Vladek Krámek: Pokutu jsme dostali za nenahrávání hovorů. Zvažujeme podání správní žaloby

Fincentrum dostalo od České národní banky (ČNB) pokutu ve výši 1,5 mil. Kč. Za co?

Fincentrum vedlo s Českou národní bankou na toto téma řízení již několik let. Je to správní řízení, které bylo zahájeno na základě kontroly na místě, která probíhala v roce 2014. Na základě této kontroly ČNB vytkla Fincentru několik bodů. V rámci správního řízení jsme s ČNB vedli o tyto body spor a všechny body, které nám vytýkala, jsme rozporovali – částečně úspěšně, částečně neúspěšně.

Body, které s námi ČNB řešila, byly částečně tradiční a z větší části netradiční. Z tohoto pohledu je rozhodnutí precedenční, protože zasahuje celý zprostředkovatelský trh.

ČNB s námi řešila stejně jako u našich konkurentů používání slova „spoření“ při distribuci investičního životního pojištění.

Tento bod nakonec ČNB stáhla…

^REKLAMA

Ano, to zastavila. Tento bod se nám podařilo uhájit, což je dobrá zpráva.

Přitom u některých společností, kterým toto vytýkala, stačilo, když ČNB našla slovo „spoření“ v jakémkoli byť nepoužívaném interním materiálu.

To se stalo i u nás. ČNB hledala toto slovo i u nás ve všem možném. Našla ho v jedné historické prezentaci a též v dokumentech pojišťoven (!), jejichž produkty jsme zprostředkovávali. Téma „spoření“ je pro ČNB stále živé, byť tuto problematiku uchopila ne úplně šťastně.

Někdy v roce 2013 v létě vydali na toto téma dohledový benchmark, kde uvedli, že by se toto slovo nemělo v souvislosti i investičním životním pojištěním užívat a nemělo by se užívat ani sousloví „spořicí složka“, která byla standardně na trhu používána nejen zprostředkovateli, ale hlavně pojišťovnami. Toto sousloví bylo součástí smluvní dokumentace k tomuto produktu. Benchmark byl v rozporu s běžnou praxí. Trh se tomu přizpůsobil, včetně pojišťoven.

Je třeba říci, že benchmark byl vydán v druhé polovině roku 2013 a od 1. 1. 2014 nabýval účinnosti nový občanský zákoník. Většina společností tak udělala úpravy společně se změnami podle nového občanského zákoníku. Stejně postupovalo i Fincentrum.

Problém je, že ČNB napříč trhem trestá za užití tohoto sousloví i retroaktivně. Řeší používání slova „spoření“ i pro období před vydáním benchmarku, což vyplývá i z jejích rozhodnutí. To, že je to retroaktivní, ČNB slyšet nechce. Říká, že vydala jen benchmark, který uznává, že není závazný, a proto tvrdí, že trestá podle zákona na ochranu spotřebitele za klamavou obchodní praktiku a argumentem, že takto je věc možné kvalifikovat i pro období před benchmarkem. To je sice hezké, ale nikdo nečekal, že by to mohla takto kvalifikovat. Jinak by to asi nikdo nedělal, že.

Zároveň paradoxně v souvislosti s investičním životním pojištěním užívá slovo „spoření“ a „spoření na stáří“ i Ministerstvo financí ČR. Stačí se podívat na jejich stránky. „Účelem navrhovaného opatření není získat dodatečné zdroje do veřejných rozpočtů, ale omezit daňovou podporu produktům investičního životního pojištění, které se odchylují od sledovaného záměru, kterým je spoření na stáří. […] Cílem návrhu je tedy podpořit spoření na stáří a vyloučit možnost zneužívání státní podpory tohoto typu spoření..“ To uvádí ministerstvo, které tento produkt daňově podporuje.

Nicméně toto je věc, kterou se Fincentru podařilo vysvětlit České národní bance? Pokutu za to nedostalo.

Podařilo se nám, že s námi ČNB tento bod zastavila. Ale v podstatě to udělala trochu jako chytrá Horákyně. Zastavila ho z procesních důvodů a materiálně se tím dál nezabývala, aby nemusela popřít sama sebe versus minulá rozhodnutí.

Další body již pokutou oceněny byly. Nejvýznamnější z nich se týká nenahrávání hovorů finančních poradců.

