Změna mandátu ČNB? Utéci od korunových aktiv?

Pokud české kotliny opanuje nedůvěra v politiku ČNB, zajišťování do koruny přestane mít smysl. Signálem by mohla být změna mandátu ČNB šitá horkou jehlou a přijatá bez náležitého projednání. Existuje shoda, že když hrozí hospodářská deprese, je lepší spustit tiskařské lisy (měnově uvolnit podmínky) než nechat ekonomiku vykrvácet.

Z pohledu střadatelů a investorů opírajících se o korunová aktiva naštěstí zatím existují tací, kteří říkají, že nic se nemá přehánět. Jsou to bouřlivé doby, poslední březen roku 2020 přepisoval dějiny novodobého českého centrálního bankovnictví.

Máme zajištěno financování od ústřední banky

Ne každý den premiér nějaké demokratické země pyšnící se doposud nezávislou centrální bankou oznamuje, že se změní zákon a centrální banka bude financovat stát. Nalejme si čistého vína, koronavirové ochromení někdo zaplatit musí. Nyní se hraje o to, nakolik se podaří český finanční sektor udržet nad vodou, i to, jakou část zaplatí v podobě inflační daně držitelé korunových finančních aktiv.

V úterý posledního březnového týdne roku 2020, premiér Andrej Babiš prostřednictvím tweetu oznámil, že „Vláda dnes v 9:30 mimořádně projedná návrh změny zákona o ČNB, díky kterému ČNB pomůže státu ve financování všech finančních potřeb, které vznikly při zavádění opatření k šířící se epidemii koronaviru. Tato změna pomůže ČR při stabilizaci ekonomiky a s udržením zaměstnanosti.“.

O den později ministryně financí Alena Schillerová v rozhovoru pro Českou televizi oznámila, že se s guvernérem ČNB Jiřím Rusnokem dohodla, že ČNB bude odkupovat vládní dluhopisy. Přeloženo do řeči srozumitelné běžnému smrtelníkovi to znamená, že národní banka bude „tisknout“ peníze, a tím začne financovat stát, jakkoliv to bylo do dneška tabu.

^REKLAMA

Kvantitativní uvolňování v ČR

Vypadalo to jako prozrazení čehosi, co bylo upečeno v zákulisí. Bulvární komentář by mohl znít, že se prostě Alena s Jirkou dohodli, že erár ústřední banky bude pomáhat vládě. Musíme si pomáhat, společně to zvládneme, vyjdeme si vstříc. Naštěstí v regulích fungování naší demokracie, stejně jako za stávajících omezení fungování ČNB, to takto proběhnout nemůže.

Začalo být vyslovováno, že i Česko čeká kvantitativní uvolňování, že to běžně dělají i jiní. Co na tom, že zákon o ČNB něco takového nepovoluje – novela, která zásadně a převratně mění ČNB jako instituci, už nějakou dobu leží na stole.

Obrázek 1: Ministryně financí v přímém přenosu oznámila, že s ČNB dohodla nákup státních dluhopisů. Zapomněla ovšem dodat, že nejprve musí být přijata kontroverzní novela zákona o ČNB, a také pro tyto odkupy musí zvednout alespoň čtyři radní ze sedmi.

google news, 25.3.2020

O den později pak ministryně Schillerová opět v přímém přenosu na ČT24 vysvětlila, že financování zhatila opozice. Je prý nutné pozvat zástupce více stran a hledat kompromis.

Exguvernér Mirolav Singer: Nebojme se namočit a nastudit!

Ve čtvrtek posledního březnového týdne vyšel komentář někdejšího guvernéra ČNB Miroslava Singera. Celý komentář „Tentokrát už ČNB pravomoci potřebuje. Jinak nezvládne zabránit problémům včas, varuje exguvernér Singer“ zní zvláštně až výhružně. Pokud poslanci rychle neschválí novelu zákona o ČNB, čeká nás Armagedon.

Ne každý den vystoupí někdejší vrcholný představitel ČNB a hovoří o možnosti kolapsu bankovního sektoru, toho jak hrozí, že finanční instituce budou krachovat. K vyvolání strachu má přispět i cosi ze zákulisí minulé finanční krize. Do problémů se měly dostat penzijní a podílové fondy, naštěstí vše zachránil dohled a zásah úřadu ČNB:

^REKLAMA

„Málokdo si dnes uvědomuje, že i v roce 2008 hrozily problémy významných finančních institucí (primárně penzijních a podílových fondů a jedné banky). Díky sjednocení dohledu v ČNB ale byla tato instituce schopna problémy včas rozpoznat, reagovat na ně a přijmout dostatečná opatření. To, že byli nejvýznamnější představitelé ČNB v té době schopni s dostatečnou sebedůvěrou konstatovat, že jsou všechny významnější a významné finanční instituce v pořádku, a že jsou všechny banky bezpečné, nakonec také uklidnilo veřejnost a vedlo k tomu, že se český finanční sektor v krizi roku 2008 problémem nestal.“ Miroslav Singer 26. 3. 2020

Dát pravomoci úřadu ČNB, aby nás zachránil?

