Tomáš Sedláček: V roce 2009 se budeme mít lépe než loni
Permiér Mirek Topolánek sestavil Národní ekonomickou radu Vlády. Co bude jejím cílem?
Primárním cílem rady je vytvořit opatření, která co možná nejvíce zmírní dopad současné komplikované situace globální ekonomiky, která výrazným způsobem zpomaluje. Chceme, aby se toto zpomalení dotklo České republiky co možná nejméně a mělo co možná nejmenší dopady na životy lidí a podniků. Za tímto účelem byla složena skupina z 10 ekonomů z velice pestré a kropenaté palety názorových škol.
V této skupině se vyskytují jak spíše levicoví, tak spíše pravicoví ekonomové, pokud můžeme použít tuto polaritu. Myslíte, že to bude spíše pozitivní, že pokud se tato rada na něčem dohodne, tak to bude jakýsi ekonomický konsensus, nebo to bude spíše negativní, že se tato rada nebude moci na ničem dohodnout?
Já bych nerad použil tu levo-pravou polaritu. Jsou tam lidé, kteří si velice dobře rozumí, kteří jsou z opačné názorové školy, a naopak lidé, kteří si nerozumí vůbec a přesto vyznávají podobný názor.
Nerad bych to dával do tohoto střetového pohledu. Spíše bych se na to díval tím směrem, že každá škola umí řešit něco jiného. Některé školy jsou dobré na institucionální záležitosti, jiné školy jsou specializované na roli centrálních bank, jiné na setkání politiků atd. My doufáme, že tímto spojením dosáhneme optimálního mixu. To za prvé.
Za druhé je dobré, když premiér naslouchá co možná nejširší názorové skupině. Vytvářet si skupinu ze svých přitakávačů nebo kamarádů, kteří ve všem s vámi souhlasí, nemá vůbec žádnou cenu.
REKLAMA
A za třetí výhoda této skupiny je v tom, že se prosadí silnější názor, který bude zároveň oponován ostatními členy. Pokud někdo přinese extrémní názor a nebude schopen ho uhájit v boji deseti ekonomů, tak ten názor nebude mít právo na existenci a naopak.
Já do toho vstupuji s tím, že se těším na diskuse se svými kolegy, těším se na to, že některé své názory prosadím a některé neprosadím a budu poučen názory lepšími a vzdělanějšími.
Kdy tato rada zahájí svou činnost?
Měli bychom být svoláni poprvé do 14 dnů a záleží na premiérovi, kdy tuto schůzi svolá.
S jakými názory a s jakými případnými návrhy do této rady vstupujete vy?
Nápadů mám několik. Chci se specializovat na setkání politiků, na daňovou oblast, na mezinárodní vztahy zejména s Evropskou unií. Své návrhy nechci medializovat do té doby, než projdou očistnou diskusí skupiny.
Ostatně doufám, že návrhy skupiny nebudou prezentovány politickým stylem „toto je návrh Petra nebo Pavla“, ale že toto jsou návrhy, které vzešly z celé skupiny.
REKLAMA
Myslím si, že lidé v té skupině jsou dostatečně pokorní a nejde jim o žádné politické zviditelňování, ale jde jim skutečně o pomoc zemi. Takže je zbytečné říkat kdo, co, s čím přišel, který nápad čí byl.
Podobné diskuse jsme měli i v podobné skupině, kterou svolal Alexandr Vondra při přípravě na předsednictví České republiky, kde byla také velice široká paleta názorů, a až překvapivě pro nás pro všechny jsme se na základních věcech shodovali a rozpor byl velice rychle zameten pod koberec.
Je vidět, že tak, jako v pohádkách nebo v příbězích se i lidé s odlišnými názory spojí v momentě, kdy čelí společnému nebezpečí, tak i toto společenstvo deseti se dává dohromady a odhlíží od menších neshod v dobách, které nás čekají, které jsou možná těžké.
Podobně ve Společenstvu prstenu se elf skamarádil s trpaslíkem a nevydali se na tu misi jenom proto, že chtěli jít na procházku, ale kvůli tomu, že čelili společnému zlu a odhlídli od nesvárů, které mezi těmito dvěma rody panovaly, abych použil příměr.
Jak hluboký dopad světové finanční krize na Českou republiku očekáváte?
