Růst české ekonomiky stojí na úvěrech, zejména na růstu zadlužení domácností. To je nezpochybnitelný fakt – stačí se podívat na statistiky České národní banky.
V období posledních deseti let (červenec 1996 až červenec 2006) vzrostl objem bankovních dluhů českých domácností více než desetinásobně: z 41,5 miliardy na 436,4 miliard Kč.
Tato statistika nezahrnuje úvěry u nebankovních institucí, které jsou sice menší, ale rostly mnohem rychleji. (Jde o Home Credit, Cetelem, Provident Financial, atd.)
Není proto úplně překvapující, že roste počet neplatičů. Mzdové účtárny řady podniků mají hodně práce navíc s obstavováním části mezd svých předlužených zaměstnanců ve prospěch věřitelů.
NEMUSÍ TO SKONČIT KATASTROFOU
Nabízejí se různé otázky. Například: Kam až to všechno povede? Je růst na dluh udržitelný? Jaká je rozumná přípustná míra zadlužení domácností jako celku? A jaká je rozumná míra zadlužení určité konkrétní domácnosti?
Pokud jde o makroekonomickou udržitelnost – zde kupodivu platí, že růst zadlužení nemusí končit katastrofou.
REKLAMA
V určité fázi vývoje banky zjistí, že poskytovat úvěry klientům s nižší kreditní kvalitou se jim přestává vyplácet a provedou příslušná opatření.
V EVROPĚ JINAK NEŽ V USA
Evropské banky mají spíše ve zvyku omezovat objem úvěrů při udržení jisté kreditní kvality. Americké banky a nebankovní instituce jdou na věc trochu jinak: jsou schopny půjčovat i velmi rizikovým klientům, avšak za podmínek značně vyšších úrokových sazeb.
Za neplatiče uhradí jejich dluhy poctivě splácející klienti. Metodiky, které hodnotí kvalitu (kreditní skóring) klientů, jsou velmi propracované a vycházejí z pokročilých statistických metod.
Z hlediska bankovního podnikání je americký přístup možná zajímavější, protože umožňuje bankám půjčovat větší objemy peněz.
Není žádnou novinkou, že v USA si může vzít hypotéku i ilegální přistěhovalec a banky na toto téma dokonce pořádají odborné semináře (zkuste žádat o hypotéku u české banky bez občanského průkazu!).
Nicméně i v Evropě se začíná prosazovat americký přístup, a to hlavně proto, že růst peněžní zásoby v eurozóně (i v ČR) vyžaduje, aby banky půjčovaly a půjčovaly. Alternativou jsou totiž jen nízce úročené státní dluhopisy.
AMERICKÁ LABORATOŘ
Ale zpět k USA. Kupodivu není zdaleka pravda, že americká veřejnost jako celek je finančně velmi vzdělaná. Většina Američanů ve středních a hlavně nižších příjmových kategoriích nemá hlubší finanční vzdělání než většina Čechů z podobných společenských tříd.
Proto můžeme na Spojené státy pohlížet jako na svého druhu živou laboratoř, která nám experimentálně napoví, jak se mohou vyvíjet dluhy českých domácností.
Za prvé, lze počítat s pokračujícím růstem zadlužení. Hypotéky a spotřebitelské úvěry jsou v ČR doposud relativně novou věcí, proto jejich expanze bude pokračovat i nadále, bez ohledu na politický vývoj a dokonce i bez velkého vlivu změn základních úrokových sazeb.
REKLAMA
Americké zkušenosti ukazují, že v prostředí stabilní měnové politiky má zvýšení základních sazeb jen velmi omezený vliv na tvorbu úvěrů. Dlouhodobé sazby (např. hypotéka s třicetiletou fixací) zůstávají nízké i v dobách růstu sazeb, protože finanční trhy věří, že centrální banka udrží inflaci na uzdě.
Krátkodobé sazby sice rostou, ovšem na sazby účtované na kreditních kartách a spotřebitelských úvěrech má toto zvýšení zanedbatelný vliv. Vesměs totiž jde o úvěry s vysokým úročením (desítky a někdy i stovky procent per annum), takže zvýšení o desetiny procent nebo i o několik procent se do poptávky a nabídky úvěrů téměř nepromítne.
OBCHOD VS. RIZIKO
Za druhé, české banky a nebankovní instituce budou používat čím dál tím agresivnější marketingové metody. Pamatujete? Není to tak dávno, co jste museli o hypotéku doslova žebronit.
Před dvěma či třemi lety už žádost prošla hladce, ale ne každému. Nyní se dostáváme do stádia, kdy banky začínají hypotéky doslova vnucovat. Totéž platí pro jiné typy úvěrů.
V úvěrových institucích vždy panuje rivalita mezi obchodním oddělením a risk managementem. Cílem obchodního oddělení je maximalizovat produkci a nestarat se o rizika.
Cílem risk managementu – jak název napovídá – je pochopitelně rizika omezovat. Za normálních okolností, kdy ekonomika roste a rizika jsou nízká, obchod téměř vždy vítězí.
