V dalším díle investorského zeměpisu si představíme firmy, které se perou o armádní zakázky i ty, které dodávají letouny i aerolinkám. Sektor „Aerospace and Defense“ už na nás čeká.
Boeing
Devadesát dva let stará firma, původně založená v Seattlu, dnes řídí svůj byznys z Chicaga. Jméno má po svém zakladateli Williamu Boeingovi. Pan Boeing byl námořní inženýr, a tak většina jeho nápadů byla spojena s vodou. Přesněji řečeno, liboval si v hydroplánech. A tak je začal vyrábět.
Prvním letadlem pana Boeinga, který slavil významný úspěch, byl stroj 314 Clipper. Svého času to byl největší civilní letoun vůbec. Odbyt tomuto úchvatnému hydroplánu pro 90 cestujících zajistila dohoda s leteckou společností PanAm. Ta používala 314 Clipper na zámořské lety. Stroj poprvé vzlétl roku 1938.
Když přišla Druhá světová válka, nezůstala firma Boeing pozadu. Obyvatelé Třetí říše měli tu čest, že jejich vzdušný prostor navštívil možná nejdokonalejší stroj na zabíjení, který se objevil během války. Ovšem jsem si jistý, že většina z nich by si setkání ráda odpustila, kdyby měla tu možnost. Stroj B17 Flying Fortress nedostal své jméno jen tak. Sestřelit tento stroj, po zuby ozbrojený i proti vzdušným nepřátelům, dalo fušku i těm nejzkušenějším matadorům Luftwafe.
Po válce byla utlumena výroba, jelikož už nebylo potřeba tolik vojenské techniky, a tak v továrnách Boeingu přišlo o práci 70 000 převážně žen, protože ty tvořily většinu zaměstnanců, když muži bojovali za vlast. 
Poválečným prvotřídním dopravním letounem z dílny této firmy byl bezesporu Boieng 377 Stratocruiser (doporučuji shlédnout ve filmu Kmotr, kde v něm letí Tom Hagen).
V padesátých letech propukla naplno další vlna zbrojení a Boieng vyráběl to, co uměl nejlépe na světě. Obrovské bombardéry. B-47, B-52 putovaly k armádnímu letectvu, ale pokrok byl zaznamenán i na poli civilního letectví s modelem 707.
REKLAMA
V roce 1960 koupil Boeing firmu Vertol. Ta je všem fandům vojenského letectví známa jako producent jedinečného dvourotorového vrtulníku Chinook. V roce 1967 představil dnes svůj nejrozšířenější letoun 737. Ten je využíván aerolinkami především na střední vzdálenosti. V lednu 1970 se uskutečnil první komerční let dnes již proslulého Jumbo Jet 747. Až do příchodu A380 od Airbusu to bylo největší dopravní letadlo na světě s kapacitou až 450 pasažérů.
Dalším přelomovým modelem civilního letectví byl až 777 z roku 1994. V devadesátých letech Boieng ale slavil větší úspěch inovací svého nejúspěšnějšího modelu 737, který už byl rozšířen po celém světě ve více než tisíci exemplářích.
Posledním zápisem do katalogu technologického pokroku civilního letectví udělal Boeing modelem 787 Dreamliner. Tento stroj má největší konkurenci v A380 od Airbusu. Oproti němu je menší, ale výrazně ekonomičtější a dokonce i komfortnější pro pasažéry. V době, kdy svět bojuje s tím, že ropa se stává pomalu exkluzivní komoditou, je možná rozumné vsadit na dopravní stroj, který tyto náklady úměrně kompenzuje nižší spotřebou paliva.
Proto Boiengu fandím v mezikontinentálním zápase se společností EADS. Obě strany byly v minulosti obviňovány, že těží z protekcionistické politiky svých států. Toto tvrzení nedávno vyvrátila americká vláda, když dala armádní zakázku na tankovací letadla právě firmě EADS na úkor domácí společnosti Boeing, pro který to byla těžká rána. Původně se počítalo totiž s přidělením zakázky Boeingu, ale objevily se informace o korupci, a tak dopadlo vše jinak.
Firma Boeing má velmi bohaté zkušenosti se spoluprácí s veřejným sektorem. Kromě kontraktů na bojové letouny v této spolupráci figuruje i projekt Apollo, program StarWars nebo kosmická stanice ISS.
Už roku 1961 sfúzoval Boeing s McDonnel Dougless a North American. Kromě velkých letounů a vrtulníků, tak pokrývá prakticky celý segment armádních leteckých strojů.
Na závěr pár čísel: Obrat v roce 2007 byl 67 mld. USD (61,5 v roce 2006), zisk 4,4 mld. USD (2,22 mld. USD 2006). Tržní kapitalizace 61 mld. USD (68 mld. USD 2007). P/E je 14, 1.
