Transformovaný, nebo účastnický fond?

Koncem loňského roku vznikla neobvyklá mediální aliance novinářů a zprostředkovatelů penzijního připojištění. U zprostředkovatelů byla motivace jednoduchá – sjednat co nejvíce připojištění podle starých podmínek s neregulovanými provizemi výrazně vyššími než provize od roku 2013. K tomu nastala už méně pochopitelná mediální masáž přesvědčující klienty, že končí unikátní možnost sjednat „penzijka“ dle starých podmínek, údajně výhodnějších než podmínky nové.

Z mediálních kruhů se řinuly informace na jedné straně pravdivé, na druhé straně přinejmenším zavádějící, přesvědčující klienty o výhodnosti starého penzijního připojištění. Mezi vyloženě nepravdivé informace patřily ty, které například tvrdily, že staré penzijní připojištění je garantované státem. Přitom jediná „garance“ spočívala v tom, že pravidla nutí spravovat majetek fondu tak, aby v žádném roce nedosáhly záporného zhodnocení. To přimělo penzijní fondy k tomu, že se naplnily zejména státními dluhopisy s pevným, ale nízkým úrokem. Kdyby tyto dluhopisy stát nesplatil, žádná takováto „garance“ by klientům nepomohla.

Své si v historii zažili i klienti některých malých fondů, které skutečně zkrachovaly, a tato „garance“ nezáporného zhodnocení jim byla k ničemu. Je ale pravda, že pro některé účastníky jsou vhodnější podmínky staré, pro některé ale pak podmínky nové.

Tabulka 1: Přehled základních rozdílů mezi oběma typy fondů

Z hlediska likvidity vycházejí pro většinu účastníků o trochu lépe podmínky u „starých“ fondů. Mají většinou možnost výběru prostředků v 60 letech (velmi staré a nezměněné smlouvy dokonce ještě dříve). Nové fondy mají pravidlo výběru při odchodu do důchodu, což je zejména u mladších účastníků značně později než v šedesáti. Na druhou stranu je možné u nových fondů čerpat pět let před tímto termínem tzv. předdůchod a nové fondy mají rozšířenější možnosti způsobu čerpání renty, což například umožní lépe naplánovat zdanění výnosů těchto fondů (zejména příspěvek zaměstnavatele). Oba typy je možné vypovědět i dříve, účastník ale musí dodanit příspěvky a přijde o státní podporu.

Co se týká strategie, jsou na tom lépe nové fondy, protože je možné volit investiční strategii. Transformované fondy sice garantují nezáporný výnos, o této garanci však již byla řeč.

Komu se vyplatí staré podmínky

Z hlediska strategie se staré podmínky vyplatí především těm, u kterých dává smysl konzervativní strategie – nejčastěji ti, kteří mají vzhledem k věku kratší investiční horizont (do 10 let), nebo ti, u kterých dává smysl využít doplňkové penzijní spoření jako konzervativní složku celého portfolia. V praxi se jedná zejména o ty ročníky, které dosáhnou během příštích několika let šedesátky. Dočasně se může vyplatit zůstat u tohoto typů fondu těm, kteří budou mít brzy (v řádu několika málo let) nárok na výsluhu (polovina naspořených prostředků). Vzhledem k tomu, že produkt má sloužit především jako zabezpečení na stáří, nebude pro drtivou většinu lidí zajímavé zůstávat u původních (transformovaných) fondů jen kvůli výsluhové penzi.

Nové fondy (účastnické) jsou vhodnější pro mladší ročníky, které mají do důchodu více než deset let. Setrvávat v konzervativní strategii desítky let je rizikové, zejména kvůli inflaci, jejíž budoucí hodnotu neznáme a může být vyšší, než budou úroky na státních dluhopisech, které tvoří většinu investovaného majetku.

Dalším rizikem je nesplacení dluhopisů ze strany státu. Mnohé státy jsou již dnes tak zadluženy, že je možné s úspěchem pochybovat o tom, že své dluhopisy v horizontu desítek let budou schopny splácet. Navíc dynamická strategie má krom lepší ochrany před inflací ještě výhodu významně vyššího zhodnocení.

I někteří účastníci ve věku okolo šedesáti let mohou mít důvod pro nové typy fondů. Tím důvodem je možnost čerpání předdůchodu, na který sice potřebují dostatek naspořených prostředků minimálně v řádu stovek tisíc, tyto prostředky je však možné vložit jednorázově.

Autor je finančním poradcem Stone & belter.

Článek byl sepsaný ve spolupráci s Martinem Zelenkou.