Podle všeho Česká republika nebude zasažena tak silně. Hospodářský růst nebude zchlazen tak prudce, jak k tomu dochází v západní Evropě. Máme k tomu několik důvodů.
Za prvé náš minulý hospodářský růst byl tak silný, že máme dostatečnou setrvačnost a rychlost, ze které je co zpomalovat. A zpomalení růstu by nemělo být tak dramatické, jako na západě.
REKLAMA
Za druhé se nám podařilo v prvním poločase finanční krize samotné, která postihla především finanční instituce, vyhnout jednomu háku, abych použil boxerskou terminologii. Česká republika je jedinou ze všech zemí OECD, kde nemusel stát nalévat peníze do finančních institucí.
Do druhého kola se tak dostáváme v mnohem lepší kondici než země na západ od nás. Česká republika sice bude mít šrámy, ale ne takové, jako západní ekonomiky.
Česká republika si možná banky „předplatila“ v devadesátých letech, kdy do nich peníze lila. Co se týká zpomalení růstu: u čínské ekonomiky je také kde zpomalovat, a přesto někteří ekonomové odhadují, že čínská ekonomika svůj růst zastaví, že její přírůstek HDP bude nulový. Nemůže se stát něco podobného i České republice?
To jsou velice extrémní odhady. Konsensus se pohybuje mnohem výše. Co se týče růstu HDP u České republiky, také existují extrémní odhady, které se potom dostanou do novin právě proto, že jsou extrémní. Pochopitelně se to stát může. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli, ale konsensuální odhady analytiků stále očekávají kladný růst do roku 2009.
Lidé se podle průzkumů veřejného mínění krize zatím neobávají
. Měli by se bát, nebo krize nebude mít na jejich život větší dopad?
Pokud se splní očekávání analytiků konsensuálních, tak můžeme paradoxně na otázku, co se bude dít v roce 2009, odpovědět, že bude líp než v roce 2008. Nebude o tolik líp jako v minulých letech, protože tehdy bylo líp o 5 až 6 %, pokud to budeme přirovnávat k růstu HDP. Příští rok poroste HDP méně, někde kolem 2 %, ale stále bude lépe než bylo v roce 2008 pro většinu populace.
Nezaměstnanost vzroste, ale jen mírně. Neočekáváme, že dosáhneme úrovně nezaměstnanosti jako v Americe nebo v průměru Evropské unie.
Myslím si, pokud se podíváme na odhady všech seriozních analytiků, že není žádný důvod pro velké strachy.
Jak dlouho se bude Česká republika, respektive svět, v této hospodářské krizi potácet?
V minulosti recese trvaly několik málo kvartálů. Jedna z největších trvala 18 měsíců. Současná recese je přeci jenom z globálního hlediska hlubší než minulé. Očekávám, že si ještě několik kvartálů budeme muset na návrat k zajímavějším číslům HDP počkat.
Doufám, že se z této situace poučíme, a příště, až budeme růst, tak už nebudeme tak přespotřebovávat a nebudeme se tak zadlužovat – zejména státy, ale i domácnosti, jako tomu bylo v minulém období růstu. Ale toto platí spíše na západní Evropu a na Ameriku, pro Českou republiku to platí také, ale ve zmenšené míře.
Současná krize je dalším impulzem ke zvýšení státních dluhů. Není to z tohoto pohledu kontraproduktivní?
My zatím nic moc jiného neumíme. Problém zadlužování států není ani tak v tom, že se stát v období krize nebo recese zadlužuje. To je relativně omluvitelné. Není ale omluvitelné to, co jsme dělali my všechny západní ekonomiky včetně Ameriky, a to, že se zadlužujeme v dobách dobrých.
Někdy se tvrdí, že to je extrémní keynesianismus. Není to extrémní keynesianismus, je to extrémní Keynesův bastard, protože Keynes by i v této době zpomaleného růstu, je to stále přeci jen růst, ordinoval spíše přebytky státního rozpočtu.
V momentě, kdy bychom se v dobách dobrých chovali úsporně a spláceli a snižovali svůj dluh, tak by to bylo relativně omluvitelné, když se v dobách zlých stát zadlužuje. My jsme to neudělali a musíme přijmout taková opatření, aby se to příště už nestalo.
Děkuji za rozhovor.
Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004 – 2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University.