Lockheed Martin
Proslulým inovátorem na poli vojenské technologie je firma Lockheed Martin z Marylandu. Firma v dnešní podobě vznikla roku 1994 fúzí Lockheed a Martin Marrietta.
Lockheed byl založen bratry Lougheady již v roce 1912. Lockheed až do druhé světové války byl jeden z mnoha výrobců letadel bez nějakého významného postavení, což bylo způsobeno několika nepříliš povedenými fúzemi, a také Velkou depresí, která obecně neprospívala průmyslu.
Během Druhé světové války zaujímala výroba Lockheedu 6 % produkce všech vojenských letadel ze všech táborů. Koncem 40. let slavil úspěch model Constellation, který byl technologická špička mezi civilními dopravními letouny.
Během Druhé světové války byl Lockheed pověřen, aby reagoval na výrobu německých Messerschmitů. K tomu byl založen speciální závod Skunk Works. Jeho výhoda byla v tom, že se na něj moc nevztahovaly administrativní obstrukce a že byl silně dotován ze státního rozpočtu. 
Skunk Works ovšem neskončil svou činnost po válce. Právě naopak. Ovoce začal plodit až v letech padesátých. S trochou nadsázky by se dalo říct, že skunci porazili komunisty v závodu ve zbrojení. Právě odsud proudily nejmodernější vojenská letadla do americké armády. Z těch nejznámějších stojí za zmínku především špionážní letouny U-2 a SR-71 přezdívaný Blackbird, který je považován za nejrychlejší letadlo na světě dodnes, přestože poprvé vzlétl již v roce 1964.
REKLAMA
Od roku 1998 již není ve službě ani jeden z původních 32 strojů, které byly sestrojeny. Z velkých letadel byly nejúspěšnější modely C-130 Hercules a C-5 Galaxy. Oba stroje primárně sloužily a stále ještě slouží k přepravě bojových jednotek včetně těžké vojenské techniky.
Velmi silnou pozici má Lockheed ve výrobě stíhaček. Převzal výrobu po General Dynamics stíhačky F-16 Fighting Falcon, jež je nejrozšířenějším stíhacím strojem planety. Přelomem byla i stíhačka F-117 Nighthawk, jejíž hlavní předností je neviditelnost na radaru a přesnost taková, že se ve srandě říká, že bomba vypuštěná Nighthawkem proletí i komínem. Cena jednoho stroje je cca 122 mil. USD, což je přibližně 5násobek ceny F-16. Ve výzbroji ho má pouze U. S. Aircraft a jak to vypadá, dlouho to tak zůstane.
To ovšem nemusí platit pro stroje F-22 Raptor a F-35 Lightning. Raptor byl oficiálně představen až v roce 2005. Jeho vývoj se ovšem táhnul 20 let. Zatím je připraveno vzlétnout pouze 91 strojů, což není na projekt, do kterého americká vláda investovala již 60 mld. USD, zas tolik, ale přinejmenším americká armáda chystá zvýšit počet Raptorů na 187, což při ceně jednoho stroje 133 mil. USD představuje zakázku za 12 mld. USD.
Opravdové terno pro Lockheed je projekt F-35 Lightning II. Na vývoji tohoto letounu spolupracuje Lockheed s Northrop a BAE Systems. Je tak z části financován i z britských vládních peněz. Úkolem projektu F-35 je nahradit F-16, ale i F-18 Hornett a F-14 Tomcat. O tuto zakázku rovněž velmi stál Boeing, ale v roce 2001 byla přidělena právě Lockheedu a jeho výše zmíněným partnerům. Celková výroba počítá minimálně s 2400 kusy. Přepočteme-li to na celkové tržby, tak to je zakázka za minimálně 204 mld. USD v horizontu let 2010-2015. A Lockheed ukrojí velmi mnoho z tohoto krajíce.
Problém z pohledu investora vidím v případě společnosti Lockheed Martin v tom, že je příliš závislá na distribuci vojenské letecké techniky. Část výroby civilních letadel sice přetrvává, stejně jako spolupráce s NASA na družicích, ale vývoj je jednoznačně zaměřen na armádní projekty.
Tržby Lockheedu jsou přibližně 42 mld. USD za rok 2007, v roce 2006 byly 39 mld. USD. Zisk vzrostl z 2,53 na 3,07 mld. USD. Tržní hodnota vzrostla z 41 na 43 mld. USD. P/E je momentálně 14,8.
Northrop Grumman
Pokud vám připadaly firmy Boing a Lockheed příliš zaměřené na letectví, mám pro vás alternativu ve firmě Northrop Grumman. Tento rovněž brilantní výrobce letadel sazí také na výrobu námořních strojů ve velkém. Trochu zjednodušeně by se dalo říct, že Northrop jede jen ve velkých číslech.
