Valtr Komárek: Socialistická cesta? Příliš velké riziko

Che Guevara

Během svého života jste mimo jiné působil na Kubě jako poradce pana Guevary. Jak se člověk stane poradcem Che Guevary?

Na Státní plánovací komisi jsem vedl expertízu investic, která zpracovávala posudky ke všem velkým investicím. A protože jsem neustále kritizoval zaměření Československa na těžký průmysl, byl jsem pověřen vedením komise na strukturální změny. Naším závěrem bylo změnit strukturu průmyslu ve prospěch přesného středního strojírenství, kvalifikované chemie a dalších tradičních oborů.

Materiál byl schválen tehdejšími stranickými orgány a skeptický první tajemník Antonín Novotný si dokonce vyžádal sovětskou expertízu od Chruščova. Když analýza vešla ve známost, začal velký protitlak hutních klanů, ostravských politických klanů a materiál byl označen za sabotáž socialismu. Jenže byl již schválený a nemohli to hodit jen na mě. Studie tedy byla uložena do šuplíku a já se stal nepohodlným. Byl jsem suspendován.

Do toho přijela kubánská delegace, kterou vedl Orlando Borrego, první náměstek Guevary, a chtěla diskutovat o dlouhodobé koncepci. Věděli o naší diskusi a vyžádali si ke konzultacím mě. To se hodilo i Státní plánovací komisi, protože všichni byli zaneprázdněni tvorbou plánu.

Varoval jsem před těžkým průmyslem a doporučoval držet se komparativních výhod tropického pásma: třtinového cukru, začínajícího turismu ve světě a rozvoje zemědělství a lehkého průmyslu pro vnitřní trh. Pak si mě vyžádali jako poradce na kubánské ministerstvo průmyslu.

Jak jste se seznámil s Guevarou?

^REKLAMA

Guevara byl v té době pryč. Cvičil partyzány někde v Angole, a tak jsem nastoupil u jeho zastupujícího náměstka. Než se Guevara po měsíci vrátil, získal jsem podezřele rychle dobrou pověst. Neříkal jsem, jak bylo zvykem, jakou máme metodiku a jak organizujeme plán a materiálně technické zásobování. Říkal jsem jim na rovinu, že ty věci jsou v chaosu, že je to improvizace, že nezvládáme. A oni tušili, že to nemůže fungovat.

Když se vrátil Guevara, měl jsem zřejmě od jeho lidí řadu doporučení. Hned mě posadil vedle něj a chtěl, abych se okamžitě ujal konzultací velkých investičních projektů a zformování vize dlouhodobého strategického výhledu Kuby. Tím jsem se stal zároveň poradcem prezidenta Osvaldo Dorticós Torrado, v jehož kompetencích výhled byl.

S Guevarou jste se spřátelili. Jak k tomu došlo?

Společně s Gevarou jsme jezdili po výzkumných pracovištích, která byla v cukrovarech, a diskutovali s lidmi. Tím jsme se hodně sblížili. Zavedl takové noční diskuse. Večer přišel a chtěl se bavit buď o ekonomii, ale často také třeba o existencialismu, protože byl přítel Sartrův. Současně ho zajímaly mocenské systémy v Rusku. O tom jsme měli velmi otevřené diskuse.

Nakonec koloval od nějakého exministra vtip, který obletěl celou Kubu, že Guevara po poslední 14hodinové diskusi s Komárkem o reálném socialismu šel spáchat dobrovolnou sebevraždu do Bolívie.

^REKLAMA

Guevara byl celý vyjevený ze Sovětského svazu. Podle něj byl Chruščov upocený sedlák, celkem hlupák. Jednou se ho ptal, co říká na Sartra, a Chruščov mu odpověděl: "Ščo takoje Sartro."

Konec socialismu v Československu a kupónová privatizace

Vraťme se do České republiky. Zde byla také nastolena socialistická cesta, která skončila v roce 1989. Co vnímáte jako příčinu konce socialismu v Česku?

Ta situace byla jasná. Postupně se vyvinula tak, že na jedné straně bylo tak 200 – 300 tisíc příslušníků "mafie moci". Na okresech bylo vedení v rukou dvou-tří tajemníků okresního výboru strany, aparátu smíšeného s náčelníky veřejné a státní bezpečnosti, šéfem vojenské posádky, s dvěmi-třemi řediteli klíčových závodů a řekněme dvěma intelektuály, aby mohli dělat propagandu. A ti v podstatě rozhodovali o všem. I o lidech.

Proti této "mafii moci" stálo 15 milionů lidí. A mafie těm lidem říkala: "Nechte nás na pokoji, my si děláme svý, a když se nebudete plíst do politiky, tak vás necháme být."

^REKLAMA

Celá chobotnice té mafie byla opřena o obrovskou vojensko sílu Sovětského svazu. Takže se držela obrazně řečeno na oněch bodácích Rudé armády. Jakmile se ale opora začala hroutit, nebylo možné, aby to skončilo jinak než rozpadem.

Myslíte si, že je realizovatelná nějaká socialistická cesta, nebo je to pouze utopie?

Myslím si, že teoreticky je možná s tím, že je to příliš velké riziko, které je nerozumné podstupovat. Je daleko rozumnější jít cestou tržní ekonomiky se soukromým podnikáním, ovšem spojenou s prohlubováním demokracie.

Neznamená to, že co je státní, je špatné, jak znělo na začátku privatizace, kdy se občas říkalo, že je lepší, když se to rozkrade, než aby to patřilo státu.

Podílel jste se na kupónové privatizaci. Jak vnímáte kupónovou privatizaci teď, ze zpětného pohledu?

Já jsem se na její realizaci vůbec nepodílel. Do vlády jsem z pozice prvního místopředsedy vlády vzal lidi z Prognostického ústavu. Václava Klause jako ministra financí, Vladimíra Dlouhého jako místopředsedu vlády, Tomáše Ježka jako ministra privatizace, Karla Dybu jako ministra místního hospodářství a další. To, že jsem je tam vzal, je zkratka. Oni se tam různě prodírali svojí vůlí, svojí snahou, svými ambicemi. Byl to závěs za mou tehdejší popularitou.

Měli jsme společnou koncepci z Prognostického ústavu, hned v prvním měsíci jsme se ale dostali do rozporů. Nešlo apriori o změnu systému za cenu, že nám zbude takříkajíc holá zadnice. Pro mě bylo hlavním cílem přeorientovat náš obrovský průmysl ze sovětského trhu na jiné. Kdežto ti mládenci vsadili jenom na změnu systému. Tak do toho okamžitě implementovali co nejrychlejší privatizaci. A průmysl se v podstatě rozkradl. A to takovým způsobem, že to vedlo k jeho zničení.

Měl jsem jinou koncepci. Chtěl jsem podniky nejprve restrukturalizovat, zefektivnit a přeorientovat na jiné trhy, a pak prodat za plnou cenu. Naplnily by se tím státní fondy, zejména státní penzijní fond, a vytvořily by se základny pro financování veřejného sektoru na dlouho ze státního rozpočtu.

Pro ně to byl také obrovský kariérní růst. Z referenta jednoho ústavu se stát místopředsedou vlády. To bylo možné pro každého z nich. Klaus už se zřejmě viděl přinejmenším v roli premiéra.