Je to tak. Bodů, které ČNB s Fincentrem řešila v rámci finálního rozhodnutí, bylo 5 a 3 z nich se týkají nenahrávání hovorů poradců Fincentra s klientem. Jako nejzávažnější porušení systémové povahy bylo klasifikováno nenahrávání hovorů se zákazníkem, resp. s potenciálním zákazníkem podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, v sektoru investic. Ve stejné logice bylo argumentováno i pro 2. a 3. pilíř penzijního systému – důchodové spoření a doplňkové penzijní spoření.

^REKLAMA

Jen taková glosa: Ani tyto produkty negarantují nezáporné zhodnocení, obsahují v názvu „spoření“ a nikomu to nevadí. I tuto polemiku jsme vedli v ČNB v rámci bodu o „spoření“.

Nenahrávání ČNB vzala podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, jemuž jsou distribučně, pro zjednodušení, podřízeny i 2. a 3. pilíř, resp. dnes již jen 3. pilíř, protože 2. pilíř byl zrušen. I v 2. pilíři bylo řízení proti Fincentru zastaveno, protože důchodové spoření jako neexistující produkt ČNB již nemohla řešit. Údajná „trestnost“ v tomto sektoru zanikla, a do budoucna tedy není ani co nahrávat.

Zůstalo tak tedy téma nenahrávání v sektoru 3. pilíře a investic. Toto je opravdu průlomová věc.

Co máte jako finanční zprostředkovatelé nahrávat?

Podle přání ČNB a jejího výkladu by zprostředkovatelské společnosti měli nahrávat asi raději vše. Rozhodnutí je formulováno velmi široce a výklad je velmi extenzivní. Odkáži přímo na rozhodnutí, které říká:

„Pokud se jedná o jednotlivé fáze procesu získání zákazníka popisované účastníkem řízení, bankovní rada připouští, že vytipování zákazníka nemusí ve všech případech představovat komunikaci se zákazníkem za účelem poskytnutí investičních služeb, to však záleží na konkrétních okolnostech.“

Až potud by to bylo relativně přijatelné. Následně ale ČNB říká:

„Pokud však není v té době předem objektivně vyloučeno budoucí poskytnutí investiční služby, komunikace týkající se sjednání termínu schůzky a zjištění konkrétních údajů o zákazníkovi již je jednoznačně pracovní komunikací, která může vyústit v poskytnutí investiční služby.“

To je velmi důležitá věta. „Pokud není předem objektivně vyloučeno.“ Přemýšlíme nad tím, co nám ČNB chtěla vzkázat, protože předem objektivně vyloučit to, že si jakákoli osoba od nás v budoucnu koupí investiční službu, je nemožné. Z tohoto pohledu to znamená nahrávat všechno, protože ČNB říká, že jakákoliv osoba je touto logikou potenciální klient a potenciální klienty musíme nahrávat, protože kdokoliv z potenciálních zákazníků si může v budoucnu koupit investiční službu, a tím splní tuto definici ČNB.

ČNB dále říká: „Pořizování záznamů komunikace se zákazníkem proto zákon předpokládá i v případě, že k uzavření smlouvy nakonec nedojde. Výše uvedenou komunikaci je proto nezbytné považovat za komunikaci s potenciálním zákazníkem týkající se investiční služby a zaznamenávat ji a uchovávat v souladu s § 32 odst. 6 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.“

To je tak široký obecný výklad, který říká „nahrávejte komunikaci nejen se zákazníkem, ale i s potenciálním zákazníkem“, což je de facto kdokoli, bez ohledu na obsah komunikace. Já osobně předem nejsem schopen vyloučit, že v budoucnu nedojde k uzavření investiční služby a nevím, zda v ČNB někdo touto schopností oplývá.

Je to paradoxní i proto, že zákon výslovně říká, že je doba archivace 5 let od uzavření obchodu. I zákon předpokládá, že kdyby se mělo něco nahrávat, tak je to něco, co souvisí s uzavřením obchodu. A od toho okamžiku je potřeba to též archivovat po stanovenou dobu.

Docházíme k paradoxnímu závěru, kdy pokud touto logikou budu nahrávat všechny potenciální zákazníky bez ohledu na obsah komunikace, kde nemohu vyloučit, že dojde v budoucnu k poskytnutí investiční služby, ale k té nakonec nedojde, protože to nemohu nikdy předem předjímat, tak co bych měl s těmi nahrávkami dělat? Archivovat je na věky, protože budu čekat, jestli si klient někdy nekoupí investiční službu, a od té doby se mi rozběhne 5letá lhůta na archivaci? To je absurdní.