Supermoderní bombardéry ani letadlové lodě rozhodně nepořídíte za peníze z rozbitého prasátka. Například cena jednoho kusu bombardéru B-2 Spirit je 1,3 mld. USD. Tento bombardér je opravdovou „duší“ a symbolem Northropu alespoň v leteckém segmentu. Úchvatný B-2 se může pochlubit doletem až 11 000 km (navíc může tankovat za letu) a záznamem na radaru vyvolávají dojem, že se nad oblohou neprohání letoun s rozpětím 52 metrů ale jen nějaký větší pták. To je důvod, proč za jeden stroj hromadného a velmi přesného ničení, který může nést až 16 jaderných pum (třída 20mT), ochotně platí ministertvo obrany USA takové peníze.
Kdyby se uskutečnila nedávno uvažovaná fúze Lockheedu s Northropem, schramstly by dohromady přes 25 % celkových ročních výdajů amerického ministerstva obrany. Tomu už se říká tržní podíl.
Northrop, jak už jsem zmínil, je i předním výrobcem letadlových lodí. Skrze dcerku Newport News Shipbuilding funguje jako výhradní dodavatel tohoto zboží americké armádě. Když vezmete v úvahu, že cena jedné lodi třídy Nimitz je 4,5 mld. USD, tak to není zanedbatelný byznys. 
Problém je v tom, že za posledních deset let prodal Newport americké armádě jen dva takové stroje. A to je problém vůbec celého Northropu (B-2 za stejnou dobu 20 ks). Neuvěřitelně drahé supermoderní stroje buď nemají dostatečnou poptávku, a nebo jsou pod přísným zákazem vlády USA vyvážet je do ostatních zemí v zájmu národní bezpečnosti.
Přesto si myslím, že Northrop je dobrá firma. A brzo se s ní možná seznámí i občané naší republiky, protože Northrop je klíčovým výrobcem radarového sytému a raketových deštníků. Navíc spolupráce na stíhačce F-35 je také příslib budoucích zisků.
Tržby Northrop Grumman vzrostly z 30,15 mld. USD v roce 2006 na 32,40 mld. USD v roce 2007. Zisk z 1,54 mld. USD na 1,66 mld. USD ve stejném období. Tržní hodnota je 26 mld. USD a price/earnings má hodnotu 15,6.
General Dynamics
General Dynamics je konglomerát. Většina jeho příjmů pochází z armádních zakázek. Zbytek je doplněn především z oborů civilního letectví a informačních technologií (vzpomeňme na Motorolu).
REKLAMA
Historie GD se píše již od roku 1899, kdy byla založena původní společnost Electric Boat. Jméno General Dynamics se poprvé objevilo až v roce 1952.
Růst GD je založen na akvizicích. Od vzniku jich bylo celkem 29. Z pozemních strojů se v továrnách GD se vyrábějí např. tank M1 Abrams (4,35 mil. USD/kus), obojživelné bojové vozidlo EFV s výkonem 2700 koní, APC Stryker nebo Obrněná houfnice Crusader s dostřelem 50 km.
Námořní výroba zažívala rozmach u GD během Druhé světové války. Dnes jsou nejvýznamnějším artiklem bitevní křižníky, jejichž uplatnění v akci je čím dál menší. 
Největší úspěch firmy přišel v letectví v roce 1972, kdy dostal GD zakázku na prototyp stíhačky F-16. Tato malá univerzální stíhačka se během následujících 20 let stala fenoménem. F-16 vlastní 26 států. Kromě USA je v arzenálu zemí ze všech koutů a politických režimů světa včetně Izraele, Pákistánu, Bahrajnu, Egypta nebo Spojených arabských emirátů. Jeden stroj vyjde dnes již na cca 20 mil. USD. Jen taková Belgie koupila dohromady 160 strojů, takže si asi ani nedokážete představit, kolik F-16 bylo prodáno. Dohromady to bylo něco přes 4300 kusů. To jsou tržby 80 mld. USD, o které se podělil GD nejvíce s Lockheedem.
V oblasti letectví vyčnívá ještě značka letounů Gulfstream, kterou GD vlastní. Gulfstream slouží nejen jako kočár pro smetánku, ale rovněž spolupracuje s NASA na výzkumu stratosféry.
Celá skupina General Dynamics je hodně závislá na vládních zakázkách a problém je v tom, že těch opravdu hodně významných poslední dobou moc nezískala. Trochu se mi zdá, že tuto firmu živí setrvačnost a že vývoj v této firmě ustrnul. Za posledních 10 let nepřišel General Dynamics s ničím absolutně převratným jako jeho výše představení konkurenti.
