CZK/€ 25.325 -0,20%

CZK/$ 23.280 +0,01%

CZK/£ 30.158 -0,25%

CZK/CHF 26.871 -0,13%

Skončí oživení v pasti deflace?

 


 

Když inflační doby střídají doby deflační

Na počátku pochopení toho, za jakých podmínek dochází k inflaci a za jakých k deflaci: Inflace pravděpodobně nastane, když úředníci centrální banky umožní bankám komerčním poskytnout příliš mnoho úvěrů. Čím více firem a lidí dostane a skutečně využije úvěr, tím více peněz mohou utratit, tím více poptávají. A čím větší je poptávka, tím vyšší ceny. Vlády díky vyšším cenám a vyšším obratům vybírají více peněz na daních, mohou tak rovněž více utrácet, celková poptávka ještě více roste. Hospodářství zažívá inflaci, ceny míří vzhůru. Každý chce kupovat, dokud je to levnější.

Jenže nastoupí-li deflace, dochází typicky k opačnému. Projevuje se sestupná fáze úvěrového cyklu, dochází k oddlužování (deleveraging), objem půjčených peněz má tendenci klesat. Čím méně lidí a firem si bere úvěry a půjčky, tím méně mohou utratit a tím méně poptávají a kupují. Protože se méně kupuje a prodává, firmy utrží méně peněz, zbývá jim méně na mzdy. Rovněž vláda zakouší menší příjmy z daní. Všichni náhle pociťují nedostatek peněz, na pořad dne se dostává šetření, obracení každé koruny. Jenže čím více všichni chtějí šetřit, tím méně utrácejí, klepá na dveře nepříjemnost označovaná jako deflační spirála. Nakupuje a investuje se s opatrností, panuje nejistota.

Klepe skutečně deflační scénář na dveře?

Čas od času se někde objeví komentář, že návrat silnějšího ekonomického růstu není možné v blízké době očekávat. Rychlost zotavení je pomalá, podniky i veřejná sféra stále ruší pracovní místa a hledají úspory či rezervy. Menší výdaje, rozpočtové škrty, propouštění a snižování platů pak může znamenat, že celková poptávka bude mnohem slabší, než bývalo zvykem.

Racionální spotřebitelé v obavách o budoucnost pak méně spotřebovávají. Vždyť koupě nového nábytku nebo koberce může ještě počkat, podobně jako obměna rodinného vozu. Mnozí podnikatelé vzhledem k nejistým vyhlídkám méně investují, a vyčkávají co bude. V důsledku toho všeho banky půjčují méně, peníze, které by poskytly na úvěrech, se do ekonomiky nedostanou (nabídka peněz klesá).

Jenže koruna, kterou někdo ušetří, následně chybí někomu jinému. Ten, kdo by ušetřenou korunu utržil, by za ni pravděpodobně něco koupil, a mohl by dát někomu práci nebo s ní zaplatit své závazky. Když se všichni rozhodnou šetřit, z hlediska celku jsou takové úspory kontraproduktivní, na světlo světa se dostává paradox úspor. A tak v hospodářství chybí další koruny, které by zaměstnavatelé použili na provoz, marže i mzdy.

REKLAMA

Rovněž snahy národních vlád o snižování schodků rozpočtů a úrovní státních dluhů znamená konec působení vládních výdajů na ekonomický růst. Působí-li výše popsané chmurné skutečnosti současně, pak se pravděpodobnost nástupu deflačního scénáře zvyšuje.

Podle komentářů ze zámoří se pravděpodobnost nástupu deflačního scénáře zvýší, pokud i ostatní rozvinuté země, zejména v Evropě, spadnou do stejné pasti, v jaké se nachází Spojené státy. Čím více zemí by se dostalo do takové situace, tím by bylo oživení těžší a komplikovanější.

Když vyděláváme méně a přitom máme reálně stejně

K plnému pochopení efektu deflace na hospodářství je důležité rozlišovat pojem "reálné" a "nominální" hodnoty. Jmenovitá hodnota se vztahuje na hodnotu mzdy, příjmů nebo úrokové sazby v běžných cenách. Ve srovnání s nominálním vyjádřením, reálná hodnota drží skutečnou kupní sílu konstantní v průběhu času.