^REKLAMA

Tím vším jsme argumentovali. ČNB na to nechtěla slyšet.

Co vám na tyto argumenty ČNB řekla? Z laického pohledu neprávníka znějí jako oprávněné námitky.

Bohužel z rozhodnutí, které je veřejné, je patrné, že se ČNB s těmito argumenty nijak nevypořádala, nezabývala se jimi. ČNB pouze protlačila svůj názor a s argumenty, které jsme vznesli v rozkladech, které mají řádově stovky stran, se většinou materiální argumentací nezabývala. To je škoda, protože bychom rádi měli vodítko, jak toto překonat.

Argumentovali jsme celou škálou komentářové literatury k zákonům, k tomuto tématu se v rámci MiFID II vyjadřují i evropské instituce. Každopádně z těchto materiálů se lze dočíst, že nahrávání telefonátů je de facto nutné pouze v případě, kdy dochází k poskytování investiční služby po telefonu spočívající v přijímání a předávání investičních pokynů. Nebo by s tím taková komunikace měla alespoň nějak přímo souviset a té investiční služby se přímo týkat.

Paradoxně i ESMA výslovně vylučuje povinnost nahrávání při poskytování investičního poradenství po telefonu, pokud není výstupem předání a přijmutí investičního pokynu. To je také paradox. A ČNB to sice opakuje na svých stránkách, ale argumentaci ESMA rozšiřuje. Tedy investiční poradenství by se nemuselo nahrávat, kdyby nakonec nedošlo k uzavření obchodu, k čemuž ale zpravidla dojde, respektive nelze to předem objektivně vyloučit. Takže co s tím?

ČNB se k tomu postavila tak i na svých stránkách, kde existuje soubor otázek a odpovědí k MiFID II, který říká, že nahrávat byla povinnost už podle MiFID I, tudíž podle MiFID II se nic nemění, tedy na co se vlastně tazatel ptá. Je to jedna z odpovědí na mnoho dotazů k MiFID II. Už to samo o sobě je zarážející, protože toto je v přímém rozporu s MiFID I, který nahrávání řešil pouze pro předávání pokynů po telefonu u OCP, kde to bylo nutné už od roku 2008. A to nikdo nerozporoval. Obchodníci s cennými papíry podle tohoto nahrávají již dlouho. Stejně tak všichni včetně ČNB vědí, že od roku 2008 rozhodně zprostředkovatelé nic nenahrávají.

ČNB by měla pravdu, kdyby řekla, že v tomto směru se nic nemění. Ale ona říká, že nic se nemění, protože nahrávat měli i investiční zprostředkovatelé, a to rozhodně pravda není. A je to něco, s čím já, jako právník, bojuji, protože to v tom zákoně napsáno jednoduše nevidím, nevidí to tam ani další renomovaní právníci a advokáti, a dokonce to nevidí ani orgány EU ve směrnici.

Zde je důležité říct, že ČNB jako správní orgán smí uplatňovat sankce pouze v případech, v mezích a způsobem stanoveným zákonem, viz Listina základních práv a svobod. Pokud takovou povinnost chce  ČNB vymáhat, musela by být vtělena v zákoně, do kterého jistě mohla ČNB takové ustanovení při transpozici MiFID II sama navrhnout v rámci legislativního procesu. Ono tam ale není.

Na druhou stranu USF ČR ve svém vyjádření reagovalo na pokutu za nenahrávání hovorů pro Fincentrum tak, že „rozhodnutí ČNB bylo nejspíše reakcí na specifický obchodní model zmíněné společnosti“. A z toho titulu obdrželo pokutu od ČNB.

S asociacemi jsme toto téma konzultovali i v průběhu správního řízení, kdy nebylo jasné, jak toto řízení dopadne. Fincentrum táhlo proces s ČNB poměrně dlouho a v rámci jednoho rozkladu bylo úspěšné. Doufali jsme, že ČNB přesvědčíme o tom, že náš pohled na zákon je správný.

Bohužel též musím zmínit, že jsme za celou dobu několikaletého správního řízení nedostali ani jednu jedinou možnost projednat záležitost s ČNB osobně – naše návrhy na osobní projednání byly vždy zamítnuty. To považuji také za ne zcela standardní přístup správního orgánu v řízení, kde hrozí tak vysoké pokuty, když na druhé straně i řízení o pokutě za překročení rychlosti s vámi jiný správní orgán rád projedná osobně, pokud o to slušně požádáte.

