Učit se a žádná pětka, to je naše pětiletka!

S leninským učením ke komunistickým zítřkům

Listopad 1989 byl předěl, který Československu ukončil několik dekád trvající experiment dělby práce mezi socialistickými zeměmi. „Osudy ekonomiky po revolúcii,“ zní název díla Štefana Doláka a Jozefa Trojáka z roku 1991. To už byla socialistická dělba práce odpískána. Onou revolucí je míněn sametový převrat listopadu roku 1989. „Rodí se demokracie a kladou se základy tržního hospodářství,“ psali slovenští autoři. Budoucnost spatřovali v transformaci česko-slovenské ekonomiky po vzoru vyspělých zemí:

 „Lidstvo v postindustriální společnosti poznává, co je to podíl na vlastnictví kapitálu i bez sociálních revolucí. Vhodné sociálně-ekonomická opatření zmírňují třídní konflikty. Člověk jako objekt veškeré činnosti začíná být čím dále více vážený. Trh bez člověka a uspokojování jeho potřeb by neměl smysl.“ (Dolák &Troják, 1991).

Obrázek 1: Železná opona tvořící neprodyšné hranice mezi kapitalistickým a socialistickým blokem. Rozdělení Evropy, znak srpu a kladiva, bránit emigraci tam, kde existuje soukromé vlastnictví, tam, kde potřeby lidí opečovávaní podnikatelé motivovaní ziskem.

Zdroj : vyhledávač bing.cz

Vize toho, že hospodářská zaostalost bude díky socialistické soustavě světového hospodářství likvidována, zůstala po desítkách let budování socialistické soustavy nenaplněna. Úzká spolupráce a plánovité hospodářské styky, založené na rovnoprávnosti a vzájemné pomoci, se ukázala být slepou uličkou.

Socialistický trh aneb Sloužíme centru a plánu

Superlativy oplývající koncepce plánované ekonomiky popisuje třebas slovník z 50. let vydaný pod taktovkou sovětských expertů. Plánované hospodářství je „založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků a svobodné tvůrčí práci a řízené společnosti podle plánu v souladu s požadavky zákona plánovitého, proporcionálního rozvoje národního hospodářství“ (Kozlov & Pervušin, 1959). Žádné soukromé vlastnictví, naopak vlastnictví společenské a státní.

^REKLAMA

„V ČSR započalo plánování po vítězství národní a demokratické revoluce v roce 1945,“ vysvětluje tento Stručný ekonomický slovník vydaný ve Státním nakladatelství politické literatury „za redakce G.  A. Kozlova a S. P. Pervušina“. Začalo to radami sovětských národohospodářů a dvouletkou, pokračovalo pětiletkami a skončilo to deziluzí.

Na socialistickém trhu se neuplatňovala konkurence. Zdroje se rozdělovaly centrálně, úvěry byly na příděl. Ve výsledku vznikla neefektivní administrativní síť pohlcující velkou část národního důchodu. Prioritou bylo plnění plánu a cílů stanovených centrální plánovací komisí, zajištění dodávek v rámci vzájemné socialistické pomoci, na spotřebitele se nemyslelo. Podniky se nevěnovaly podnikání a přidané hodnotě pro zákazníky, ale naplnění regulí, plánů, administrativě a byrokracii.

V československém  vzoru, Sovětském svazu, vznikl systém, který po 70 let vytrvale agitoval ve věci propagandy o humanitě, podřízení všech zájmů člověku a starostlivosti o jeho dobro. Realitou byl pravý opak. Demokracie byla diktaturou, člověk se nestal předmětem zájmu, ale nástrojem na upevnění a udržení moci.

Sběrem železa pomáhat bránit mír

Ekonomika byla „poddaným, vazalem diktátorského systému, který trestal za jakoukoli iniciativu“. Chyběla oponentura, o opozici už ani nemluvě. Publicity se dostávalo pochlebovačům, předbíhajícím se v oslavných ódách na vládu jedné strany a výkonnost a efektivnost sovětské ekonomiky.

Při jedné formě vlastnictví, situaci, kdy zisk byl jen účetním ukazatelem, stát rozvinout konkurenci a tah na branku moc nedokázal. Motivací měla být soutěž socialistická, třebas soutěž o odznak, získání výhod pro členy brigády.

Obrázek 2: Idea brigády socialistické práce (BSP) pocházela ze SSSR. Soutěž pracujících, usilování o titul BSP mělo být zdrojem motivace a produktivity v „nejvyšší formě socialistického soutěžení“.  

Obrázky pro dotaz Brigáda socialistické práce, zdroj: vyhledavač Google

^REKLAMA

Odměňování za vykonanou práci nebylo adekvátní. Vcelku běžnou se stala neplacená pracovní činnost obyvatel. Třebas „akce Z“, zvelebování, kdy účastník jako odměnu dostal čárku anebo známku a dva buřty s malinovkou. Způsob organizace úklidu sídlišť, výstavby prodejen, kanalizace nebo třeba kulturních domů, kdy práce z pohledu režimu nic nestála.

