V bankách máme sice záporný reálný výnos, ale přece „pojištěný“. Navíc milujeme likviditu, která se zvlášť u tzv. spořicích účtů pěkně marketingově leskne. Že je podobná i u fondů, to již většina lidí ani vědět nechce.
Netermínované účty dominují
Celkem jsme za první pololetí do bank přinesli 32 miliard korun, což je opět o trochu méně než za totéž období loni. Naznačuje to další pokles možností úspor našich domácností? Pravděpodobně ano a pokračoval by tak silný pokles od roku 2008 (z tehdejších 156 mld. Kč pod loňských 58 mld. Kč).
Přesto skoro 54,5 miliardy přišlo za první pololetí na netermínované účty a oblibu těch spořicích dokazuje, že na běžných účtech přibylo jen 21 miliard korun. Kdo si dá k sobě celkových 32 a „spořicích“ přes 54, musí mu být jasné, že odjinud musely miliardy odplout – z termínovaných účtů, kde zůstalo o 22 miliard méně (o 12 na bankovních termíňácích a o 10 na stavebku).
A jen pro zdůraznění: za letošní pololetí spořicí účty narostly o tolik, jako za celý loňský rok.
Fondy dále hubnou
Zato pololetní bilance fondů vykazuje další, i když mnohem mírnější pokles než v minulých letech, protože odešlo „jen“ necelých 6 miliard (přesně 5,9 miliardy). Trendy však pokračují, když ze zajištěných fondů si lidé odnesli 3,7 miliardy a z fondů peněžního trhu 3,3 miliardy korun. Že to zas nevychází? Protože jen dluhopisové si naopak připsaly navíc 1,2 miliardy (k tomu akciové +0,5 a smíšené –0,6 miliardy) korun.
REKLAMA
I červenec v odlivu
Jen 450 milionů nevypadá tak pesimisticky zejména při pohledu na 700 milionů korun, které inkasovali podílníci zajištěných fondů, jimž končilo investiční období. Část z těchto peněz zřejmě skončila nejen mezi 400 miliony směřujícími do dluhopisových fondů, ale dokonce téměř zastavila i drastickou dietu fondů peněžního trhu.
Navíc se citelně odlišuje první polovina července, která 900milinovou sekeru do futra zasekla, od druhé půle měsíce, která 450 milionů korun naopak do fondů přinesla. Lze opakovat hypotézu hledání přístavů pro peníze ze zajišťáků, ale co když k nám přilétla nějaká retardovaná první vlaštovka? Černých labutí se prý chystají celá hejna…
Graf: Investice do podílových fondů za červenec 2012
Kurvahoši, co s tím?
Super-Mário: „A teď si vás kúpím všecky“ – takový pěkný titulek jako reminiscenci na poslední scénu filmu, kdy se Bolek Polívka dozví, že zdědil majlant, zvolil server finance.cz. Tak nějak se trhy vysvětlily poznámku šéfa ECB Maria Draghiho: „Pro záchranu eura učiníme, co bude třeba,“ k čemuž doplnil: „a věřte mi, bude to stačit.“
REKLAMA
Peníze totiž stále tečou do černých děr a dluhový hurikán se nepřestal roztáčet: veřejné zadlužení zemí eurozóny vzrostlo za rok (do konce letošního prvního čtvrtletí) o 355 mld. eur na 8,3 bilionu eur na již 88,2 % HDP eurozóny. Krajní názory tvrdí, že kdyby vlády neblbly a tolik nezadlužily své země, žádná krize by nebyla… Na tom jistě něco je, právě tak, jako na faktu, že celé zavedení eura bylo předčasné – krajní názory v něm dokonce vidí konspirační účel „donutit“ Evropu k centralizaci politické moci.
Tak či onak vzpomeňme stého výročí narození Miltona Friedmana a možná i on by se podepsal pod trefný výrok: Žádný monetární systém není lékem na fiskální hříchy.
Výhled další pětiletky
Možná to ani nepřijde, ale pomalu se blíží pětileté výročí vypuknutí krize – původně hypoteční, pak finanční, poté dluhové a dnes stále víc bankovní – výhled se stále jen utápí v mlhavé nejistotě. Navíc vůbec není jasné, zda „krizová pětiletka“ alespoň trochu neduhy vyléčila, anebo jde stále jen teprve o začátek…
Nás může sice těšit, že jsme (v součtu státních i soukromých dluhů) téměř nejméně zadlužení v celé EU (kromě Rumunska, ale to hraje v jiné lize), ovšem jen aby pýcha nepředcházela pád – taky nám ty státní dluhy pěkně rostou. Jak asi budeme hodnotit tu budoucí pětiletku, která nás čeká ke kulaťoučkému 10. výročí pádu investiční banky Lehman Brothers v roce 2017?
Dluhy domácností brzdí
Zatímco domácnosti mají méně peněz na spoření, ještě rychleji klesá jejich zadlužování. Jestliže v roce 2007 narostly jejich dluhy o 185 miliard, loni to bylo již jen o 54 miliard a letošní pololetí hlásí nárůst o pouhých necelých 12 miliard korun. Navíc stále klesají ty spotřebitelské a rostou jen ty na bydlení – z celkových 1,11 bilionu korun je těch na bydlení již skoro 71 %.