Obchodníci jsou hrdinové, kteří vydělávají bankovnímu top managementu na platy a prémie. Risk management je naproti tomu "nákladové středisko", které nejenže nic nevydělává, ale naopak má neblahý zvyk kazit legraci.
Proto vedení banky dává obvykle přednost názoru obchodníků. Výjimkou mohou být krizové situace, když nárůst objemu špatných úvěrů podstatně převýší normál.
DEJTE SI POZOR. BANKA TO ZA VÁS NEUDĚLÁ
V české praxi se tedy mohou opakovat americké zkušenosti, kdy klient dostane díky agilním obchodníkům tak vysoký úvěr, že si s ním neporadí.
Nelze tedy spoléhat na to, že banka klienta adekvátně ohodnotí, a pokud jej vyhodnotí jako rizikového, úvěr neposkytne. Naopak, rizikový klient nejenže úvěr dostane, ale nádavkem "obdrží" vysokou úrokovou sazbu, která jej ještě více zatíží.
Při žádostech o úvěr platí zásada "caveat emptor" – prostě řečeno, že zákazník si musí dávat pozor. S výjimkou skutečně přehnaných žádostí jej nikdo nebude varovat před přílišným finančním břemenem.
REKLAMA
Je tedy nutné vzít počítač anebo aspoň kalkulačku a provést několik jednoduchých výpočtů:
• Kolik budete celkem splácet měsíčně? Počítat s dostatečnou příjmovou rezervou je triviální rada, ale přesto je překvapivé, jak velký počet žadatelů o úvěr ji ignoruje.
• Počítáte s výpadkem příjmů? Nezaměstnanost či chronická nemoc může postihnout bohužel každého. Není příjemné, když v této obtížné situaci čelíte ještě navíc hrozbě exekuce.
• Počítáte s nečekaným nárůstem výdajů? I očekávání radostné události může způsobit vrásky. Zejména, pokud jdou na cestě dvojčata.
• Nepočítáte s příliš nízkými výdaji? Leccos vychází jinak, pokud počítáte s jídelníčkem ve složení chléb, brambory a voda z vodovodu. I při splácení úvěru bychom však neměli počítat s příliš asketickým rozpočtem. I dlužník se může občas "rozšoupnout".
• Počítáte skutečně se všemi výdaji? Hypotéční banka může vyžadovat povinné pojištění zastavené nemovitosti. Ačkoli se zpravidla nejedná o závratné sumy, přece jen je nepříjemné, pokud na tuto částku zapomenete a rodinný rozpočet pak "hapruje".
• Počítáte s možným nárůstem úrokových sazeb? Ačkoli to v současném prostředí levných úroků zní nepravděpodobně, sazby občas rostou. Mírný nárůst, který jsme zaznamenali během roku 2006, ještě nic není.
• Nejste příliš ambiciózní ohledně termínu splacení hypotéky? Mnoho lidí má ambice zbavit se dluhu co nejrychleji, ale může to být na úkor vlastní finanční stability. Často bývá lepší splácet o pár let déle než na sebe naložit neúnosné břemeno měsíčních splátek.
S výjimkou posledních dvou bodů nevyžaduje provedení této jednoduché analýzy žádné hluboké finanční znalosti. Otázka optimální fixace hypotéčních úvěrů je podstatně složitější a zaslouží si zvláštní pozornost.
NĚKOLIK DOBRÝCH RAD NA ZÁVĚR
Problém optimálního splátkového kalendáře souvisí s časovou hodnotou peněz. Ta může být dramaticky odlišná pro různé osoby v různém věku a postavení.
Obecně platí, že časová hodnota peněz pro firmy je nižší než pro jednotlivce, protože firma má alespoň teoreticky nekonečnou životnost, kdežto jednotlivec bohužel nikoli. Toto téma si ovšem zaslouží samostatné pojednání.
Kromě toho se vyplatí dodržovat několik dalších pravidel:
• Nikdy nevyužívat služeb firem, které doručí vypůjčenou částku "až do domu". Dělají to nikoli pro pohodlí klienta, ale proto, aby byly schopny ohodnotit cenu zařízení bytu pro účely případné exekuce.
• Nikdy nepoužívat kreditní karty. Nikdy. Bez ohledu na různé "výhody". Debetní karta poslouží stejně dobře a bez dluhu.
• Nepoužívat lákavé nabídky splátkových firem, leda v krajním případě, tj. pokud např. čtrnáct dní před fotbalovým šampionátem "odejde" televize a všechny úspory jsou jako z udělání investovány nelikvidním způsobem. Jinak nikdy.
• Je dobré mít kromě dluhu také rozumnou částku finančních aktiv. To znamená, že je lepší vzít si raději o něco vyšší hypotéku a ponechat si nějaké úspory v hotovosti či cenných papírech než zaplatit vyšší akontaci a zůstat zcela bez úspor. Toto pravidlo se vyplatí téměř ve všech případech.
