Státní dluhopisy pro občany investory nejspíše neoslní

Nápad vydat dluhopisy pro občany není žádnou novinkou. Vláda už podobnou možnost využila při povodních v roce 1997 a o nové emisi se spekuluje již několik měsíců. Trochu světla se v tomto případě podařilo vnést minulý týden, kdy se objevily informace o možné výši úroků a splatnosti dluhopisů. Splatnost dluhopisu bude deset let, pevný výnos ve výši 4,5 až 5 procent ročně, poplatky za správu až deset procent, 15% zdanění výnosů, nižší výnos v případě předčasného prodeje. Popravdě ani jedna informace investory nenadchla asi tak, jak by si ministr financí představoval.

Vláda se samozřejmě bude snažit přitáhnout investory na bezpečnou investici se zajímavým výnosem. Výše úroku 4,5 až 5 % se může zdát mnoha investorům jako zajímavý roční výnos. Zejména pro konzervativní investory a pro investory s dlouhým investičním horizontem, kteří chtějí do svého portfolia kvůli diverzifikaci zařadit nějakou relativně bezpečnou investici s úrokem vyšším, než dostane od bank.

Deset let je příliš dlouhá doba 

Právě lepší výnosy než na bankovních termínovaných vkladech a spořících účtech by měly být tahákem na investory. Banky dnes nabízejí úroky kolem 2,5 %, některá spořitelní družstva se blíží k pěti procentům. Velkou nevýhodou dluhopisů oproti spořícím účtům je však jejich dlouhá doba splatnosti. Desetiletý investiční horizont je vhodný spíše pro dynamické investory investující do aktiv s vyšším výnosovým potenciálem. Nízká likvidita dluhopisů se pak se spořícími účty, kdy má klient peníze prakticky vždy k dispozici, nedá srovnávat.

Dluhopisy sice nabízejí možnost zpětného odkupu, v tomto případě ale bude investorovi snížen výnos (podle doby do splatnosti, čím dříve bude dluhopis prodán, tím více bude z výnosu sraženo). Společně s tím je další ranou pro dluhopisy zdanění výnosů patnácti procenty (stejně jako u bankovních vkladů), které chce vláda ještě před emisí schválit. Výhodou dlouhodobého investování byla mimo jiné právě možnost neplacení této daně v případě, že investor drží cenné papíry déle než půl roku. Státní dluhopisy o tuto výhodu přišly.

Samotný výnos, který bude po odečtení poplatků za správu a daní kolem 3,5 až 3,8 %, tak sice je lepší než v bankách, ty ale mohou mnohem promptněji reagovat na aktuální situaci na trhu. Pohyblivý úrok navázaný na inflaci u povodňových dluhopisů byl v tomto mnohem vstřícnější a výhodnější pro investory. Nikdo dnes totiž nemůže vědět, jaká bude situace za deset let, zejména když jsou dnes úroky na historickém minimu.

^REKLAMA

Stát není zárukou výnosu

Dalším tahákem by mělo být dobré jméno státem ručených investičních nástrojů. Státní dluhopisy jsou stále považovány za jednu z nejbezpečnějších investic, a to by mělo přimět dostatek investorů k tomu, aby státu pomohly se splácením úroků neúměrně narůstajícího dluhu. Navíc v dnešní době, kdy je strašák v podobě propadu akciových trhů velmi dobrým argumentem, by to mohlo zabrat (o tom, že v první fázi krize padaly nejenom akcie, ale prakticky všechny třídy aktiv včetně dluhopisů, které ale své výnosy dohánějí pomaleji, se již jaksi nemluví).

Stejně ale existuje mnoho potenciálních investorů, kteří se na hospodaření státu a jeho neúměrně rostoucí zadluženost nedívají s velkým nadšením. Pokud necháme stranou katastrofické scénáře o krachu ekonomiky, který by udělal s dluhopisů prakticky bezcenné papíry, je největším problémem hrozící inflace. Pro předlužený stát, který nechce zkrachovat, je nejlepším způsobem „splácení“ dluhu zvyšování inflace. Rekordně nízké úroky a současné deflační prostředí nevydrží věčně a v průběhu nejbližších deseti let je nejčastěji zmiňovaným scénářem právě rychlé zvyšování inflace. A Nemusí se jednat o desítky procent. Reálný výnos pro investory se tak po deseti letech klidně může rovnat nule. Dlouhý investiční horizont a relativně nízký úrok se ke spekulacím, že stát s takovým scénářem počítá, doslova nabízí.