Suverénní fondy: Skrytá hrozba bohatých států?

Suv

Poslanecká sněmovna schválila rozpočet na rok 2010 se schodkem 163 miliard korun. Deficit činí 5,7 % HDP, skutečný schodek může být však ještě vyšší. Na jednoho obyvatele České republiky tedy připadá dluh vyšší než 100 000 korun. Na samotných úrocích z tohoto dluhu je třeba tento rok vynaložit 65 miliard korun.

Nezanedbatelným rizikem zvyšování tempa zadlužování je i to, že České republice může být v budoucnu snížen rating, což by znamenalo nutnost půjčovat si za vyšší úrok a další zdražení obsluhy dluhu.

Celkový dluh překročil hranici 30 % HDP a do dvou let se předpokládá jeho zvýšení až k 40 % HDP. V některých zemích dokonce překračuje státní dluh 100 % HDP. Přesto má celá řada zemí dlouhodobě přebytkové rozpočty, díky čemuž může národní bohatství shromažďovat v tzv. suverénních fondech. O zřízení vlastních suverénních fondů ovšem paradoxně uvažují i značně zadlužené země jako třeba Japonsko. Stejnou potřebu na úrovni Evropské unie vyjádřil i francouzský prezident Sarkozy.

Proč se suverénní fondy jmenují suverénní? Každý např. otevřený podílový fond, který nabízejí finanční instituce pod dohledem centrální banky, podléhá přísné regulaci. Ta se týká povinnosti zveřejňovat všechny důležité informace o činnosti a výkonnosti fondu. Portfolio manager má daná jasná pravidla, do čeho smí a nesmí spravované finanční prostředky investovat a jak má reagovat v případě změn na trhu. Naproti tomu suverénní fondy nepodléhají v tomto směru regulaci vůbec žádné (přestože některé z nich se zmiňovanými pravidly řídí). Jejich činnost je závislá pouze na přáních vlády nebo jiného rozhodujícího orgánu. Mohly by třeba zaútočit na českou korunu a Česká národní banka by neměla velkou šanci se svými dostupnými rezervami tomuto útoku čelit. Na druhou stranu mohou tyto fondy působit i jako vítaný zdroj investic.

Zdroje pro suverénní fondy lze rozdělit do dvou hlavních typů. Prvním jsou finanční prostředky získané z vývozu nerostných surovin. Příkladem mohou být Spojené arabské emiráty, Norsko nebo Rusko. Dominantní úlohu hrají ropa a zemní plyn, ovšem některé země bohatnou i na vývozu jiných surovin. Chile získává tyto prostředky díky vývozu mědi a např. Kiribati, ostrovní stát v Tichém oceánu, svůj fond naplnilo díky vývozu fosfátů.

Druhým typem zdrojů jsou devizové rezervy zemí, které realizují obchodní přebytky jiným způsobem, než je vývoz nerostných surovin. Příkladem je Čína nebo Singapur. Určitá část příjmů je také získávána díky investicím na mezinárodních kapitálových trzích. Investiční strategie botswanského Pula fondu, který vznikl především díky vývozu diamantů, je tato: „Pula fond investuje přednostně do aktiv denominovaných v zahraničních měnách. Investiční cíle jsou založeny na snaze udržet kupní sílu rezerv a na maximalizování výnosnosti do akceptovatelné míry rizika. Strategická alokace aktiv zahrnuje veřejně obchodované společnosti a instrumenty s fixním příjmem v rozvinutých zemích.“ (Zdroj: International Working Group of Sovereign Wealth Funds).

Tab. 1: Největší suverénní fondy (ke konci roku 2008)

Zdroj: SWF Institute

U několika fondů je objem finančních prostředků kvůli nedostatku informací pouze odhadnut. Některé země vytvořily fondů více, proto lze vliv jednotlivých zemí prostřednictvím suverénních fondů průkazněji vyčíst z druhé tabulky.

Tab. 2: Podíl jednotlivých zemí na celkovém objemu

Zdroj: SWF Institute

Pro porovnání jednotlivých suverénních fondů je důležitým faktorem i jejich transparentnost, čímž se ve své studii zabýval Peterson Institute. Na základě otázek, na které lze odpovědět „Ano“, nebo „Ne“, jsou přiřazovány jednotlivé body, přičemž při odpovědi Ano je připočtena 1 (případně jenom část bodu), při odpovědi Ne připočtena 0. Otázky byly kladeny ve 4 kategoriích zkoumajících jednotlivé oblasti působení.

V první kategorii Struktura je kladeno 8 otázek, mezi které patří např.: „Je jasně vymezen zdroj fondu?“ V kategorii řízení je jednou ze 4 otázek např.: „Je při stanovování investiční strategie jasně dána role vlády?“ V kategorii Zveřejňování údajů mezi 12 otázek patří např.: „Zveřejňuje fond alespoň jednou za rok zprávy o svých aktivitách a výsledcích?“ V poslední kategorii Chování bylo jedinou otázkou: „Naznačuje fond povahu a rychlost úprav portfolia?“ Čím více bodů fond získal, tím ho lze označit za transparentnější.

Tab. 3: Transparentnost vybraných fondů

Zdroj: Peterson Institute for International Economics

Podobnou studii zpracovala i společnost Oxford Analytica, která kromě míry transparentnosti zkoumala i případné politické a strategické cíle jednotlivých fondů. Výsledky ukazuje obrázek.

Obr. 1: Transparentnost a cíle jednotlivých fondů

Zdroj: Oxford Analytica

Obě studie potvrzují, že nejvyšší míru transparentnosti mají fondy z rozvinutých demokratických zemí, na opačné straně se naopak nacházejí především země s autoritářskými režimy. Zvláště nevypočitatelné jsou fondy ze Spojených arabských emirátů, Číny a Kataru, kde se lze navíc obávat i politických cílů. Nezanedbatelným rizikem je i to, že poslední zmiňované fondy patří mezi největší a jejich majetek rychle roste. Celkový očekávaný objem finančních prostředků v suverénních fondech může v roce 2015 podle odhadů dosáhnout hodnoty 8 (Ernst & Young) až 12 (Morgan Stanley) bilionů dolarů.