Zachránit by ho mohla možná divize vojenských informačních technologií, protože ta je ve srovnání s 50tunovými tanky nebo bitevními křižníky účinnější v moderní válce.
General Dynamics v roce 2006 utržily 24 mld. USD a vydělaly 1,86 mld. USD, v roce 2007 byly GD úspěšnější – tržby 27,94 mld. USD a zisk 2,21 mld. USD. Investoři, na rozdíl ode mě, společnosti věřili. Cena firmy vzrostla z 30 mld. USD na 37 mld. USD. P/E je 16,9.
Raytheon
Za další konglomerát můžeme označit Raytheon. 90 % příjmů této firmy tvoří armádní zakázky. Rayethon není v Evropě tak známá firma, přestože jeho výrobky jsou poměrně proslulé.
Rayethon disponuje monopolním postavením na trhu raketových střel všeho druhu. Prvním zajímavým výrobkem je Tomahawk vypálený z ponorky nebo válečné lodě (600 tis. USD/ks), který se naposledy osvědčil v akci v Afghánistánu (pokud tušíte, že Afghánistán nemá přístup k moři, tušíte správně – Tomahawk má dolet 2 500 km).
Nejrozšířenější raketa vzduch-země Maverick je z levnějšího kraje (jen 160 000 USD/ks), ale cena za kus je vynahrazena kvantitou. Je součástí výzbroje F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon, F-18 Hornett nebo AV-8 Harrier, tedy všech ze skupiny nejrozšířenějších stíhaček světa. Kromě nich ho ještě využívá letoun na podporu pozemních jednotek Fairchild A-10 (vyrábí Lockheed).
Už od roku 1956 se vyrábí raketa vzduch-vzduch (existuje i verze země-vzduch) Sidewinder. Celkem jich už bylo vyrobeno přibližně 110 000 ks. Za zmínku možná stojí, že jedním z odběratelů tohoto výrobku je i česká armáda. Ani ona se nevyhne ceně 84 000 USD za kousek. 
Největší zakázky poslední doby se týkají raket PATRIOT, které jsou součástí antibalistického systému (raketového deštníku). Jejich úkolem je primárně ničení vypálených raket, ale v podstatě jsou schopny eliminovat jakýkoli vzdušný cíl. Cena jedné rakety je pro mě zatím záhadou, ale slibuji, že jakmile zjistím, dodám informaci do komentářů k tomto článku. Každopádně tento projekt patří k těm úplně nejperspektivnějším v Raytheonu. Co je ale zajímavé, je to, kdo všechno systému PATRIOT využívá. Kromě USA je to například i Řecko, Jordán a Taiwan.
Kromě raket, které tvoří páteř Raytheonu, je firma úspěšná i v produkci satelitů a radarů, které jsou k raketám zcela nezbytné. Raytheon je také posledním supervelkým hráčem na poli amerického vojenského a leteckého průmyslu.
Za metu ohraničující velké od malých si dovolím zvolit hranici ročních tržeb 20 mld. USD. Tu Raytheon překonal v roce 2006 o 290 mil. USD, v minulém roce byl úspěšnější v tomto indikátoru úspěchu – 21,7 mld. USD. Se ziskem to bylo dokonce ještě o mnoho lepší. V roce 2006 byl 1,28 mld. USD a loni 2,63 mld. USD. Dalším ukázkovým příkladem nebezpečně vysokého nárůstu zisku k nárůstu tržeb. Pozor! Vysoké fixní náklady. P/E je sympatických 10,6, přestože tržní cena firmy významně vzrostla za poslední rok z 23 mld. USD na 27 mld. USD. Inu, ten obrovský nárůst zisku to více než vykompenzoval.
Dnes vás ošidím o porci dalších pěti firem tohoto sektoru, protože je nepovažuji za tak významné, aby se objevily v Investorském zeměpisu (určitě se najde pár zlých jazyků, co to označí za mou lenostJ). Pro ty z vás, kteří toužíte sledovat tento sektor detailněji, doporučuji studium následujích amerických společností: L-3 Communications, Precision Castparts, Goodrich a Rockwell Collins.
Na závěr bych chtěl poděkovat mému kamarádovi Jakubu Polaneckému, který mi jakožto amatérský expert na vojenské letectví poskytl velice užitečné konzultace.
Abyste se neřekli, že jsem vám naservíroval pouze čísla. Dodávám pár „tajných snímků“:
Budoucí nejprodávanější stíhačka F-35
B-2 Spirit, nejdražší bombardér světa
F-117 Nighthawk, nejdražší a neviditelná stíhačka
F-22 Raptor, neviditelný a univerzální
Takhle vypadá Tomahawk vypálený z ponorky
Patriot, ruka raketového deštníku
F-16 Fighting Falcon
Budoucnost civilního letectví Boieng 787 Dreamliner