V lidech byla apatie a pasivita. Každý se naučil držet hubu a krok a chápat, co znamenají hesla „Buduj socialismus – posílíš mír.“ Řeči o socialistické výstavbě, upevňování socialistických výrobních vztahů a zvyšování kulturní úrovně pracujících byla prázdná a nenaplněná klišé.

Korupce a úplatkářství, morální a ekonomický rozklad. Mělo jít o zájmy lidí, ale moc se od lidu odtrhla. To, že předseda jednoho místního národního výboru moravské vesnice v 80. letech za bílého dne rozkrádal materiál a zásoby z pozůstalosti při odúmrtí jednoho spoluobčana, která měla připadnout státu, bylo to normální, bylo to projevem doby.

Kastovní systém se rozvinul tak, že se mezi nejvyšší nomenklatury stěží dostal člověk rozmýšlející vlastním rozumem. Stačilo memorovat bezmyšlenkovité poučky marxismu-leninismu a přitakat vyšším nomenklaturám.

Tam na východě za železnou oponou

Před listopadem 89 byl svět rozdělen železnou oponou. Blok socialistických zemí musel zabránit svým občanům, aby neemigrovali – hranice byly nepropustně uzavřeny ostnatými dráty. V zemích náležejících do zájmové sféry Sovětského svazu byly potlačovány jakékoli snahy po změně, decentralizaci, svobodě a demokracii. Zato na západ za železnou oponou byly ekonomiky, kterým se dařilo. Dokázaly zvýšit životní úroveň obyvatelstva, nebyly vystaveny sociálním a politickým otřesů. Nezrušily soukromé vlastnictví, neznemožnily působení konkurence.

Čtyři dekády po druhé světové válce pak dvě generace východního bloku žily a pracovaly v podmínkách diktátu totalitního režimu. Ekonomika byla řízena centralizovaně a plánovaně. Byla to diktatura jedné strany, jejíž ideologií byl marxismus-leninismus. Podrobené národy bylo nutné izolovat od světa. Neprodyšně uzavřít hranice, mít nekonvertibilní měny, trestat ideologickou infiltraci. Kastovní systém se rozvinul tak, že se mezi nejvyšší nomenklatury stěží dostal člověk rozmýšlející vlastním rozumem. Stačilo memorovat bezmyšlenkovité poučky marxismu-leninismu a přitakat vyšším nomenklaturám.

Obrázek 3: Železná opona, neprostupná hranice mezi západním a východním blokem v době studené války. Na západní hranici Československa NDR, Maďarska, Sovětského svazu a na jižní hranici Albánie, Bulharska.

Zdroj : vyhledavač google.cz.

^REKLAMA

Bublina nakonec splaskla a sovětský slon na hliněných nohách se začal povážlivě kývat. O čem se předtím šeptalo jen mezi dobrými přáteli, se po roce 1985 hovořilo veřejně. Doba, kdy americký brouk byl poslem amerického imperialismu, pomalu končila. Západní demokracie se měly stát vzorem a modelem. Heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ nebo podobné „Sovětský svaz – mírová hráz!“, skončily na propadlišti dějin.

„Revolucí 17. listopadu 1989 vznikly předpoklady pro realizaci ekonomické revoluce,“ konstatuje předmluva jedné dobové knihy. Psala se devadesátá léta a československou ekonomiku čekal přechod od „centralistického, byrokratického, administrativního, neefektivního systému řízení“.

Polistopadová transformace

V předmluvě knihy Osudy ekonomiky po revoluci její autoři píší, že se do povědomí dostali svou knihou „od deficitu k přebytku a od izolace ke konvertibilitě,“ která vyšla v listopadu 1989. Stali se tak pozorovatelnými na politické i ekonomické scéně a o tři roky později vydávají knihu „Osudy ekonomiky po revolúcii“ – chtěli poukázat na soulad i kontroverze politiky a ekonomiky v prvním roce po revoluci.

Vyhlíželi ekonomiku bez ovládnutí stranickou ideologií, ve které se začnou uplatňovat ekonomické zákony. V předmluvě knihy, která si klade za cíl zabývat se osudy ekonomiky po sametové revoluci, pak popisují dobové snahy zamýšlet se nad ekonomickými neduhy, hledáním diagnózy a terapie.

Násilí se používalo v ekonomice, politice i kultuře. Jednota mezi centrem a lidem, kdo nejde s námi, jde proti nám. A jak zpíval Karel Kryl: „Kdo nejde s námi, ten je rozvraceč, kdo proti nám, je lump a břídil, jde s námi špicl, špeh a donašeč, konfident, informant a slídil!“…. „ Armáda kráčí ve volání slávy s praporem míru v boji kaleném.. Jde předvoj zítřka v šatě úředníků, vždy hledět vpřed a nikdy dozadu!“

Reference:

Kozlov, G., Pervušin, S.: Stručný ekonomický slovník, SNTL, 1959

Dolák, Š., Troják, J.: Osudy ekonomiky po revolúcii, Neografie, 1991