Setkání investičních specialistů se neslo v psychologickém a finančním duchu
Jako první byla na programu prezentace na téma Behaviorální Finance Davida Havlíčka, který je hlavním poradcem generálního ředitele EGAP. V jeho prezentace byla v podstatě rekapilutace jednotlivých teoretických přístupů k investování na burzách (Andre Kostolany, John Myynard Keynes, Eugene Fama), jakou roli hraje při investování davové chování, stádovost, emoce atd. Další částí prezentace byl pohled na investování na základě Behaviorálních financí.
Zaznělo například, že postoj k riziku se neřídí úrovní celkového bohatství, ale změnou k referenčnímu bodu. Davové chování David Havlíček také ukázal na několika případech z různých studií. Například při snaze odhadnout chování ostatních. Jenže většina lidí racionálně neuvažuje.
Po velice poutavé přednášce následovala neméně zajímavá panelová diskuze jednotlivých partnerů Fincetra na investice (Conseq, C-Quadrat, ČP Invest, European Investment Centre, Franklin Templeton, J&T Banka, Pioneer Investments), zde se probíraly jednotlivé dotazy od poradců a od vedoucích diskuze.
Jak na konzervativního klienta, co che investovat?
Zazněl například dotaz, co udělat s typickým klientem, kterému doběhne stavební spoření a chce konzervativně investovat 200 tisíc korun na 5 let. Zde vzešel ovšem problém jak přímo definovat konzervativního klienta při investování. Mnoho účastníků z diskuze nedávalo doporučení na zcela konzervativní produkty, převážně jmenovali dluhopisové High yield fondy a fondy emerging markets.
Klasické konzervativní dluhopisové fondy v dnešní době nulových sazeb nenesou téměř žádný výnos. Proto například navrhovali šířeji diverzifikované globální portfolio dluhopisů od firemních emitentů (například skrze pět podílových fondů lze již dosáhnout na portfolio o několika stovkách emitentů), kde podle jednotlivých řečníků lze stále dosáhnout zajímavého výnosu okolo 5 %.
REKLAMA
Ovšem tímto měli na mysli zejména High Yield dluhopisy, jejichž kurzy jsou poměrně volatilní a které v některých případech nemusí být zcela vhodné pro konzervativní klienty. Tím mám na mysli, že současná doba nulových sazeb tlačí konzervativní investory v případě zájmu o zajímavý výnos podstoupit podstatně vyšší riziko. Klasické dluhopisy vyspělých státu se splatností 5 let v současné době nenesou zcela zajímavý výnos (cca do 1 %).
Nikoho nepřekvapí, že se diskuze stočila k důchodové reformě. Většina účastníků konstatovala, že do druhého pilíře nevstoupila (až na jednoho) a že si na zajištění na penzi zajišťují investicemi do vybraných podílových fondů (většina od svých společností), programů životního cyklu nebo investice do jednotlivých akcií a komodit. Zde opět podle preference každého z jednotlivců, někdo preferuje spekulativnější typ investice, jiní se zas více soustředí na konzervativnější dividendové blue chips.
Kdo chce zlato, ať cílí na těžební společnosti
V otázce ohledně zlata se odborníci shodli, že v České republice je nesmysl, aby si drobný retailový investor pořizoval investiční slitky zlata skrze řadu společností, které tento typ investice nabízejí a to ještě s přirážkou k ceně zlata 30 %. Pokud klient chce tento typ investice, ať se zaměří na těžební společnosti do zlata nebo dané podílové fondy. Také panovaly pochybnosti o ceně zlata, většina odborníků se spíše klonila k tomu, že cena zlata půjde dolů. To však ukáže čas.
Co by to bylo za diskuzi o finančních trzích, kdyby se nemluvilo o dalším uvolnění měnové politiky v eurozóně. Mezi účastníky panovaly rozpory o tom, zda ECB přistoupí přímo k nákupům státních dluhopisů. ECB se nachází v poměrně složité situaci, protože na základě smluv EU není možné státy financovat přímými nákupy vládních cenných papírů. Zároveň celková flexibilita institucí v EU je nižší než v USA, a proto také veškeré rozhodování a jednání v těchto otázkách trvá v EU podstatně delší dobu.
Odborníci se shodli na tom, že současné kroky ECB (nově zavedené TLTRO a nákupy ABS), pravděpodobně stačit nebudou a bude se muset přistoupit ještě k širšímu uvolnění podmínek. K tomu nejpravděpodobněji dojde až ve chvíli, kdy opět (pokud se tak vůbec stane, nikdo neví, třeba vše dobře dopadne) dojde na zhoršení možnosti financování jednotlivých států v Evropě a politici budou opětovně přitlačeni ke zdi. Většina účastníků diskuze celkově program kvantitativního uvolňování však považuje za „podvod“, kdy se vlastně takto skrytě financuje stát.
