosáhlé důsledky. Lidé ztratí důvěru v jakoukoli stabilitu. Vždyť systém, který má přetrvat desetiletí, bez mrknutí oka zruší nová vláda hned v příštím volebním období… jak bude moci kterákoli další vláda přesvědčit voliče o potřebě a síle dlouhodobějších opatření, která mají mít životnost delší než politický cyklus?
Přínos ze zrušení 2. pilíře ovšem bude minimální. Postoje ČSSD a její varování, že 2. pilíř zruší, jakmile k tomu získá politický mandát, spustil i „autodestrukční mechanismus“ fondového systému. Po téměř dvou letech jeho fungování nezískala žádná penzijní společnost potřebných 50 tisíc účastníků a bez nich může přijít o licenci. Jak by také mohla získat více, když celý systém přilákal jen přibližně 83 tisíc dobrodruhů, kteří z libovolných důvodů varování Sociální demokracie nerespektovali a do 2. pilíře vstoupili.
Současná vláda vedená Sociální demokracií na autodestrukční mechanismus nespoléhá. ČNB má sice možnost odebrat licenci, ale nikoli povinnost. Proto již připravuje kroky k zastavení opt-outu (vyvádění peněz z 1. pilíře – průběžných penzí) k 1. 1. 2016. Zastavení opt-outu je ale pouze záminka. Průběžný systém „návrat ztracených duší“ nezachrání. Ten to ani nepocítí.
REKLAMA
V roce 2013 bylo na důchodech vyplaceno přes 373,4 mld. Kč (z nich bylo 300,5 mld. Kč vyplaceno jako starobní důchod). Příjmy z důchodového pojištění přitom dosáhly 323,8 mld. Kč. To vedlo k deficitu důchodového účtu ve výši téměř 50 mld. Kč. Na této částce nemá druhý pilíř téměř žádný podíl. Svalovat vinu za deficit na vyvádění penzí je nesmyslné.
Za rok 2013 nashromáždily penzijní společnosti přibližně 445 mil. Kč. Při zanedbání státem regulovaných nákladů a výnosů, které byly minimální, tak na opt-out připadá odhadem 267 mil. Kč. To je něco málo přes 5 promile deficitu a přibližně 0,8 promile příjmů důchodového účtu.
Obdobná situace je i v letošním roce. Za první tři čtvrtletí důchodový účet přijal 247,1 mld. Kč z důchodového pojištění a vyplatil 275,8 mld. Kč na důchodech. Hospodařil tak s deficitem ve výši 28,6 mld. Kč. Prostředky účastníků dosáhly na 1,4 mld. Kč, z nichž přibližně 840 mil. Kč od počátku systému do penzijních společností přešlo z důchodového pojištění. Za tři čtvrtletí letošního roku tak bylo vyvedeno přibližně 573 mil. Kč, která se na deficitu podílela přibližně 2 %. To je více než bohatě kompenzováno zvýšenou sazbou DPH, která rostla právě kvůli krytí opt-outu.
Pokud by se naplnila očekávání zakladatelů 2. pilíře a zájem by byl vyšší, samozřejmě by se opt-out podílel na deficitu důchodového účtu vyšším číslem. To ale není případ současnosti, kdy je každé čtvrtletí vyvedeno jen necelých 200 mil. Kč.
REKLAMA
Stejně tak zprávy o výplatě prostředků z důchodového spoření vedou lidi k jeho uzavírání. Důvod? Mohou být dva hlavní: Významná preference současné spotřeby nebo nedůvěra ve státní důchodový systém a snaha vybrat z něj peníze, pokud to jde. Ve třetím čtvrtletí přibylo jen 186 účastníků, ale rozhodnuto vládou o způsobu výplaty prostředků bylo až poté. Nyní se i vláda obává „spekulativního vstupu“ do druhého pilíře a hledá možnosti, jak ho uzavřít dříve než k 1. 1. 2016.
Motivem vlády v čele se Sociální demokracií k rušení 2. pilíře zjevně není ekonomická stabilita průběžného penzijního systému, ale splnění předvolebního slibu. To, že druhý pilíř má smysl, dokládají i plány na úpravu 3. pilíře, kde ubývá účastníků.
Úbytek účastníků doplňkového penzijního spoření je sice částečně způsoben ztrátou „jistoty“ garantovaného nezáporného zhodnocení, na které lidé slyší, aniž si neuvědomují jeho nevýhody. Jedním z nikoli nevýznamných důvodů je i rušení 2. pilíře. Lidé tyto dva systémy dobře nerozlišují, a tak nevstupují do 3. pilíře, „protože ho vláda přeci zruší“…
Jedním z plánů na úpravu 3. pilíře a zastavení úbytků lidí v něm je:
- Zavedení povinné účasti ve 3. pilíři
- Stanovení povinných odvodů ve výši 4 % ze mzdy
- Připsání státního příspěvku 1 % ze mzdy
Kromě povinné účasti a trochu jiných parametrů spoluúčasti daňových poplatníků a státu se plány na vylepšení a zatraktivnění třetího pilíře neliší od současné podoby druhého. Jen povinná účast ve 2. pilíři při jeho schvalování neprošla. Ale co neprošlo dříve, může projít nyní. Nu, nevadí, další vláda to beztak nejspíš zruší…
