Vítězí solární byznys nad jinými investicemi?
Mezi investiční příležitosti pro drobné investory patří bankovní vklady a jiné finanční produkty, jako je stavební spoření. Drobný investor také může investovat do komodit nebo cenných papírů, ať už přímo nebo zprostředkovaně díky podílovým fondům.
Jedním z investorských kroků je naplňování investiční strategie a volba vhodného typu investice. Jakými úvahami je zatížena hlava investora zadumaného nad svými investicemi? Jak posuzuje možné výnosy kapitálové a výnosy dividendové? V čem spočívá riziko kapitálových ztrát? Co si představit pod návratností investice a co to je doba návratnosti investice?
Investice do reálného byznysu
Médii aktuálně propíraným příkladem investice do reálného byznysu jsou solární elektrárny. Kapitál je v tomto případě investován do výstavby elektrárny a výnosy jsou tvořeny příjmy za vyrobenou elektrickou energii.
Příčinou solárního boomu je skutečnost, že rozhodnutí státu zaručilo pevnou a vysokou výkupní cenu této "zelené" elektřiny. Vzhledem k dnešním nákladům na tuto investici se tak jedná o jedinečný byznys. Výstavba těchto zařízení pokračuje ve vysokém tempu a sluneční elektrárny rostou jako houby po dešti, aby bylo možné využít slíbené garance výkupní ceny elektřiny.
Pro investora do čehokoli je úvahou zásadní důležitosti představa návratnosti investovaných peněz, přesněji řečeno návratnost investice. Právě návratností investice, označovaná také zkratkou ROI (Return On Investment), je ukazatelem úspěšnosti investičních záměrů a podnikatelských projektů. Návratnost investice je obecně určená jako dosažený čistý výnos podělený kapitálem vynaloženým k jeho dosažení.
REKLAMA
Návratnost bude tím vyšší, čím vyšší bude dosažený výnos a čím menší bude vynaložený kapitál. Potenciální investor do solárních projektů bude o své investici uvažovat právě zvažováním návratnosti investice – a tato je letos jedinečně slibná.
Výnosy jsou jisté, protože ovlivněny nárokem na zákonem zaručený zelený bonus za elektřinu z obnovitelných zdrojů. Za solárním boomem nestojí ani tak investoři, jako politici, kteří nastavili podmínky provozování tohoto byznysu. Právě díky státní regulaci této ceny jsou dané a dobře předpověditelné, výnosy solárního byznysu jsou zajištěny.
Kdo někdy okolo roku 2006 postavil solární elektrárnu, musel vynaložit kapitál v takové výši, že doba návratnosti této investice činila okolo 15 let. Taková investice by se tak v postupně inkasovaných peněžních příjmech z prodeje elektřiny měla vrátit právě za 15 let. Když ale klesla pořizovací cena fotofoltaických panelů, kapitál potřebný na výstavbu elektrárny se snížil, a díky tomu se zkrátila i doba návratnosti investice. Doba návratnosti investice se snížila na asi sedm let, po těchto sedmi letech bude mít investor původní kapitál zpět. Je-li životnost vybudovaného zařízení dvacet let, pak si po třináct zbývajících let může investor užívat zlatá vejce plynoucí z této státem posvěcené investice.
Pro toho, kdo elektrárnu uvede do provozu v roce 2010, zůstaly výkupní ceny "solární" elektřiny pevné, ale náklady na výstavbu klesly. Kdo dokáže solární elektrárnu vybudovat ještě v roce 2010, může z tohoto "zeleného" byznysu dobře vydělávat. A právě proto právě letos rostou solární elektrárny jako houby po dešti. Příští rok už solární projekty tak lukrativní nebudou, protože už bude působit riziko poklesu výkupní ceny.
REKLAMA
Solární elektrárny jsou důkazem toho, že různé investiční příležitosti mají různou návratnost (i různé riziko) a prostředky budou obvykle směřovat tam, kde je návratnost vysoká (a riziko minimální nebo pojištěné). Kdykoliv se někde naskytne příležitost k výhodným investicím, investoři mají tendenci směřovat část svého kapitálu do oblastí, kde bude návratnost investice nejvyšší. Pro drobného investora obvykle připadají v úvahu jiné možnosti investic než investice v podobě reálného byznysu a účasti na konkrétních projektech. Jaké příležitosti to jsou?
