Spory o IŽP: Hromadné zneplatňování smluv může způsobit problémy
V nedávné době se objevila řada kauz, ve kterých klienti pojišťoven požadují řešení sporu o platnost smlouvy o investičním životním pojištění před finančním arbitrem i soudy. Část sporů skončila zneplatněním smluv, v části soudy potvrdily jejich platnost. Odborníci však před plošným zneplatňováním varují – klientům se zneplatnění smluv totiž nemusí vůbec vyplatit. Podle dat České asociace pojišťoven bylo ke konci října letošního roku evidováno 2,9 milionů smluv na investiční životní pojištění. To tvoří přes 57 procent smluv na životní pojištění.
O co jde?
Spory o investiční životní pojištění se do centra zájmu dostaly v roce 2018, když finanční arbitr vydal nález o neplatnosti smlouvy investičního životního pojištění. Ve zmiňovaném případě byla sjednána nulová pojistná částka pro případ rizikové složky. V dalším nálezu arbitr zpochybnil nejednoznačné smluvní podmínky.
Z výroční zprávy finančního arbitra za rok 2019 vyplývá, že nejčastějším typem sporů před arbitrem je snaha spotřebitelů o zneplatnění smlouvy a vydání pojistného z toho důvodu, že spotřebitel měl zájem o spořicí produkt, ale pojišťovna či zprostředkovatel ho při sjednávání uvedli v omyl. Další skupina spotřebitelů se domáhá určení neplatnosti smlouvy pouze v části o poplatcích, které jsou ve smlouvě buď skryté, anebo nejsou sjednány vůbec.
„Spotřebitelé vedli před finančním arbitrem spory s většinou životních pojišťoven působících na českém pojistném trhu. Většina rozhodnutí finančního arbitra vydaných ve věci ve sporech ze životního pojištění je dále jednou ze stran či oběma předkládána k soudnímu přezkumu,“ stojí ve výroční zprávě.
V roce 2019 bylo před finančním arbitrem zahájeno 246 takových řízení, celkově bylo pravomocně ukončeno 1 210 řízení.
REKLAMA
Rizika mohou převážit přínosy
Podle advokátů je nutné zamyslet se nejen nad přínosy, ale i riziky, které by zneplatnění smluv spotřebitelům přineslo. Spolek Podvedení klienti sdružuje řadu spotřebitelů, kteří se s pojišťovnami soudí. Problém je v tom, že při zneplatnění celého portfolia smluv, se mohou do problému dostat i klienti, kteří platnost své smlouvy zpochybnit nechtějí.
Navíc při zneplatnění celé pojistné smlouvy se na ni hledí tak, jako by nebyla uzavřena. Tak může dojít k zásahu do minulosti. Různé soudy řeší různé individuální spory o platnost různě. „Ve snaze o co nejvyšší spotřebitelskou ochranu soudy v některých případech dospívají k závěru o neplatnosti pojistných smluv. Takový závěr s sebou ale přináší řadu rizik a v konečném důsledku může spotřebitelům spíše uškodit,“ upozorňuje advokát a odborník na finanční právo Ladislav Drha.
Základní právní zásadou je posuzovat právní jednání jako platné a preferovat neplatnost relativní – tedy takovou, které se může poškozený klient v případě své potřeby před soudem dovolat. Absolutní neplatnost by mohla vést ke zneplatnění celého portfolia smluv s nežádoucími důsledky pro určité skupiny klientů.
„V řadě případů se může jednat o klienty, kterým by se znovu pojistnou ochranu v takovém rozsahu sjednat nepodařilo – jsou po závažném úrazu či trpí těžkým onemocněním, a jsou tak zcela závislí na vyplácených rentách. Závěr o absolutní neplatnosti je třeba zcela odmítnout, a to právě ve prospěch klientů,“ dodává advokát.
REKLAMA
Podle Drhy je předmětem řady námitek proti tomuto produktu také legitimnost investiční části pojištění. Přitom ale přímo zákon tuto smíšenou povahu pojištění předjímá. Pojistná část má klienta ochránit, investiční část má zhodnotit vložené prostředky podle aktuálního vývoje na finančních trzích.
Pocit jistoty jako bezdůvodné obohacení?
Pokud bude smlouva o IŽP zneplatněna, pojišťovna bude muset vrátit uhrazené pojistné. I klient by musel vrátit plnění z pojistných událostí nebo mimořádné výběry.
„Často se zapomíná, že službou, za kterou klient pojišťovně platí především, je právě poskytnutí vědomí zabezpečení pro těžkou životní situaci. Nehledě na pozdější konstatování neplatnosti smlouvy, klientovi byla po celou dobu poskytována pojistná ochrana a s ní spojený pocit jistoty,“ vysvětluje Drha.
Je tak možné uvažovat i o povinnosti spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení v podobě peněžité náhrady za tento „pocit jistoty“.
Nelze pominout ani daňové souvislosti.
„Pokud klient uplatňoval daňová zvýhodnění, bude muset provedené odpočty dodanit. Na pojištění navíc často přispívají zaměstnavatelé. Příspěvky od zaměstnavatelů by pak měli zaměstnanci vrátit a zaměstnavatelé by měli následně vrácené příspěvky určené zaměstnancům, o něž si ponížili své zdanitelné příjmy, zpětně dodanit,“ uzavírá Drha s tím, že na životní pojistky mohou být navázány další produkty – například hypotéky.
Při neplatném životní pojistce může dojít k porušení úvěrových podmínek. V tom krajním případě dokonce k neplatnosti úvěrové smlouvy.
