Vladek Krámek: Odejít na vrcholu je fajn

Co a kdy vás přivedlo do Fincentra?

Do Fincentra mě přivedl v roce 2007 Martin Nejedlý a Michal Lánský. V té době vznikalo něco, čemu se dnes i v české legislativě říká „compliance“ a Fincentrum hledalo právníka, který by se toho ujal, a mně to znělo jako zajímavá výzva.

Ve Fincentru jste strávil víc než deset let. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl odejít?

Asi především ta doba. Je to dokonce víc než 11 let. Je zdravé občas udělat nějakou změnu. Kdysi jsem si slíbil, že budu rád, když takovou změnu udělám z vlastní vůle. Je to vždycky hezčí a příjemnější, než když je to jakkoli naopak. A to se mi podařilo.

Podařilo se mi to po druhém prodeji Fincentra. Být účasten jako interní právník dvou prodejů firmy, jako je Fincentrum, je neopakovatelná příležitost a neopakovatelná zkušenost. Byla to vlastně taková další vysoká škola navíc. Řekl jsem si, že je čas se posunout někam dál a někam jinam.

^REKLAMA

Rostl jsem společně s Fincentrem, což je taky neopakovatelná zkušenost. Z firmy, která měla obrat zhruba 300 milionů, když jsem v roce 2007 nastoupil jako interní právník Fincentra, vyrůst na člena představenstva a šéfa compliance a právního oddělení, které jsem ve Fincentru postavil v Česku i na Slovensku, tedy ve firmě, která má dneska obrat zhruba 1,5 mld. Kč, je prostě super. Je to skvělá zkušenost.

Odejít na vrcholu je fajn.

Nechávám tady skvělé týmy, na které jsem hrdý, a to jak v Česku, tak na Slovensku i v naší realitce. Proto vím, že to bude fungovat dobře dál i beze mě. Rozhodnutí ve mně zrálo víc než půl roku v průběhu druhé transakce, tedy měl jsem čas o všem v klidu přemýšlet a rozhodnout se definitivně po dokončení prodeje, a to i dle toho, jaké nabídky s tím přijdou.

Jedna z nabídek byla ze SwissLife posunout se na nadnárodní úroveň. I tu jste odmítl. Jaké byly další nabídky, které jste zvažoval?

Nezvažoval jsem zatím žádné další nabídky než tu, kterou jste zmínil. Čekal jsem na to, kam a jakým směrem se může posunout Fincentrum. Přišla nabídka SwissLife být lídrem týmu, který by měl na starosti střední a východní Evropu po právní stránce. Takže to by jistě profesní posun byl, na druhou stranu v oboru, ve kterém působím 11 let.

Byla by to už spíše především manažerská práce než též právničina. Vystudoval jsem práva v Čechách, jsem český právník a pořád mě to baví. Samozřejmě nezapřu, že z pozice šéfa compliance a člena představenstva Fincentra jsem též manažer, nejenom právník, ale i tak jsem byl doposud v úzkém kontaktu s právem a jeho přímou implementací do praxe. V tuhle chvíli by přijetí nabídky znamenalo příklon především k manažerské práci. Pořád ještě mám ambici věnovat se právu a možná i něčemu novému. Navíc jsem zvyklý pracovat a rozhodovat dynamicky, což v korporaci úplně nejde.

Mnohokrát jste opakoval, že teď si dáte nějaký čas pauzu a nebudete se pouštět do ničeho nového. Pořád to platí, nebo už víte, co budete dělat v následujícím půlroce?

^REKLAMA

Platí to. Nějakou dobu si chci dát pauzu, protože minimálně poslední čtyři roky jsem neměl pořádnou dovolenou. Až ukončím činnost pro Fincentrum, což bylo formálně ke konci roku a projektově to bude ke konci ledna, vezmu si delší volno. Pak budu zvažovat, co dál.

V tuhle chvíli není na stole žádná konkrétní nabídka, kterou se vážně zabýval. Mám svůj projekt, který funguje na konzultační bázi, částečně souvisí se strukturováním rodinného majetku a family office poradenstvím, a ten možná budu chtít rozvíjet. Bude mi 37 let a mám trochu chuť zkusit se postavit na vlastní nohy a vybudovat něco vlastního. To je jeden ze směrů, o kterém vážně přemýšlím.

Jako největší úspěch jste popsal účast při dvojím prodeji Fincentra. Co naopak vidíte jako svůj největší neúspěch?

O úspěších se mluví vždy lépe. O neúspěších je to složitější. Jako neúspěch, byť ještě není finálně potvrzen, bych označil výstup kontroly České národní banky, se kterou se dodnes soudíme, a jejich přístup k tomu, zda mají být, nebo nemají být nahrávány mobilní telefony poradců.

Za neúspěch považuji to, že jsme nebyli schopni České národní bance vysvětlit, že taková zákonná povinnost neexistuje a že Česká národní banka s námi zahájila správní řízení, které skončilo sankcí. To považuji za neúspěch, se kterým se ale dalo velmi těžko dělat něco víc, protože přes názor České národní banky prostě nejel vlak. Uvidíme, jak dopadne soud.

A to ani nemůžu říct, že by to byl jen můj názor versus názor ČNB. Stejný názor zastávají největší právní kapacity v zemi, které jsme použili v rámci zastupování Fincentra. Tento názor historicky zastává i Ministerstvo financí ČR. O to víc mě to mrzí, že se nám to nepodařilo s ČNB ustát.