USF i AFIZ jsme informovali, že tento problém existuje. Ptali jsme se, zda mezi stěnami ČNB nerezonuje v jednání s asociacemi. Odpověď byla vždy negativní, tedy ČNB to s nikým neřeší. ČNB to neřešila ani na kontrolách, které byly zahájeny po kontrole Fincentra.

To právě nasvědčuje tomu, že to může být skutečně zapříčiněno tím, že Fincentrum má odlišný obchodní model než společnosti, které kontrolovala ČNB poté.

To by to odůvodnění ale vypadalo jinak.

Celý sektor funguje stejně. Asociace též „přiznávají“, že žádný z jejích členů mobilní komunikaci s klienty nenahrává. Zprostředkovatelský model tak, jak je nastavený v ČR, totiž vylučuje poskytování služby předávání pokynů po telefonu.

To není o obchodním modelu, ale vyplývá to z logiky a struktury obchodního modelu investičního zprostředkovatele obecně. Velmi těžko může přijímat a předávat pokyny po telefonu. Proboha, jak by to dělal. Stejně musíte vyplňovat pro instituce veškeré komunikace na formuláře, a přijmout a předat pokyn vám obchodník s cennými papíry po telefonu prostřednictvím IZ prostě neumožní.

Není to technicky realizovatelné s obchodníky s cennými papíry v České republice. Pokud něco dělat nemůžu, tak na to ani nemůžu mít dobrý či špatný systém. Prostě to nejde dělat. Z tohoto pohledu mají všichni nastavený systém hodně podobně. A to, že je vyloučena jakákoli komunikace po telefonu v tomto směru, to je otázka vnitřních předpisů, na které se v rámci odkazu na jiný systém odvolávají asociace a říkají „my to máme vyloučené v interních předpisech“.

To je sice hezké, ale všichni máme ten proces nastavený na papír. Ani písemná dokumentace, jak vnitřní, tak směrem k zákazníkům, zakazující „investiční komunikaci po telefonu“ nás v tomto směru nezachránila, což tímto asociacím vzkazuji, kdyby měly pocit, že to mají vlastně ošetřené a netýká se to zbytku trhu.

ČNB navíc řekla, že pokud navolávám klienta jen za účelem domluvení schůzky, není předem možné vyloučit, že na schůzce dojde k uzavření obchodu v investičním sektoru, tak i tento rozhovor musíme nahrávat.

Toto systémově ošetřit nejde. To není o nastavení modelu. ČNB poslal jasnou zprávu: „My chceme, aby sektor investičních zprostředkovatelů nahrával telefony s potenciálními zákazníky a se zákazníky.“ To je klíčová zpráva.

Jinými slovy ČNB dává poselství „nahrávejte úplně všechno“. Proč to ale řešila u Fincentra a neřešila to u následných kontrol?

To je správná otázka. Nevidím do hlavy ČNB a nemohu za ně mluvit. Ale domnívám se, podle informací, které mám k dispozici, ČNB takto postupuje ne úplně ojediněle. V rámci nějaké kontroly si vybere „téma“ a subjekt, na kterém prorazí řešení, které chce prosadit. A tím donutí zbytek trhu se tomu přizpůsobit.

Obdobný přístup lze vidět v bankovním sektoru, kde smutným „vlajkonošem“ byla ČSOB, která sankci dostala za totéž, tedy za nenahrávání mobilních telefonů svých privátních bankéřů. Odůvodněním bylo „máte-li telefon na vizitce, tak vám na něj může potenciální klient zavolat, a proto to musíte nahrávat“. Odůvodnění je velmi podobné, byť bankovní regulace je mnohem přísnější.

Do té doby také nevíme o tom, že by to ČNB řešila s nějakou jinou bankou, byť jistě i na jiné kontrole ve stejném období ČNB byla. A naopak nyní se proslýchá, že jsou na řadě další banky, které budou sankcionovány za toto jednání. Vidím tu paralelu. Fincentrum, jako jednička na trhu, byla možná dobrým cílem pro to, aby donutila zbytek trhu se přizpůsobit, pokud donutí přizpůsobit se jedničku na trhu.

Říkáte, že hrozí jiným bankám sankce za stejný prohřešek, za jaký dostala pokutu ČSOB. Hrozí tedy, že i jiné finančně poradenské společnosti budou poté, co Fincentrum dostalo pokutu, sankcionovány také za totéž?