Když banky a komoditní trhy dávající možnost vydělat (ale i prodělat)
Peníze pracují pro svého majitele. Kdo svých 100 tisíc korun uloží u vhodně vybrané banky, může získat kupříkladu 5% výnos díky připsanému úroku. Investovaný kapitál bude v tomto případě vydělávat 5 tisíc korun hrubého (před zdaněním). Po zdanění bude čistý výnos této investice 4250 korun, a to za předpokladu, že výnos není zatížen dalšími náklady, jako jsou různé bankovní poplatky. Když investor bude chtít své peníze vybrat, dostane zpět svých 100 tisíc korun i akumulované úroky. Rizikem takového uložení peněz je inflace, která snižuje kupní sílu nominálně vyjádřených výnosů i původního kapitálu. Moudrého investora nezajímá nominální hodnota výnosů, ale hodnota reálná, tedy to, co si za ně může skutečně koupit.
Obdobnými produkty, jako jsou bankovní vklady v podobě spořících účtů a termínovaných vkladů, je stavební spoření nebo penzijní připojištění. V případě těchto produktů významnou roli zastává státní dotace a daňové zvýhodnění.
Pro vlastníka mohou rovněž pracovat také peníze uložené do různých komodit. Někdo může třeba věřit a zaspekulovat na to, že cena zlata poroste. Ve své víře tak své peníze uloží do zlatého slitku, který koupí. Bude-li mít tento investor (či spíše spekulant) štěstí, a cena zlata během roku vzroste o 20 %, může zlato prodat se ziskem za 120 tisíc korun. Když se to podařilo, byl dosažen roční výnos v podobě kapitálového zisku, který původní kapitál zvýšil o 20 tisíc korun. Pokud ovšem odhad nevyšel, a cena zlata zůstala stejná, kapitál nevytvořil žádný výnos, protože komodity neumožňují získávat úrok a průběžný příjem.
REKLAMA
Snahy vydělat nákupem cenných papírů
Někdo jiný může svůj kapitál použít k nákupu cenných papírů, které jsou obchodovány na burze. Obvykle se jedná o dluhopisy nebo akcie. Tradiční dluhopisy poskytují pevnou úrokovou platbu, kterou dlužník (emitent dluhopisu) platí za půjčení peněz. Kdo koupí dluhopis (obligaci), půjčí své peníze vydavateli dluhopisu, který za půjčení těchto peněz platí těm, kdo půjčují. Vydavatel dluhopisu může zkrachovat (kreditní riziko), a investor nemusí dostat zpět ani původně investovaný kapitál ani slíbené výnosy.
V případě koupě akcie jsou peníze vloženy do akciového podniku, který tento kapitál potřebuje ke svému podnikání. Akcie nesou dividendy, které jsou podílem na zisku firmy, která kapitál akcionářů používá k podnikání. Akcionář ČEZu tak může nepřímo profitovat ze solárního boomu a ze solárních elektráren, které ČEZ uvede do provozu. Pokud zisky akciové společnosti rostou, je pravděpodobné, že budou růst i dividendy. Nikdy ovšem neexistuje garance, že dividendy musí být vyplaceny a že nemohou být nulové. Začne-li akciová společnost vytvářet ztráty nebo má nedostatek hotovosti, může od vyplácení dividend upustit. Akciová společnost může zkrachovat a akcionář jako spolupodílník na podnikání této společnosti nemusí dostat zpět ani původně investovaný kapitál. Akcionář se nepodílí jen na ziscích, ale i na ztrátách.
Možný výnos (ale i prodělek) vyplývající z nákupu cenných papírů, které jsou obchodovány na burze, není limitován vyplácenými úroky nebo dividendami. Ceny těchto cenných papírů na burze padají nebo rostou, a tržní hodnota původní investice může kolísat. Kdo sem investuje, přijímá riziko kapitálové ztráty, které je kompenzováno možností kapitálového zisku.
Předpokládejme, že jste za svých 100 tisíc Kč koupili akcie, které vyplatí hrubou dividendu ve výši řekněme 4 tisíce Kč ročně. Držením akcií jste získali hrubý dividendový výnos 4 % ročně. Jestliže se po roce tržní hodnota vašich akcií zvýšila ze 100 tisíc Kč na 110 tisíc Kč, dosáhli jste kapitálového výnosu ve výši 10 tisíc korun (tedy desetiprocentní výnos z původního kapitálu). Celkový hrubý výnos po roce ve výši 14 tisíc Kč (před zdaněním) sestává ze 4 tisíc Kč dividendového příjmu a 10 tisíc Kč kapitálového výnosu.
