Ministr financí Miroslav Kalousek přednesl návrh na zrušení odpočtu úroků z úvěrů na bydlení od základu daně z příjmů. V reakci na to uvedl premiér Petr Nečas pro server Aktuálně.cz: "Budeme diskutovat o odstranění všech výjimek. Žádná není tabu – s výjimkou položek určených na zabezpečení dětí a důchodu." Proč mají děti a důchod výjimku z výjimek?
(Nejen) český stát prostřednictvím slev na daních a výjimek směřuje jednání občanů směrem, který považuje za žádoucí: zabezpečení vlastního bydlení, zabezpečení na důchod, zvýšení porodnosti, motivuje k obdarovávání prospěšných organizací, péči o handicapované… Prospěšných a žádoucích činností, které "vyžadují" státní podporu, je mnoho. A tak je mnoho i výjimek.
Stát jde v některých případech do úplných extrémů: Prospěšné a žádoucí je jíst. O tom není pochyb. Proto stát podporuje tuto aktivitu zařazením potravin do snížené sazby daně z přidané hodnoty.
REKLAMA
Zrušením výjimek by mělo dva základní dopady. V prvé řadě by se zjednodušil daňový systém, který by se stal přehlednější a srozumitelnější i pro lidi, kteří nejsou zrovna daňovými poradci (a i těm by se v mnoha ohledech ulevilo). A v druhé řadě by se zvýšil výběr daní.
Proč je i zvýšení daňového výběru pozitivní? Odpověď je jednoduchá. Státní rozpočet se utápí v rudých číslech a musí hledat zdroje financování dluhu. "Po platech zaměstnanců veřejného sektoru a důchodech jsou tak náklady na obsluhu dluhu už třetí nejvyšší položkou výdajů státního rozpočtu," uvedl koncem února tehdejší ministr financí Eduard Janota.
Úroky státního dluhu dosahují řádově 70 mld. Kč ročně. Ještě v roce 2008 to ale bylo "jen" 44,6 mld. Kč. Nebýt zatíženi státním dluhem, mohl by být deficit státního rozpočtu v letošním roce téměř poloviční. (Ano, tím by se ale znovu dluh tvořil a za pár let bychom mohli být ve stejném problému jako dnes.)
REKLAMA
Proč je tabu zabezpečení dětí a důchodu?
Zjednodušeně řečeno jedním z nejpalčivějších problémů dneška jsou budoucí penze. Ty lze řešit dvěma způsoby: Motivací k porodnosti a k vytvářením vlastních rezerv budoucími penzisty. Otázkou ale je, zda je finanční motivace dostatečně efektivní. Podle mého názoru není.
Podívejme se na podporu spoření na důchod. V tomto směru je podporováno penzijní připojištění a rezervotvorné životní pojištění. Obě podpory jsou ale spíše kontraproduktivní.
Penzijní připojištění má dnes téměř každý člověk v produktivním věku. Průměrná spořená částka odpovídá částce, na kterou je vyplácen státní příspěvek. I penzijní fondy vědí, že je to částka nízká. Lidé ale mnohdy spadají do iluze, že když mají uzavřené penzijní připojištění, že jsou na penzi zabezpečeni dostatečně. Nemluvě o přílišné konzervativnosti penzijních fondů, která je činí nevhodnými na delší časový horizont a mohly by tak sloužit pouze jako konzervativní část širšího investičního portfolia.
Rezervotvorné životní pojištění je v ohledu daňových zvýhodnění téměř tunel na lidi. Daňové zvýhodnění je podáváno jako jeden z hlavních argumentů tohoto typu pojištění, ale u smluv na delší časový horizont je téměř jisté, že daňový poplatník nesplní podmínky daňových úlev. Průměrná životnost rezervotvorných pojistek se udává kolem 8 let. A když ji klient následně zruší (z jakéhokoli důvodu, třeba proto, že dostane "nový, lepší, modernější" produkt, u kterého ještě nejsou zaplaceny počáteční náklady), buď musí odpočtené částky dodanit, nebo může očekávat kontrolu z finančního úřadu a dodaní částky i s nemalou sankcí.
Finanční motivace ze strany státu tak vede k uzavírání finančních produktů, které poskytují jejich držitelům do značné míry pouze iluzi zabezpečení na stáří. Proč je ale Petr Nečas řadí mezi tabu? Nasnadě je jednoduchá odpověď: silné lobby finančních institucí.