Na druhou stranu kvalifikovat to čistě jako neúspěch můžu asi jenom já sám pro sebe, protože po právní stránce nevidím prostor, co se dalo udělat jinak. Celý trh funguje tak, jak jsme fungovali my, a mobilní telefony nenahrává.

^REKLAMA

Spor mezi Českou národní banku a Fincentrem bude probíhat dál. Budete v rámci tohoto sporu působit na konzultační úrovni, nebo zcela předáte tento spor svým nástupcům?

O mém dalším působení v rámci skupiny Fincentrum jsme se zatím do detailu s kolegy nebavili. Jsem otevřený komunikaci a na konzultační bázi mohu působit dál, pokud bude zájem ze strany Fincentra, a pokud by to dávalo oboustranně smysl.

Odcházím po 11 letech. Fincentrum je něco jako mé dítě, je to opravdu hodně citová záležitost, takže není to o tom, že bych zabouchl dveře a řekl, že mi to je jedno. Nabídka v nějaké zatím jenom velmi předběžné formě z mé strany byla managementu předestřena. Umím efektivně pomoci s projekty, které souvisí s historií, nemám ambici se pouštět do nových projektů SwissLife.

Co se týče toho sporu jako takového, tam v tuhle chvíli není potřeba dělat nic zásadního. Zastupuje nás renomovaná advokátní kancelář a čeká se na nařízení ústního jednání. Jde tedy zejména o to, jak spor dopadne u soudu první instance. Zároveň bude důležité, jak se k tomu postaví nový akcionář, jestli bude chtít být konfliktu s Českou národní bankou i nadále, nebo ne. To bude zcela mimo moji rozhodovací kompetenci. Moje doporučení prezentované novému akcionáři je tento spor dotáhnout do konce, protože jsem přesvědčen, že ČNB nemá v této věci pravdu a nerozhodla v souladu s platným právem.

Nahrávání i podle MiFID II za stávající legislativní úpravy je nesmysl. Tento argument podtrhuje i to, že po Fincentru žádná kontrola České národní banky u konkurence toto téma neřešila s nikým, což opět nahrává tomu, že Fincentrum bylo něco jako Československá obchodní banka v bankovním sektoru – na nás si to chtěla ČNB vyzkoušet a na nás to chtěla prorazit, akorát jsme se na rozdíl od ČSOB bránili žalobou, tím pádem tohle neimplementoval do dneška žádný z našich konkurentů ani Fincentrum, protože čekáme, jak dopadne soudní spor.

Co bylo nejtěžší při vašem působení ve Fincentru, ať už při jednání s Českou národní bankou, při lobbyingu na poslanecké půdě nebo při prodeji Fincentra?

To je těžká otázka, ale díky za ní. Ve Fincentru pro mě vždy bylo výzvou to, že se stále dělo něco nového, že se vytvářely nové projekty, nové a nové věci. Fincentrum vždy rychle rostlo a tomuto obchodnímu tempu přizpůsobit implementaci legislativy a procesů způsobem, který bude srozumitelný pro poradce a klienty na jedné straně a zároveň vyhovující pro regulátora na straně druhé, to byl asi vždy nejtěžší úkol.

Bylo to těžké, protože se většinou jednalo o naprosté novinky a nikdo na trhu nevěděl, jak to správně udělat. Fincentrum fungovalo vždy hodně liberálně, to znamená implementovat i legislativu tak, aby zatížila síť poradců co nejmíň, ale zároveň dostát všem parametrům, které požadoval nejen zákon, ale i regulátor, který jde někdy i dál za požadavky zákona.

Tedy jako jedna z mých největších přidaných hodnot byla implementace legislativy do praxe způsobem, který byl akceptovatelný a dobře stravitelný pro poradce i klienty tak, aby vyhodnocování veškerých legislativních požadavků a potřeb bylo zpracovatelné relativně srozumitelně i pro back-office a následně pro centrálu.

Lobbing a věci kolem beru jako další kapitolu stejně jako prodej. Byly to další otevřené učebnice, které byly zajímavé, ale nepovažuji to za něco, co by bylo složité, spíše náročné na čas.

Co vás nejvíc překvapilo například u prodeje Fincentra?

Díky tomu, že jsem absolvoval ty prodeje dva, tak se zastavím i u toho prvního. Bylo to nejen pro mě něco nového a zajímavého. Navíc to byl prodej Private Equity investorům, což bylo zajímavé i proto, že transakce obsahovala prvky specifické právě pro spolupráci s investory typu privat equity fondů.

Po zkušenostech z prvního prodeje mě na druhém docela překvapilo, že pokud se o firmu typu Fincentrum ucházejí dvě instituce takové velikosti, jako je SwissLife nebo Intesa Sanpaolo, což je v jednom případě největší životní pojišťovna a v druhém druhá největší bankovní skupina v rámci Evropy, tak že ten prodejní proces může být extrémně zdlouhavý. Bylo skoro za hranou mé představivosti, jakým způsobem může proces protáhnout například nevýznamná formalita.

Nyní se chystáte na zaslouženou dovolenou. Už víte, kam pojedete?

Nejdelší dovolená, kterou jsem ve Fincentru měl, byla 14 dní, a byla to svatební cesta. Proto jsem se nyní mentálně nastavoval nejprve na 3 týdny, pak na 4 týdny, a teď už si dovedu představit, že by to mohlo být i víc. Na glóbusu se tedy posouváme dál a dál. Zvažujeme tak třeba Nový Zéland a Francouzskou Polynésii, tak uvidíme.

Tak šťastnou cestu a děkuji za rozhovor.