Je potřeba se zeptat regulátora. Na toto odpovědět neumím, nejsem člen Bankovní rady ČNB. Je potřeba se ptát tam. Ale z mého pohledu, právníka působícího na finančním trhu již 11 let lze očekávat, že ČNB bude při svých kontrolách postupovat velmi obdobně a zaměří se na toto i u dalších finančních zprostředkovatelů.

ČNB dala Fincentru pokutu 1,5 mil. Kč. Kolik z této částky připadá na nenahrávání hovorů? Přeci jen trestala i za další body.

Kvalifikace je po právní stránce jednoduchá. Sankce byla uložena právě za nenahrávání hovorů podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. ČNB využila tzv. absorpční zásady, což znamená to, že vybere nejzávažnější delikt a za ten uloží sankci. Deliktem, za který hrozila největší pokuta, bylo nenahrávání hovorů, kde hrozilo až 20 mil. Kč. ČNB nám uložila pokutu „jen“ 1,5 mil. Kč. A z rozhodnutí je to jednoznačně vidět.

ČNB dokonce vzkázala „uložili jsme vám pokutu při spodní hranici sazby ve výši 7,5 % maxima, není tedy nepřiměřená“.

Na trhu slýchám, že jsme dostali pokutu za něco jiného. Není to pravda. Z odůvodnění je zřejmé, že pokuta byla uložena za toto jako za nejzávažnější prohřešek v očích ČNB. Samozřejmě v rámci absorpční zásady trestání se jedná o jednu úhrnnou pokutu, za všechny vytýkané skutky.

Jako druhý nejzávažnější prohřešek bylo shledáno pochybení v souvislosti s produktem zahraniční pojišťovny Quantum Leben, ve kterém nám ČNB vytýkala, dvě věci. Jednak že jsme údajně neinformovali klienta o možném střetu zájmů tehdejšího místopředsedy představenstva společnosti Fincentrum, a za druhé, že součástí pojistné smlouvy nebyla modelace průběhu pojištění.

Deklarovaný střet zájmů měl spočívat v tom, že osoba z představenstva pojišťovacího zprostředkovatele poskytla investici do společnosti, která vydala dluhopisy, které byly podkladovým aktivem tohoto pojistného produktu. Zde je třeba předeslat, že regulace střetu zájmů je v ČR ošetřena pro sektor kapitálového trhu, nikoliv pro sektor pojištění, minimálně zatím. Proto jsme s ČNB vedli rozsáhlou právní argumentaci na téma absence takové povinnosti v české legislativě na pojistném trhu. V tomto směru jsme argumentačně uspěli, ale ČNB překvalifikovala jednání pod obecné zásady dle zákona na ochranu spotřebitele.

Paradoxní bylo i to, že ČNB argumentovala tím, že jsme opomněli klientovi sdělit důležitou informaci, byť na druhé straně říká, že někdejší místopředseda představenstva tyto informace veřejně prezentoval v médiích, ze kterých se to sama ČNB dozvěděla. Tedy polemika na téma údajného nesdělení informace byla též robustní.

U téhož produktu nám ČNB vytkla, že jsme nepředávali klientovi formulář s modelací průběhu pojištění, který však též není zákonnou náležitostí dle zákona o pojistné smlouvě, resp. dnes dle občanského zákoníku. Je to něco, co může být u většiny pojišťoven dnes zvykem předávat, ale zároveň není možné to kvalifikovat jako povinnou náležitost pojistné smlouvy. Opět jsme to rozporovali jako něco, co je potřeba přičítat pojišťovně. Není možné činit odpovědného zprostředkovatele za kvalitu dokumentace pojišťovny.

Naše distribuční formuláře dokonce v tomto směru obecně obsahují informaci, že modelaci je zprostředkovatel povinen klientovi předat, pokud takovou modelaci pojišťovna k produktu poskytuje, nebo musí na formuláři zaškrtnout, že takovou modelaci pojišťovna neposkytuje. Těžko předat něco, co neexistuje.

Bohužel s touto argumentací jsme uspěli opět jen částečně, kdy ČNB nakonec kvalifikovala i toto jednání podle velmi obecného zákona na ochranu spotřebitele. Nemohla, byť by chtěla, přenášet na nás tuto povinnost přes sektorové zákony, které ale dopadají na pojišťovny nebo na kapitálový trh, což nelze bez dalšího aplikovat na pojišťovacího zprostředkovatele. Když jsme ubránili tuto pozici odborných oborových zákonů, tak ČNB tato dvě porušení u této pojistky kvalifikovala jako porušení zákona o ochraně spotřebitele a neposkytnutí důležité informace. To je takový sběrný zákon, do kterého se vejde ledasco.

