Tipy pro manažery: Jak se chovat v práci a ve společnosti?
Tituly a oslovení aneb Jak mu mám říkat?
V běžné komunikaci se setkáváme zejména se třemi osloveními. Ačkoli se zdá, že je to jasné a vzniklo o tom již mnoho knih, stále v tom řada lidí chybuje. Standardní oslovením je „pan, paní, slečna“. Dennodenně narážíme na akademické tituly, pokud ho oslovovaný vlastní „pane inženýre, paní doktorko“ a funkční tituly jako je „pane vedoucí, paní ředitelko“.
Z hlediska hierarchie je akademický titul nejvyšší, pak je funkční titul a následuje oslovení pan, paní, slečna. Ženu, která má akademický titul, automaticky oslovujeme jako paní, i když si nejsme jisti, že je provdaná (paní magistra, paní docentka). Občas je úsměvné, když oslovujeme ženu – slečno doktorko, to však není správně. Jednak to je archaismus a ani z hlediska spisovné češtiny to není správné.
Pokud ženě vadí, že ji oslovíme paní a přitom je slečna, je samozřejmě možné ji takto oslovit, ale pak pouze s jejím příjmením – slečno Hladíková, nikoliv akademickým titulem, zde je správné pouze paní doktorko. To tedy úvodem k oslovování i výhradám.
Priority a preference aneb Koho komu představit?
Na divadle, rautu, plesu i při obchodních schůzkách zápolíme s tím, kdo má přednost a jak vzájemně lidi představovat. Pokud jde o běžný společenský styk, pak platí přednost ženy před mužem, přednost staršího před mladším, přednost výše postaveného před níže postaveným. Osoba níže postavená se tudíž představuje osobě s předností – tedy muž se představuje ženě, mladší staršímu, níže postavený výše postavenému člověku.
A důvod? Osoba s předností má přednostní právo na informace, občerstvení, péči. Při představování dvou lidí by měl nejprve zaznít pozdrav, poté zřetelné jméno a fráze vyjadřující potěšení ze seznámení. Působí rozhodně příjemněji, jestliže vyslovíme celé jméno, tedy i křestní. A pokud možno bez titulu. Jinak to vypadá, že titul máme přirostlý k duši.
Představování trojice
Složitější je někdy představování trojice. Například, když seznamujete dva lidi, kteří se vidí poprvé a vy jste zprostředkovatelem jejich seznámení. Co bychom měli použít? Nejprve určitě vstupní frázi k seznámení, dále následuje jméno osoby s menší předností, zajímavost o ní. Poté jméno osoby s vyšší prioritou, zajímavost o ní.
REKLAMA
Účel oné doplňující informace, tzv. zajímavosti, spočívá v tom, že prostředník může po seznámení odejít a nově seznámení mají o čem spolu mluvit. Vyhneme se trapnému tápání, o čem spolu hovořit.
Uveďme pro příklad:
„Vážení přátelé, dovolte, abych vás seznámil. Můj kolega Petr Jandák se mnou spolupracuje už tři roky na projektu Zelená zahrada. A Petře, tahle půvabná dáma je Jana Pařízková, moje kamarádka z vysoké školy, neuvěřitelná lyžařka a milovnice zimy vůbec.“
Představení ve firmě
V práci, tedy při pracovním společenském styku, tzv. byznys (pracovní návštěva, pracovní večeře apod.), platí výrazné zjednodušení – přednost šéfa/hostitele na území firmy – tedy, že nadřízenému představujeme návštěvy, on první podává ruku, on první usedá k jednání a dává pokyn k jeho zahájení a ukončení.
To platí při pracovním společenském styku na půdě firmy nebo na místech, která si firma pronajala a patří dočasně k „jejímu území“ (př. výjezdní zasedání, kam jsme si pozvali experta, hotelový salónek, který máme pronajatý pro jednání apod.).
REKLAMA
Protokolární představení
Absolutní přednost mají osoby podřízené protokolu. Asi k tomu nebudete mít příliš příležitost, ale alespoň pro zajímavost.
Protokolární pořadí nejvyšších představitelů ČR začíná prezidentem republiky, pokračuje předsedou Horní komory parlamentu (Senát), dále předsedou Dolní komory Parlamentu (Poslanecká sněmovna), předsedou vlády, předsedou Ústavního soudu, předsedou Nejvyššího soudu atd.
Protože protokolární pořadí řeší spíše protokolisté, dodávám jednu obecnou normu – běžně platí, že hosté mají přednost před hostiteli, dámy před pány, volené funkce před jmenovanými, politické před úřednickými.
Zvláštní statut pochopitelně patří velvyslancům cizích států v České republice, kteří de facto zastupují hlavu cizího státu. Při představování vždy stojíme, výjimku mají jen velmi staří lidé nebo osoby zdravotně znevýhodněné.
Podání ruky
Představování provází podání ruky. I tady často chybujeme. Ruku podává první osoba s vyšší prioritou. Pozor, jedna zvláštnost: jestliže je to ve společnosti a žena nechce podat ruku pro ni nepříjemnému muži, tak to udělat nemusí, pouze pokyne hlavou, aby bylo vidět, že ho vzala na vědomí. Rovněž mu nemusí říct svoje jméno, ale jenom třeba pozdravit.
REKLAMA
Situace by mohla vypadat např. takto:
K ženě se řítí pán, který se jí nelíbí, a hlaholí: „Dobrý den, já se s vámi už dlouho chci seznámit, tak bych využil tuhle skvělou příležitost. Já jsem Kamil Patera a chodím do stejného fitness centra jako vy!“ Dáma odpoví: „Dobrý večer.“ A tím to končí – pánovi bude jasno, že není žádoucí. Je to tvrdé, ale někdy potřebné.
Toto platí výhradně ve společnosti, v práci nelze.
U stolu…
Stejně tak v rámci společenského styku platí, že jestliže žena sedí, nemusí si stoupnout, když je jí někdo představován. Žena může jen naznačit povstání.
V anglosaském světě stále přežívá jedna dávná příjemná zvyklost. Když ke stolu přichází žena, přítomní pánové se zvednou a vzdají jí tím úctu. Stejně tak při odchodu dámy od stolu. Škoda, že u nás to skoro nepotkáme. Někteří muži líbají dámám ruku. Žena neděkuje, nebrání se, jenom pozdraví a usměje se.
Drobný kvíz na závěr:
Když muž chce ve společnosti políbit ruku ženě, pak musí:
- políbit ruku všem přítomným ženám
- políbit ruku jen té, které chce projevit úctu
- políbit ruku jen hostitelce
Správná odpověď je 1. – tedy musí políbit ruku všem ženám u stolu nebo v hloučku, kde jeho dáma stojí. Netřeba obcházet sál, ale všechny ženy ze skupiny pozdravit stejně.
Tip pro dnešní den:
Když seznamující se lidé vypadají věkově podobně, chopí se iniciativy ten nejvíce komunikativní a představí se. Pochopitelně pokud jde o dvojici muž – žena, měl by to být muž.
