Stali jsme se rukojmím stále narůstající regulace?
Podle obecně dostupných zdrojů je stockholmský syndrom určitý druh psychologické vazby mezi rukojmím a jeho únoscem, kdy si rukojmí vybuduje citovou vazbu k osobě, která ho bije, zneužívá nebo mu obecně působí újmu. Jednoduše řečeno, jde o získání patologické „slabosti“ pro toho, kdo vás zneužívá. Zajímá vás, jakou spojitost by tento fenomén mohl mít s finančním poradenstvím a celkově s naším oborem? Obávám se, že to mohu vysvětlit.
S významným přílivem projektů fintech do finančnictví se tradiční aktéři dostávají pod značný tlak. Většinu z nich začalo rychle znepokojovat, že většina fintech staví svou konkurenční výhodu na obcházení (tzn. ignorování) rozsáhlé regulace, která platí pro finanční služby. To dává smysl. Logická reakce. Ale vyvedlo mě z míry, když začaly tradiční subjekty (k mému překvapení) vykřikovat: „To není fér, chceme stejnou regulaci pro fintech, jakou máme my.“ Bože! Titíž lidé, které jsem pravidelně slýchal mluvit o zjevné přeregulovanosti finančních služeb, požadují pro někoho vyšší regulaci? To mi připadá skutečně iracionální.
Je jasné, že chceme, aby pro všechny platila stejná pravidla. Ale měli bychom vlastně nepřímo oceňovat stávající pravidla, tu obludu nadměrné regulace všech těch MiFID, IDD nebo GDPR? Proboha ne! My, jakožto klíčový prvek finančního odvětví, bychom měli především požadovat zmírnění naší regulace, aby odpovídala liberálnímu prostředí, v němž se pohybují naše protějšky v oboru fintech; neměli bychom požadovat, aby se absurdně byrokratická regulace rozšířila na všechny, a tím aby se tiše potvrdila její správnost.
Postupem času si náš obor zcela zjevně vybudoval stockholmský syndrom ve vztahu ke svému únosci – k všudypřítomnému bruselskému úředníkovi a regulátorovi všeho. Zřejmě nejsme schopni žít bez břemene, které nám bylo vnuceno, a tak je nutíme i ostatním. Že to není pravda? Pak musíme zásadně změnit svůj přístup a požadovat především odstranění absurdní regulace. Rovné podmínky s fintech představuje liberální, nikoli přeregulovaný trh!
Ochrana v podobě vysokých překážek vstupu by se samozřejmě někomu mohla hodit. Jenže fintech nám ukazují, že tato ochrana je iluzorní. Nemyslím tím nic negativního vůči fintech, toto je výhradně náš problém. Volný trh a omezená regulace – to bychom měli hájit. V zájmu našeho podnikání, našeho oboru, a v konečném důsledku i v zájmu našich klientů.
REKLAMA
Autor je místopředseda představenstva FECIF a předseda představenstva a výkonný ředitel USF ČR