Pokud nám někdo řekne, že za svůj byt dal před deseti lety milion korun, mluví o nominální hodnotě, kterou zaplatil v době, kdy tento byt kupoval. Pokud by dnes, po deseti letech, svůj byt prodal za 1,3 miliónu korun, pak by sice nominálně vydělal 300 tisíc korun, ovšem reálně nemusel vydělat nic. Zvýšení jmenovité hodnoty v průběhu času odráží dopad inflace. Pokud po deset let činila roční míra inflace 3 % ročně, pak je pravděpodobné, že nominální zisk ve výši 300 tisíc z prodaného bytu byl spíše papírový. Kupní síla nominálního zisku byla ohlodána inflací.

REKLAMA

Je-li cenová hladina stabilní nebo dochází-li k deflaci a poklesu cenové hladiny, leccos se mění. Pokud by třeba mzdy zůstávaly z hlediska nominální hodnoty stejné, pak by v případě deflace ve skutečnosti docházelo k jejich reálnému zvýšení. Platilo by, že "i když vydělávám stále stejně, mám se lépe, protože můžu nakupovat levněji."

Z obchodního hlediska ovšem deflace nominálně snižuje cenu prodávaného zboží, firmy zažívají smrštění tržeb a jsou tlačeny do ořezání nominálních cifer na výplatních listinách. Podobně vláda vybírá v nominálním vyjádření méně peněz na daních a hledá způsoby, jak ořezat rozpočtové výdaje a s nimi i výplatní listiny na státu závislých zaměstnanců.

Když se reálná hodnota dluhu zvyšuje

Soustava hospodářských čísel se v průběhu vleklého hospodářského útlumu typicky snižuje, s jednou výjimkou. Nominální hodnota dluhu je pevná, zatímco ostatní proměnné, jako jsou mzdy, ceny nemovitostí i hodnota ostatního majetku kolísají (v deflaci mají tendenci klesat).

V deflaci může lehce stát, že nominální hodnota na dluh pořízeného majetku klesá, zatímco náklady na jeho pořízení (dříve zaplacené prostřednictvím dluhu) musí být placen v původní nominální ceně (která už není aktuální). V případě splácené hypotéky to může znamenat, že i když aktuální tržní hodnota koupeného domku klesla, dluh přijatý na jeho koupi zůstává stejný. Na jedné straně je v nominálním vyjádření k dispozici méně peněz na splácení, na straně druhé dluhy jsou nominálním zakotvením pevně dány. Když se reálná hodnota dluhů zvyšuje, jsou přijaté úvěry spláceny jen s obtížemi a jsou doprovázeny nucenými výprodeji a bankroty.

REKLAMA

Snaha splácet dluhy problémy prohlubuje

Typické je, že před samotnou krizí silným tempem roste zadlužení, v krizi cenové bubliny splasknou a nastává tendence snižovat dluh. Jenže převládající snaha dlužníků snížit své dluhy naopak dluh zvyšuje, masivní likvidace dluhů zvyšuje hodnotu každé dlužené koruny.

Likvidace dluhu může vést i k nuceným prodejům aktiv za nevýhodných podmínek, což deflační situaci ještě více prohlubuje. Jeden z teoretických pohledu tvrdí, že nadměrné zadlužení a expanze úvěru je nebezpečná, protože následující smrštění úvěrů může být ničící a končit právě v deflační spirále.

I když byla původní zadluženost zvládnutelná, pokles nominálních cen a příjmů vytváří změněnou situaci. Neschopnost rostoucího počtu dlužníků splácet své závazky ohrožuje ve svém důsledku nejen ty, kteří své dluhy stále ještě splácejí, ale i věřitele. Ekonomická teorie hovoří o dluhové deflaci, kdy kolektivní snaha splatit dluhy vede k propadům cen aktiv, a reálnému zhodnocení dluhu.

Pomohou v boji proti deflaci měnové experimenty?

