Výhled na rok 2013: Dolar svou pozici neztratí
V první části jsme se podívali na to, co si odborníci myslí o vývoji na trhu s nejoblíbenějšími investičními nástroji, ve druhé se zaměříme na oblíbená témata jako je rostoucí zadlužení a jejich řešení v souvislosti s ekonomickým vývojem a také vývoj na měnových trzích, kde se tento rok poměrně tvrdě „bojovalo“.
Samostatnou kapitolou, o níž se dlouho a hodně mluví a nejspíše ještě dlouho a hodně bude mluvit je Euro a problémy zadlužených zemí, zejména Řecka. Každého pak určitě zajímá, jestli se letos dočkáme vystoupení Řecka z eurozóny. Podle Davida Brzka, makléře z Fio banky, se „po dalších kolech záchranných opatření ve prospěch Řecka pravděpodobnost vystoupení této země z Eurozóny opět o něco snížila. Nepředpokládám, že by se situace v jiném státu měnové unie vyhrotila natolik, že by to vedlo k rychlému odchodu v průběhu roku 2013.“ Radim Dohnal, konzultant Saxo Bank, odchod Řecka z eurozóny vidí „jako velmi správnou variantu. Nicméně současně vidíme a víme, že vrcholní politici by toto chápali jako problém a toto nedopustí.“
Jan Kaška, člen Advisory Board hedge fondu Charles Bridge Global Macro Fund, si také myslí, že „tato možnost se výrazně zmenšila tím, jak evropské instituce zvýšily svoji flexibiltu. Možnost rozpadu zde samozřejmě je a z dlouhodobého hlediska by to bylo pravděpodobně ekonomicky správné. Nikdo ale nechce riskovat extrémní krátkodobou bolest a proto si myslím, že se rozpad ani vystoupení příští rok konat nebude.“ Také Tomáš Menčík, analytik společnosti Cyrrus, je v ohledu odchodu některé ze zemí z eurozóny pesimistou. „Nejblíže k tomu má Řecko, nicméně evropští politici dělat vše možné i nemožné, aby se eurozóna nezúžila. Rázně zakročila i ECB, která je připravena kdykoliv vstoupit na sekundární trh a podpořit dluhopisy ohrožených zemí. To je jasný signál, že nikdo z politiků ani centrálních bankéřů nechce připustit ohrožení eura. Druhou otázkou zůstává, jestli je to ekonomicky racionální krok. Většina ekonomů má názor, že pro Řeky i Evropu by bylo nejvýhodnější, aby Řecko vystoupilo z eurozóny, zavedlo drachmu, která by devalvovala a tím by se obnovila konkurenceschopnost tamní ekonomiky. Politické zájmy jsou ale patrně důležitější.“ Podobně nepravděpodobně to vidí i Michala Moravcová, analytik finančních trhů společnosti Bossa: V případě, že se tento týden (zasedání Evropského summitu) definitivně odklepne třetí balíček finanční pomoci Řecku, tak by měla být Helénská republika v příštím roce schopna fungovat bez dalších finančních injekcí od věřitelů.
Větší hrozbou by dle mého mínění bylo, kdyby u některého člena eurozóny nastaly vnitřní rozpory, do kterých se zvenčí skrze evropské partnery těžce zasahuje. Každopádně poté co jsme měli možnost vidět, jak umí Německo i ECB za euro bojovat, je zjevné, že jejich vůle k udržení eura je zatím obrovská.
Tématem souvisejícím s měnovým trhem, jsou často zmiňované měnové války. Čína jen postupně uvolňuje kurz renminbi, Švýcarská centrální banka již déle než rok fixuje kurz k euru na hodnotě 1,2. Budou další měny následovat? A ztratí konečně dolar svou pozici rezervní měny? Podle Radima Dohnala „tak jak centrální banky velkých ekonomik ECB, FED, BoE, BoJ bojují s krizí silnou monetární expanzí, má to za důsledek mj. oslabování těchto měn a spíše posilování okolních měn. To se těmto menším ekonomikám nelíbí a je možné, že podobně jako ČNB i další centrální banky přistoupí k dalším zásadním monetárním stimulům. Dolar za 50 let velmi mírně ztratil ze svého významu. Nicméně pro dalších několik let nečekáme, že by hlavní rezervní měnou mělo být něco jiného než americký dolar.“ Tomáš Menčík by současnou situaci měnovými válkami nenazýval, „k tomu má podle mě svět ještě daleko, ale ovlivňování kurzu měny za účelem podpory ekonomiky je vidět čím dál častěji zejména kvůli probíhající krizi. Například česká republika a její centrální bankéři prohlašují, že mohou intervenovat na měnovém trhu za účelem oslabení koruny a podpory exportu. Švýcarsko zažívalo v letošním roce extrémní útok na svou vlastní měnu, která nekontrolovatelně posilovala. Bylo proto logické, že SNB zakročila. Problematika čínské měny je dlouhodobá a Čína svou měnu i díky trvalé kritice některých zemí postupně uvolňuje. Nicméně je to běh na dlouhou trať.