Rozumím tomu, že ho ČNB ráda používá, ale na druhou stranu za porušení zákona na ochranu spotřebitele hrozí mnohem nižší sankce než u porušení oborových zákonů. V rámci produktu Quantum Leben nás ČNB učinila odpovědné za předávání informací klientovi, které jednak na pojistný sektor minimálně zatím nedopadají, a za druhé informací, které má případně vtělovat pojišťovna do svých materiálů. ČNB přenesla tuto druhou povinnost na zprostředkovatele možná z logického důvodu. Zahraniční pojišťovnu bude hůře postihovat než lokálního zprostředkovatele.

Po právní stránce je to zase linka, která je trošku kostrbatá, protože ČNB šla se zodpovědností za zprostředkovatelem, nikoli za pojišťovnou. To nás na tomto bodu trápilo nejvíc a odkazovali jsme na případnou odpovědnost pojišťovny, nikoli zprostředkovatele. Touto logikou může ČNB říci, že jsme zodpovědní též za dokumentaci kterékoli české pojišťovny.

ČNB tím otvírá Pandořinu skříňku i ve vztahu k českým pojišťovnám. Jsme zodpovědní i za jejich dokumentaci, nebo ne?

A co poslední bod?

Posledním bodem ve výčtu bylo, že Fincentrum nemělo po nějakou dobu v rejstříku zapsánu jednu pojišťovnu.

To je poměrně častá výtka vůči pojišťovacím zprostředkovatelům.

Ano. Ale zároveň je potřeba říci, že v našem konkrétním případě na tento nesoulad Fincentrum přišlo v rámci svých vlastních kontrolních mechanismů ještě před zahájením kontroly ČNB na místě, aniž jsme ještě o kontrole věděli. Tento nedostatek Fincentrum samo opravilo, napravilo, nikoli jako výstup kontroly či výtky ČNB, přesto je to jeden z bodů, které jsou uvedeny v rozhodnutí ČNB jako porušení.

Objektivně je to zvláštní. Fincentrum to samo zjistilo, samo opravilo, potom přišla kontrola a dala to jako jeden z bodů, za který jsme trestáni. Je to také něco, s čím jsme bojovali. Podle našeho názoru to není na sankční řízení. V době kontroly již tento problém neexistoval.

To uvádím jen na dokreslenou, že i ten nejmenší bod, který je poměrně častý, byl v našem případě trošku zvláštní. A bohužel nám i v rozhodnutí zůstal, což mě po právní stránce také mrzí.

Očividně nesouhlasíte s tím, co ČNB Fincentru vytýkala. Fincentrum nicméně oznámilo, že pokutu bez odkladu zaplatí. Budete podstupovat nějaké další kroky?

V tuto chvíli nemůžu za Fincentrum dát závazné stanovisko, jak to bude dál. Nyní jsme se s rozhodnutím podrobně seznámili, ale stále probíhají detailní právní analýzy.

I bezodkladnost zaplacení pokuty je potřeba číst v rámci termínu splatnosti pokuty. Splatnou pokutu samozřejmě uhradíme bezodkladně. Určitě nechceme být cokoli dlužni regulátorovi.

Na druhou stranu v tuto chvíli probíhá právní analýza veškerých možných právních kroků, z nichž jedna z možností další obrany je podání správní žaloby, která nemá sama od sebe vliv na pravomocnost tohoto rozhodnutí. Ale je to jeden ze způsobů přezkumu rozhodnutí správního orgánu nezávislým soudem.

Naše názory jsou v některých případech v přímém rozporu s názorem ČNB. Máme proto skutečně pocit, že je to téma pro nezávislý soud. A pokud v našem právním řádu ta možnost je a pokud nám naši právní zástupci posvětí to, že existuje nikoli pouze teoretická šance ve sporu s ČNB uspět, tak rozhodně nebudu vylučovat podání i takovéto žaloby. Na to máme ze zákona 2 měsíce od okamžiku doručení rozhodnutí. Máme tedy ještě čas, který využijeme. Další kroky budeme komentovat, až to bude aktuální.

Děkuji za rozhovor.