Hlavní ekonom Standard & Poor Davis Wyss komentoval hrozbu deflační situace ve Spojených státech, že "když jste pod jedno procento jádrové inflace, nejste moc daleko od deflace – a dvojité dno by nás mohlo poslat přes okraj." Komentář ovšem uznává, že jsou-li Spojené státy v potížích, může je zachránit kvantitativní uvolňování, tedy natištění nových dolarů. Je známo, že zástupci americké centrální banky (FEDu) jsou připraveni „poskytnout další peněžní pomoc prostřednictvím nekonvenčních opatření“.

Nekonvenční nástroje měnové politiky, které mají pomoci potlačit deflační signály, spočívají v tom, že vláda může více utrácet, a vše se zaplatí nově "natištěnými" penězi. Technicky vše proběhne tak, že centrální banka získá dodatečně vydané vládní dluhopisy a výměnou za ně poskytne nové peníze.

Recept v podobě nekonvenčních měnových nástrojů možná vytváří zdání, že se situace stabilizuje, ale problém se pouze odkládá. Japonsko je toho živým příkladem, experimenty s nekonvenčními měnovými nástroji udržují hospodářský život v chodu takřka dvě desetiletí, ale hospodářský zázrak v podobě oživení se nekoná. Deflační spirála je bludným kruhem a krutou skutečností je, že soudobá teorie neví, jak s ní udržitelným způsobem bojovat.

Pojem a výklad deflace ze soudobých učebnic zmizel. Leccos ale naznačuje, že je to pojem, který bude oprášen a zlatá investiční pravidla budou poopravena. Je-li deflace, likvidní peníze se smějí více než jakákoli investice. Klidně je možné, že zlatá éra centralizovaného bankovnictví skončila. Těch pár desítek let, kdy se zdálo, že deflaci je konec a inflaci bude možné cíleně ovlivňovat a řídit z kanceláří úředníků centrálních bank, je přece jenom krátká doba.

Loading

Vstoupit do diskuze 11 komentářů



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Anonym

    14 září, 2010

    Pane autore,
    velice dobrý článek, velmi. Nedivím se, že zatím nemáte ani 1 komentář, zdejší znalci by totiž muselo projevit nějaké znalosti.
    Ostatně je to vidět na vývoji dluhopisů, že velcí již vědí, co bude následovat. Ale musím se přiznat, ač o tomto scénáři již přes rok nahlas uvažuji, dluhopisy v portfoliu nevlastním.
    Zajímalo by mě, jestli tento názor hájíte již delší dobu, a pokud ano, zda-li máte plné portfolio dluhopisů. Mně se totiž osobně ani přes zdařilou úvahu nezdálo riziko plynoucí ze ztráty důveryhodnosti jejich emitentů, tak jsem preferoval CASH a nástroje peněžního trhu.
    Při turbulencích všech ostatních tříd aktiv od 2007 ne úplně špatná volba, ale vidíte alespoň zpětně nějaké argumenty, které indikovali včasný vstup do dluhopisových pozic?

    Odpovědět

  • Anonym

    14 září, 2010

    S teorii „deflacni spiraly“ ma autor pravdu. Jenze sleduje jen jednu polovinu sveta. Byt USA a Evropa izolovane od zbytku sveta, pak uz jsme davno v deflaci. Skutecnost je ovsem takova, ze v druhe polovine sveta roste spotreba i objem uveru. A domnivam se, ze jeste mnoho let poroste.
    Podivam-li se na giganticky rust cen zakladnich zemedelskych komodit od cervna… psenice, kukurice, oves, cukr, kava, bavlna…
    … myslim, ze brzy tu budeme cist titulky „inflace pres pet procent“
    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Anonym

    14 září, 2010

    Ano pane Traxlere, na inflaci v budoucnu se shodneme, ale ten horizont možná není tak blízký, jak si myslíte.
    A v další věci Vám musím dát za pravdu. Nevím, jestli jste byl v Brazílii nebo Číně, ale v západní Evropě se ani při historicky nízkých sazbách neděje nic (ať si media píší a politici přejí cokoliv). Trh s nemovitostmi se úplně zasekl (např. anglii nepomohlo ani snížování sazeb z hladin kolem 6% na současné 1,x%), práce zoufale není.
    Ale není to jen západní Evropa, zoufalou nouzi o práci má například pobaltí a jistě i mnohé další země bývalé SVE.

