Vládou schválený návrh zákona o ochraně whistleblowerů oznamovatele spíše odradí
Vláda 23. listopadu schválila přepracovaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů protiprávního jednání. Návrh transponuje do českého právního řádu evropskou směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Transpoziční lhůta uplynula již 17. prosince loňského roku. Předlohu nyní dostane k projednání Poslanecká sněmovna.
Firmy musí získat důvěru zaměstnanců
Podle odborníků z mezinárodní advokátní kanceláře Noerr mají firmy přijmout taková opatření, aby zaměstnanci oznamovacímu (whistleblowingovému) systému důvěřovali a využívali ho. A to namísto anonymních podání různým úřadům, anebo medializaci.
„Je dobré, že návrh zavádí dva oznamovací kanály – interní (prostřednictvím osoby pověřené zaměstnavatelem) a externí (prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti). Funkčnost interního oznamovacího systému bude v mnoha případech záviset na tom, kdo bude pověřenou osobou přijímající oznámení,“ říká Lenka Sklenářová z Noerru.
Právě důvěra zaměstnanců ve fungování systému a ochranu před postihem ze strany zaměstnavatele je klíčová. Oznamovatelé musí věřit v důkladné prověření podnětu a neexistenci sankcí. Zaměstnavatelé se vyhnou oplétačkám s úřady, pokud se jim podaří záležitost vyřešit interně.
S ohledem na zpoždění, které Česká republika při transpozici evropské směrnice nabrala, v důsledku přímého účinku směrnice již pravidla platí pro státní správu. Pro zaměstnavatele ve veřejné správě ale nejde o žádnou novinku, oznamování protiprávních jednání zakotvil již služební zákon.
REKLAMA
„Přijetí zákona můžeme v podstatě brát za hotovou věc, vzhledem k tomu, že se jedná o implementaci evropské směrnice. Z praxe v jiných zemích EU ale vyplývá, že oznamovací systémy často nejsou efektivně využívány,“ vysvětluje Petr Hrnčíř z advokátní kanceláře Noerr, která zjišťovala, jaké jsou zkušenosti s oznamovacími systémy na českých ministerstvech. „Ukázalo se, že oznámení za dobu fungování nového systému bylo přijato celkově méně, než je prstů na jedné ruce,“ dodává Hrnčíř.
Nejasnosti ohledně anonymních oznámení
Ačkoliv podávání anonymních oznámení zákon výslovně nevylučuje, bude na zaměstnavateli, jak s nimi naloží. Ochrana oznamovatele podle zákona se má vztahovat jen na oznámení, u nichž je jejich autor identifikován.
„Domnívám se, že v dalším legislativním procesu by měla být ještě důkladněji zvážena mimo jiné problematika anonymních oznámení,“ připomíná advokát ROWAN LEGAL Michal Nulíček. Podle stávajícího znění návrhu má oznamovatel v oznámení uvádět své identifikační údaje (jméno a příjmení, datum narození, případně další). „Tato podmínka se do budoucna může stát překážkou a může odradit řadu oznamovatelů. Pokud pak oznamovatel tyto údaje neuvede a podá anonymní oznámení, firmy nemají jasná vodítka, jak s takovým oznámením naložit,“ dodává Nulíček.
Právě anonymní oznámení ale podle Transparency International často vedou k odhalení té nejzávažnější trestné činnosti. Stávající návrh je k ničemu, píší ve společné tiskové zprávě Transparency International, Rekonstrukce státu a Oživení.
„Přestože je zákon o ochraně oznamovatelů úplnou novinkou, zahraniční zkušenosti hovoří jasně. Aby zákon fungoval, je potřeba co nejvíce usnadnit oznamovatelům rozhodnutí, zda podat oznámení,“ upozorňuje Šárka Zvěřina Trunkátová, předsedkyně Oživení.