Myšlenka srovnání nákladů jednotlivých investičních produktů je nepochybně dobrá. Jak se ale říká, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Podobně mi to v poslední době začíná připadat s ukazatelem TANK.
Před časem jsem se v rámci mystery shoppingu setkal s finančními poradci Partners. V jejich podání vyzníval TANK jako všeurčující nákladový indikátor, kterým poměřovali bohužel i výhodnost rizikového krytí:
„O výhodnosti a nízké nákladovosti pojistných smluv mě poradci chtěli přesvědčit pomocí TANKu… škoda jen, že TANK udává výhodnost investiční části a nehovoří o rizikovém krytí. Škoda také, že nové IŽP Aviva Vision v tabulce TANKu ještě nebylo. A škoda, že poradci hledali (kupodivu marně) v tabulce TANKu Rizikový životní plán od Avivy.“
TANK – pouze investice či investiční část životního pojištění
TANK dokáže porovnat pouze investice. V tabulce srovnávaných produktů sice převládají investiční životní pojištění, TANK ale určuje pouze nákladovost jejich investiční části.
Životní pojištění v tabulce TANKu převládají z prostého důvodu, že zatímco u investic (např. podílových fondů) zákon důsledně nařizuje informovat klienta o všech poplatcích, u pojištění tuto povinnost pojišťovna (případně zprostředkovatel) nemá. A tak jsou produkty mnohdy netransparentní a ani poradci sami nejsou schopni dohlédnout na celou nákladovou strukturu životních pojistek, resp. jejich investiční části.
REKLAMA
Vychází-li produkt životního pojištění podle TANKu mezi nejdražšími, neznamená to, že je nutně špatný. Znamená to pouze to, že jako investice je drahý – a ani to nemusí vždy znamenat, že se jedná o špatnou investici. Fond, do kterého pojišťovna investuje, teoreticky může výrazně překonávat trh i ostatní fondy, a pak opravdu nezáleží na nějaké desetince management fee (poplatku za správu) navíc. Teoreticky. V praxi jsou v rámci životního pojištění nabízeny především standardní fondy, u nichž je nadvýkonnost spíše raritou…
Životní pojištění, které je podle TANKu drahé, není třeba rovnou zatracovat. Drahá investiční složka neznamená, že je pojištění drahé i ve své rizikové části. Rizikové pojistné může být i u investičně drahých produktů levnější a pro klienta výhodnější. Rizikové pojistné u IŽP může v některých případech i včetně spořící části vycházet lépe než rizikové pojistné u klasického rizikového životního pojištění. Může. Ale nemusí. Tady je prostor pro poradce, který může klientovi nalézt optimální řešení… které pak ale musí před klientem obhájit tak, aby případný další poradce pojistku neshodil jen proto, že má vysoký TANK.
Ostatně, ani drahé rizikové pojistné neznamená a priori špatné pojištění. Vždy je třeba sledovat situaci klienta a jeho potřeby – a dražší životní pojištění může představovat jen kvalitnější krytí (méně výluk, vyšší a rychlejší plnění, spolehlivost pojišťovny…).
TANK – pouze model, ne dogma
TANK sleduje veškeré zaplacené poplatky a udává, o kolik procent méně dostane klient oproti situaci, kdy by dosáhl 6% zhodnocení u bezpoplatkového instrumentu. TANK 30 ve výši 20 % znamená, že kdyby se vložené prostředky zhodnotily za třicet let na 100 tis. Kč v beznákladového produktu, bude stav účtu klienta obsahovat částku 80 tis. Kč.
REKLAMA
Dalším předpokladem vstupujícím do výpočtu je měsíční výše investice. Ta činí „v modelu TANKu“ 1 000 Kč měsíčně. Pojišťovny zpravidla jako jeden z poplatků účtují tzv. inkasní poplatek – tedy poplatek za přijetí platby. Pokud někoho pobuřují poplatky za připsání platby na účet v bance, které se pohybují v řádu jednotek korun (pokud jsou ještě vůbec účtovány), tak inkasní poplatek za přijetí platby na investiční životní pojištění se pohybuje v řádu od 20 do 50 Kč. V případě vyššího (50korunového) poplatku to znamená, že za připsání „modelové“ platby klient zaplatí 5 % z vkladu, když ale bude investovat polovinu, budou jen tyto náklady činit 10 % z vložených prostředků.
V neposlední řadě je pro výši poplatků rozhodující investiční strategie. V „modelovém výpočtu“ TANKu je polovina prostředků umístěna do akcií a polovina do dluhopisů – pokud možno českých státních. Pojišťovna v rámci investic prostředky přesouvá do podílových fondů s určitým zaměřením, a ty si strhávají své standardní poplatky – zejména vstupní a správcovský. Ty jsou vyšší u aktivně řízených portfolií a u akciových fondů, nižší jsou naopak u fondů peněžního trhu.
Pokud je ve strategii životního pojištění zvolen fond životního cyklu, poplatky zpravidla ještě dále vzrostou – a s nimi i skutečná nákladovost. Fond životního cyklu nakupuje podílové listy jiných fondů, které si pochopitelně také účtují poplatky. A pokud i pojišťovna účtuje v takovém případě správcovský poplatek, může klient tento poplatek zaplatit až třikrát: jeden pojišťovně, druhý fondu životního cyklu a třetí cílovému fondu, jehož podílové listy fond životního cyklu nakupuje. Nemusí tomu tak být vždy – pokud jsou podílové fondy ze stejné finanční skupiny, bývá některý ze správcovských poplatků „odpuštěn“ (nejčastěji na úrovni pojišťovny nebo fondu životního cyklu).
„U každého produktu nebo skupiny produktů v rámci jedné společnosti vybíráme ty nejlevnější fondy vyhovující této definici. Musí se však jednat o produkty reinvestující dividendy,“ uvádějí autoři TANKu. Pokud je poradcem zvolen jiný fond, nákladovost se pochopitelně změní – a zpravidla směrem nahoru.
TANK – nepřeceňovat a užívat s rozvahou
TANK je bezesporu průlomový nástroj, který přináší světlo do poplatkové hluchoty investičního životního pojištění. Není ale všemocný – to ostatně ani jeho autoři netvrdí, pouze tak zřejmě bývá podáván na některých školeních finanční poradců.
V nedávné době TANK prolomil další hranici. Bude přidělován smluvně, kdy se pojišťovny zaváží poskytovat veškeré informace k jeho výpočtu. Poplatky pojištění jsou totiž stále v mnoha případech nedostupné…