REKLAMA
Pozice amerického dolaru není podle mého názoru v horizontu 5 let ohrožena. Takové debaty se vedou již dlouho, adeptem na vedoucí pozici mělo být ještě nedávno euro. Dolar je dlouhodobě důvěryhodná měna a ztráta dominance by mohla znamenat pro světovou ekonomiku výrazné komplikace. A to nikdo nechce.“ Michala Moravcová si myslí, že „u zemí, které jsou označovány za tzv. bezpečný přístav může i v průběhu příštího roku dojít k nárůstu investorského apetitu po jejich aktivech. Letos jsme toho mohli být svědky například u japonského jenu nebo severoevropských měn. Centrální banky v takovýchto případech přirozeně dělají všechno proto, aby zabránili nadměrnému posilování svých měn. Chtějí tak ochránit konkurenceschopnost exportu ekonomiky. Tuto situaci můžeme nyní pozorovat i u nás v ČR.“ Podle Jana Kašky je „Renminbi již velmi blízko k ekvilibriu. Stalo se tak prostřednictvím domácí inflace. Měnové války v příštím roce ale rozpoutá Japonsko a je to jedna z oblastí, která může globální ekonomiku nejvíce poškodit. Dolar svoji pozici jako rezervní měna zatím neztratí, pokud se politici v USA dohodnou na rozumném šetření a zreálnění rozpočtů, dolar zůstane silnou měnou.
Nejenom Evropa čelí nadměrnému růstu zadlužení, které se snaží řešit různými způsoby. Problémem je, že úsporná opatření nejdou ruku v ruce s ekonomickým oživením. Můžeme tedy v příštím roce očekávat další prohlubování recese, nebo bude svítat na lepší časy?
Tomáš Menčík je mírný optimista: „Rok 2013 by měl znamenat pozvolný obrat v probíhající krizi. Nicméně státy budou šetřit i nadále a ještě dalších několik let, nelze tedy ani v příštím roce, ani v následujících letech čekat růsty ekonomiky, na jaké jsme byli zvyklí před rokem 2008. Rizikem pro vývoj v příštím roce je stále nedořešená otázka amerického fiskálního útesu a vody bude čeřit i Řecko, které má sice přislíbenou pomoc, nicméně ji bude muset před každou splátkou velmi tvrdě obhajovat. Při zvážení všech rizik vidím i tak rok 2013 mírně pozitivně.“
„Musíme si uvědomit, že toto je dlouhodobý proces měřený na bázi mnoha let,“ říká Jan Kaška a pokračuje: „Ekonomický růst i snižování strukturálních deficitů a neefektivit musí jít ruku v ruce. Nikdo se neproškrtá k blahobytu pouhým slepým škrtáním, ale ani ohromnými stimuly. Politika musí být vyrovnaná v obou směrech. Na jihu Evropy je třeba více škrtat, v USA zase stimulovat. Myslím si, že se přibližujeme k rovnováze. Problémem je však demografie. Ekonomiky se snaží pomalu vyhrabat z díry, do které spadly, ale demograficky se jim půda propadá pod nohama. A elektoráty stárnou a nebudou ochotny akceptovat nutné změny. To může být značný problém.“
Ani Radim Dohnal si nemyslí, že by tento problém šlo vyřešit nějak rychle. Toto je problém, který hrozí vždy a všude (pokud pacienta odpojujete od umělého dýchání, je třeba ho minimálně řádně sledovat). V případě ekonomik zvyklých minimálně 10let vykazovat ekonomický růst zejména díky silným fiskálním stimulům i mírné omezení těchto stimulů se bude vstřebávat v ekonomice minimálně několik let.“ Podle Davida Brzka „Nelze ustoupit od nastoleného trendu úsporných opatření a ty budou dominovat i roku 2013. Očekávám však, že hlavním tématem roku bude právě hledání určitého kompromisu mezi mírou úspor a snahou o podporu ekonomického oživení.“
