Stres testy evropských bank měly v první řadě ukázat, v jaké kondici se evropské banky nachází, nakonec se ale staly dalším důvodem k tomu, aby si z ní investoři dělali srandu. Příliš slabá kritéria, která prakticky vůbec neberou v úvahu dnešní situaci, neřekli o stavu evropského bankovního sektoru prakticky nic. Testy vůbec nebraly do úvahy možnost restrukturalizace dluhů nejvíce ohrožených zemí, jako je tomu už téměř jistě v případě Řecka. Société Générale ve svém testu dokonce brala v úvahu také dnes tolik populární CDS na jednotlivé instituce, jako indikátor ztráty přístupu k likviditě. A výsledky byly o dost horší, než ty oficiální od EBA.
Jediné, čehož jsou si investoři vědomi, je skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých kroků, které ECB dělá pro zvýšení svého kreditu. Stres testy bank pouze dokreslují situaci v dnešní Evropě a ve finančním systému obecně. Je to o hezkém image, který ale není podložen funkčním systémem. Evropa se snaží vytvářet obraz, že bankovní sektor je v pohodě, ale v konečném důsledku je pouze pro smích.
V USA v posledních letech každoročně zkrachovalo více než sto bank a nikdo to neřeší (je pravda, že jsou to většinou malé banky), Evropa se pak snaží vytvářet obraz o tom, že bankovní systém je v pořádku, ale nikdo jí to nevěří.
Evropa je slabá a tak si na ní, resp. její země může kdokoli dovolovat, co chce a kdy chce. Již od svého vzniku musí EU dokazovat, že její existence není pouhým experimentem s krátkým trváním. Bohužel, některé její kroky, zejména v poslední době, vyznívají příliš zoufale a u investorů dnes vyvolávají spíše úsměv, nebo zase nedůvěru. Chybí ji rázné kroky, které by ukázali, že lidé v jejím čele jsou schopní a na svém místě.
USA, i když jejich obraz stále více upadá, jsou alespoň ve světě financí stále považovány za jistotu. Ratingové agentury již nějaký čas varují, že odeberou USA nejvyšší rating, investoři však jejich státním dluhopisům stále věří a je to také vidět na jejich výnosech (resp. CDS). A samotní amričané se namísto toho, aby kritizovali ratingovky, snaží soustředit na vlastní problém s dluhy (i když jim to zatím moc nevychází). O tom, že několik amerických států, které navíc nepatří mezi nejmenší v rámci celé země, je na pokraji bankrotu, se také mluví již poměrně dlouhou dobu, investorskou veřejnost však ani tato informace nijak nevyvádí z míry a na první pohled jsou úplně v klidu.
REKLAMA
Naproti tomu stačí, aby ratingové agentury pohrozily, že když se na řešení situace budou podílet soukromé instituce, budou to považovat za bankrot a už je celý svět na nohou a ECB začíná svůj předem prohraný boj. Dokonce si stěžuje, že ratingové agentury, které nejsou z Evropy, mají vůči Evropě předsudky. Další zbytečná kampaň, která nikomu nepomůže, ale z ECB dělá v očích veřejnosti bandu neschopných alibistů.
Trochu jiný názor vyjádřil Martin Urban z České spořitelny, který to zase vidí jako určitou formu diskriminace menších zemí, kdy investoři raději útočí na menší země, ale na (stále ještě) největší ekonomiku světa si netroufnou. Je to sice jiný pohled na situace, ale jde o ten samý princip.
Americký FED již vynaložil na záchranu amerického finančního systému více než bilion dolarů. Přestože jsou jeho kroky odborníky všeobecně kritizovány a označované za neefektivní a zbytečné, investoři je pravděpodobně považují za jediný krok, který může spasit ekonomiku USA. Naproti tomu ECB vynaložila na záchranu problémových zemí, resp. jejich bank, několik desítek miliard eur, ale o další pomoci se spekuluje kvůli nedostatku peněz. Možná se zanedlouho dočkáme toho, že některý z představitelů ECB si bude stěžovat, že tiskárny na peníze jsou v Evropě pomalejší než v USA, protože nejsou vyrobeny v Evropě.
Evropa a její země jsou na tom, co se týče kreditu mezi investory, hodně špatně. A tím, že dělá nesmyslné kroky, namísto rázných, i když možná nepopulárních a tvrdých řešení, jako je připuštění bankrotu Řecka, si svůj image určitě nevylepší.