    Odpovědět

  • Ondřej Záruba

    14 září, 2010

    Já jsem zastánce názoru,že hlavní determinantou cenové hladiny je peněžní zásoba.A když se podívám na její vývoj v ČR nebo USA,tak považuji deflaci reálnou tak maximálně na velmi blízkém a časově velmi omezeném časovém úseku.Recese podle mého přejde plynule do období,kdy nás bude trápit velmi dlouho vysoká inflace (5%+ p.a.).

    Odpovědět

  • Jan Dvořák

    14 září, 2010

    Peněžní zásoba je jeden z hlavních fakrorů , souhlasím. Nesmíme ale zapomínat na rychlost oběhu peněz. Až ta vzroste, bude mít Fed a další centrální banky co dělat s krocením inflace. Ne 5%, ale dvojnásobné.
    To nemluvím o vzniku inflace díky externímu šoku. To je jiná kapitola.

    Odpovědět

  • Ondřej Záruba

    14 září, 2010

    MV=PT

    Odpovědět

  • Anonym

    14 září, 2010

    Pane Dvořáku souhlasím, inflace (až se opravdu rozjede a bude to pravděpodobně ještě dlouho trvat, dokonce bych řekl, že je to tím méně pravděpodobné, čím více jí straší nevzdělaní politici) bude z pohledu posledních 10-ti let nepředstavitelná. Bude krutá a bolestná a pokosí ten zbytek hypotekářského stáda, který přežije postupný nárůst nezaměstnanosti.

    Odpovědět

  • Radovan Novotný

    16 září, 2010

    Jak čtu v diskusi, souhlasím, že platí monetaristický přístup, nevyzpytatelná oběžná rychlost peněz (nevyzpytatelná ne/ochota utrácet) a související riziko inflace/deflace. Na zázračné indikátory vstupu do pozic (z pohledu dlouhodobého investora) nevěřím. Co bude opravdu nevíme.
    Z nadhledu bych ale řekl, že jsou skutečně možné tři scénáře: inflační, deflační nebo stagflační. Pro každý z nich můžeme vyjmenovat důvody, proč by měly/mohly nastat (a taky jak přizpůsobit portfolio).
    Kdybychom to dovedli dobře odhadnout, mohli bychom snadno zbohatnout. Jenže v historickém ohlédnutí vidíme „experty“, kteří se svým odhadem mýlili a taky za to zaplatili (třebas Keynes nebo Fisher). Subjektivně v něco věříme, neseme riziko, náklady i případné výnosy…

    Odpovědět

  • Radek

    16 září, 2010

    „Z nadhledu bych ale řekl, že jsou skutečně možné tři scénáře: inflační, deflační nebo stagflační.“
    – to se mi líbí 😀

    Odpovědět

  • deflace prijde cobydup a vy chytraci budete vsichni valit bulvy

    18 září, 2010

    Pane autore,
    velice dobrý článek, velmi. Nedivím se, že zatím nemáte ani 1 komentář, zdejší znalci by totiž muselo projevit nějaké znalosti.
    Ostatně je to vidět na vývoji dluhopisů, že velcí již vědí, co bude následovat. Ale musím se přiznat, ač o tomto scénáři již přes rok nahlas uvažuji, dluhopisy v portfoliu nevlastním.
    Zajímalo by mě, jestli tento názor hájíte již delší dobu, a pokud ano, zda-li máte plné portfolio dluhopisů. Mně se totiž osobně ani přes zdařilou úvahu nezdálo riziko plynoucí ze ztráty důveryhodnosti jejich emitentů, tak jsem preferoval CASH a nástroje peněžního trhu.
    Při turbulencích všech ostatních tříd aktiv od 2007 ne úplně špatná volba, ale vidíte alespoň zpětně nějaké argumenty, které indikovali včasný vstup do dluhopisových pozic?

    Odpovědět

  • OTTO

    20 září, 2010

    Deflace i inflace je preci super.
    Hyperinflace je vsak jeste lepsi a ta myslim nastane.
    Takze kdyz se dari tak se dari

    Odpovědět