Účelem Singerova komentáře je možná snaha umlčet breptající politiky a komentátory, přesvědčit poslance, aby zapomněli na obavy ze znehodnocení úspor, respektive (hyper)inflace, a rychle zvedli pro novelu ruku:

„Poslanecká sněmovna, která minimálně debatou o odkladech splátek dluhů a podobných postupech toto evidentně reflektuje, současně u rozšíření nástrojů ČNB vede debatu o tisku peněz a hyperinflačních hrozbách. Zcela absurdně. Teď hyperinflace nehrozí a debata poslanců je podobná obavám z namočení a nastuzení se kvůli vodním proudům z hadic hasičů v hořícím domě. Navíc i s takovými nástroji bude mít ČNB ústavně zakotvený úkol udržovat stabilitu cen.“ Miroslav Singer 26. 3. 2020

Ekonomická krize vyplývající z koronavirové pandemie pak má být dramatičtější než ta, která proběhla před deseti lety. Je zapotřebí „zrychleně projednat rozšíření pravomocí ČNB“:

„Aktuální rozhodnutí Poslanecké sněmovny odmítnout zrychleně projednat rozšíření pravomocí ČNB je pěkným příkladem toho, jak je politiku schopna ovlivnit nešťastná komunikace představitelů vlády spojená s ještě nešťastnějšími komentáři znalost věci předstírajících novinářů, či politiků nevládních.“

Nešťastnou komunikací představitelů vlády se asi rozumí vystoupení představitelů vlády, národu oznamujících, jak je ČNB připravena koupí státních dluhopisů vládu úvěrovat.

I u tohoto komentáře si pouliční ekonom a věci neznalý novinář nutně pokládá nejednu otázku. Proč někdejší vrcholný představitel ČNB upozorňuje na potenciální rizika existující ve finančním systému až nyní? Proč v tomto ohledu aktivně nevystupoval již v době, kdy se tajně připravovala novela zákona o ČNB? Proč se o novele šířeji nediskutovalo?

^REKLAMA

Že by opravdu měl zákon v tichosti projít pod záštitou ochrany hypotečních dlužníků a nutnosti centrálně stanovovat úvěrové standardy? Že by v ústředí tušili, že dříve či později bude nutné sanovat hypoteční bublinu, a věřili že, než k tomu dojde, protlačí novelu o ČNB?

Docentka Zamrazilová: Kvantitativní uvolňování ano, ale….

Eva Zamrazilová, bývalá radní ČNB, je v komentáři „Vláda ČNB umožní nakupovat státní dluhopisy. Nouze by ale neměla vést k monetizaci státního dluhu“ opatrnější:

„V mimořádných dobách, jako je ta, kterou právě zažíváme, se dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu.“ Eva Zamrazilová, 24. 3. 2020

Z komentářů, které na toto téma spatřily světlo světa, paní docentka široké souvislosti asi respektuje nejvíce. Ano, je nutné táhnout za jeden provaz – ale tak, aby si centrální banka zachovala nezávislost. Je ale zapotřebí dvakrát měřit a jednou řezat, aby se to s tím kvantitativním uvolňováním (chcete-li „tištěním“ peněz) nepřehnalo:

„Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. O jejích negativních důsledcích už byly ostatně v minulosti popsány desetitisíce stran. Řešení by mohlo spočívat v tom, že státní dluhopisy bude centrální banka smět podle zákona nakupovat jen dočasně a v omezeném objemu. Snad na takovou podmínku zákonodárci ani ve stavu legislativní nouze nezapomenou.“ Eva Zamrazilová, 24. 3. 2020

Vcelku asi existuje shoda, že je potřeba připravit „palebnou sílu“. Jenže jak to udělat? Jak se vyvarovat budoucím problémům? Jak (s)prostě neoškubat střadatele? Jak to nastavit, aby se z toho všeho nestalo cosi jako dobývání renty a kupování voličských hlasů? Jak zajistit, aby se ČNB nestala „státem ve státě“ a zůstala nezávislou ústřední bankou státu?

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly

Ústavní soud je v Ústavě zakotven prostřednictvím sedmi článků a asi 600 slov. České národní bance jako „ústřední bance státu“ je v Ústavě věnován jeden článek a asi 40 slov. To podstatné řeší zákon o ČNB, jehož novelizace má přinést zásadní, revoluční a převratné změny. Úvěrovat, zakládat právnické osoby, prostě stát ve státě ovládaný a kontrolovaných čtyřmi, respektive sedmi jmenovanými úředníky jmenovanými prezidentem republiky.

Nastavení toho, jak má ČNB jako instituce fungovat a jaké další pravomoci by jí měly být svěřeny, by určitě neměla být záležitostí rychlého a zběsilého řešení v době krize. Také by asi mělo být vzato v úvahu, jak budou obsazování bankovní rady ovlivňovat budoucí přímo zvolení prezidenti.

Bulvární komentář by si v tomto ohledu žádal říci cosi jako: „zaplaťme kampaň našemu prezidentskému kandidátovi, může změnit poměry v ČNB“ – kdo ovládá peníze, ovládá svět. Věc to není jednoduchá, jde o hodně. O dělbu moci, zabránění politickému zneužití, kurz koruny, ovlivňování cen aktiv, finanční spekulace probíhající a pozadí, dobývání renty.

Populistických a různými zájmy prošpikovaných názorů, stejně jako názorů a komentářů „pouličních“ ekonomů nebo věc stěží chápajících novinářů bylo, je a bude vždy dost. Díky za ně, naštěstí žijeme v demokracii. Můžeme být rádi, že si různé komentáře můžeme přečíst, pousmát se nad pošetilými nápady akademiků, přemýšlet nad slovy a činy našich autorit a přizpůsobovat se jim.

Musíme přát našim politikům, aby nad věcí přemýšleli, nejen v zrcadle současných událostí. Ano, současné události mají „dalekosáhlé následky“. Přežijeme, ale jen na nás je, v jakém ekonomickém a společenském systému budeme v budoucnu žít. Třebas zda z ústřední banky státu vytvoříme centrální plánovací úřad, který za nás bude investovat.

Střadatelé a investoři se přizpůsobí. Budou si klást otázku, zda bude mít nadále smysl spořit v korunových aktivech a mít českou korunu jako referenční měnu. Dokud nebudou zadrátování železnou oponou, se svými úspory a kapitálem mohou ve světle vývoje prchat.